Štítky:
Hypnotizuju jemně se kymácející splávek. Moje víčka padají únavou. Cítím, jak balancuju těsně na hraně spánku a bdění. Zdá se, že jsem vzhůru už jen zlomek vteřiny, než upadnu do hlubokého spánku. Už hodinu zírám na splávek, bez žádné známky záběru.
Je to tak pravidelně na začátku jara, když sedím u mého oblíbeného štěrkopískoviště. Brzo ráno je ještě příliš velká zima…