DISKUZE: Tři změny v rybářských pravidlech, které vyženou masaře od našich vod. Co si o nich myslíte?

Štítky:

Minulý názorový text, který měl poukázat na nešvary některých vyznavačů kaprařiny, se pořádně zvrhl. Respektive, diskuze okolo něj. K nepochopení některých diskutujících se už nebudu vracet. Pojďme dále. Rád bych se nyní zaměřil na druhou skupinu lidí, o které jsem se minule jen lehce „otřel“ – na „masaře“. Někteří čtenáři nabyli dojmu, že „masaře“ bráním, ba co víc, že jejich chování obhajuji. Jenže tak tomu není. Podle mého názoru je jejich chování s moderním pojetím rybařiny prostě a jednoduše neslučitelné. Jenže! To samé si bohužel nemyslí ČRS…

Problematika ohledně „masařů“ je hluboce zakořeněna v samotném jádru ČRS. Jak to myslím? Stačí se podívat na platná rybářská pravidla. Když se člověk do nich pořádně začte, tak zjistí, že ryby žijící v našich revírech jsou jen slabě chráněny. Jistě, je tady nějaké hájení některých druhů ryb, a také lovné míry. Jenže to nestačí. Aby se situace změnila, musí přijít další razantní změny. Ale! Ty pravděpodobně nepřijdou, protože ČRS by přišel o velkou část svých členů. A samozřejmě také o peníze.

Když jsem se v onom minulém textu rozhovořil o tom, že „masaři“ nedělají nic špatného, měl jsem tím na mysli to, že nedělají nic špatného proti současným rybářským pravidlům, která platí. V mnoha případech si totiž rybáři mohou odnášet velké množství ryb. A v mnoha případech toho někteří rybáři i „poctivě“ zneužívají a drancují naše revíry napadrť.

Této situaci můžou zabránit některá opatření. Ovšem já osobně se obávám toho, že si na ně budeme muset ještě počkat. Proč? Protože my, rybáři, mlčíme jako někde na hřbitově. Na ČRS není vyvíjen z naší strany žádný tlak. A proto se nezdá, že by ČRS podobná opatření chtěl v blízké době zavádět. Pojďme se ale bavit konkrétněji.

Omezení počtu úlovků: Věc, která tu měla být už dávno

Omezení počtu odnesených ryb platí jen na některých místech. Je ale zapotřebí, aby daný počet odnesených ryb za 1 rok platil na všech revírech ČRS. Jen tak totiž docílíme toho, že i menší ryby, které „masaři“ nejčastěji odnášejí, budou mít jistou ochranu. Omezený počet odnesených ryb chtě nechtě donutí valnou většinu milovníků rybího masa „přebytečné“ ryby pouštět.

Ptáte se, na jaké cifře by se mělo toto omezené zastavit? Líbí se mi myšlenka, která se zavedla na ÚS pro Severní Moravu a Slezsko. Na tamních revírech si mohou rybáři měsíčně odnést 10 kusů kapra, štiky, candáta, amura, anebo jejich kombinace. Roční počet je pak nastaven na 40 kusech kapra, štiky, candáta, amura nebo jejich kombinace.

Důležité je, že toto omezení platí na všech revírech daného územního svazu ve společném hospodaření dohromady. Takže to znamená, že rybář nemůže odnést 40 kaprů na jednom revíru, a pak se přestěhovat na druhý. Ne! Odnese si 40 vyjmenovaných druhů ryb a konec. Pokud chce v chytání nadále pokračovat, musí si koupit novou povolenku. Tohle je přístup, který je z mého pohledu velice sympatický, a který podle mě výrazně napomáhá k tomu, aby se naše vody úplně nevybily.

Přesto, v tomhle nastavení vidím jednu slabinu. Osobně bych byl prostě přísnější, co se počtu dravých ryb týče. Čtyřicet kaprů ročně ať si rybáři klidně odnesou. Ale u dravců se mi tento počet nelíbí. Takže co se týče candáta a štiky, šel bych klidně i na pouhých 10 nebo 20 kusů za rok. Myslím si totiž, že obsádky dravců jsou na našich revírech pod enormním tlakem. A jejich vysazování prostě není tak intenzivní jako u kapra. Kapr se cpe snad do každé vody horem dolem, u dravců to už tak úplně neplatí. A právě proto bych v tomhle ohledu byl ještě přísnější.

