Rybářský rozcestník

Dělení woblerů

Asi mě dáte za