A ještě jedna věc na závěr. Strašně se mi líbí to, že tento omezený počet je pevně daný. A jeho možné překročení vede k tomu, že si rybář musí koupit novou povolenku. Z toho plyne jedna velká výhoda. Rybář, který odnese od vody velké množství ryb, si svou „díru“ ve vodě zaplatí za své vlastní peníze. A to se mi moc líbí. Já osobně totiž ryby domů neberu. Takže nehodlám poslouchat to, že je zapotřebí, abych platil vyšší částku za povolenku, aby bylo více peněz na násadu. Ne! Ať si chybějící ryby doplatí ti, kteří je od vody odnášejí ve velkém.

Ochrana trofejních ryb: Věc, kterou jsme nedotáhli do konce

Jen v krátkosti nakousnu ochranu trofejních ryb. A opět se vrátím k poslednímu názorovému textu, ve kterém mě lidé nepochopili. Já osobně jsem pro to, aby se trofejní ryby chránily. Proč? Pokud se nad tím zamyslíte, tak trofejní ryba může být někdy stará (podle rybího druhu) jako dospívající člověk. A k takovému tvoru bychom měli mít náležitou úctu a respekt. Proto člověk, který zabije nebo převeze trofejní rybu, je normální čuně. Bez špetky svědomí, bez špetky úcty.

Jenže! Podle mě se tato myšlenka prostě zasekla. Objevilo se pár případů, kdy se na některých revírech K-70 zavedla. Ale to je zatraceně málo! Opět, takový projekt má platit na více vodách. Jen tak máme větší šanci na efektivnější ochranu ryb. Ovšem to se nestalo. Těch vod, na kterých ochrana trofejních ryb jakžtakž funguje, je málo. A proto jsem se otřel o kapraře. Čekal jsem, že tato vlivná skupina v rybářské společnosti prostě dotáhne tento projekt do konce. Nestalo se tak, což mě velice mrzí…

Rybářská stráž: Bez ní to prostě nepůjde

Omezený počet odnesených ryb, ochrana trofejních ryb. Obě věci zní pěkně. Ale momentálně nejsou proveditelné na sto procent. Aby vše fungovalo jako namazaný stroj, je zapotřebí i třetí dílek této skládanky. A tím je úprava pravomocí rybářské stráže. Jenže teď se dostáváme k onomu kardinálnímu problému. Naši porybní prostě a jednoduše nemůžou pracovat tak, aby se ryby neodnášely ve velkém. Zákon jim to neumožňuje. A to by si měli ostatní rybáři uvědomit, než začnou na adresu rybářské stráže plivat jedovaté poznámky.

Příklad z praxe. Představte si, že nějaký rybář chytí druhého kapra. Jenže zrovna mu to bere, takže nechce od vody odcházet. Chce prostě více masa. Co tedy udělá? Druhého kapra nezapíše, zabije ho, zabalí do tašky a odnese do auta. Konec. V tento moment prostě porybný nemá šanci rybářovi dokázat jeho porušení pravidel. Proč? Protože zákon jasně vymezuje, co všechno může porybný kontrolovat. A osobní věci (tašky, batohy) nebo vozidla tam nejsou. Jistě, říkáte si, že porybný má zavolat policii. Ale ten, kdo někdy přičichl k praxi strážení našich revírů, ví, že policistům se tak trochu nechce tyto věci řešit. Ale abych nebyl příliš zlý, někde policisté spolupracují ukázkově, jenže takových případů je jako šafránu.

Porybní skutečně potřebují rozšířit pravomoce. Potřebují, aby dostali nějaké možnosti k tomu, aby mohli zabránit tomu, co se u našich vod děje. A potřebují také podporu. Podporu v tom smyslu, že jejich práce má smysl. Takže, pokud rybáře přistihne při závažném porušení pravidel (např. více odnesených ryb, zabití trofejní ryby), je zapotřebí, aby daný hříšník dostal pořádně citelný trest. Tresty nemusí být nutně peněžité, stačí, když takový rybář nedostane 2 roky povolenku. To už prostě a jednoduše pocítí. Ano, kárné komise takové tresty mají k dispozici. Otázkou je, jestli všechny po takových trestech sáhnou.

Zase použijeme příklad z praxe. Účinek vysokých trestů jde nádherně vidět na soukromých revírech. Rybář zaplatí poměrně vysokou částku za povolení k lovu. A v momentě, kdy poruší pravidla, končí. Bez vrácení peněz. A právě toto přece rybáře donutí k tomu, aby se chovali tak, jak mají. Tohle podle mého názoru v ČRS ještě chybí. Což je škoda, protože právě toto bychom potřebovali jako sůl…

Problematika rybářské stráže je komplikovaná a rozsáhlá. Určitě se jí budu ještě věnovat v samostatném článku. Ale bylo nutné se o ní v tomto textu zmínit. Všechny 3 položky spolu totiž souvisí. A jedna bez druhé nebude dostatečně fungovat…

Autor: Viktor Krus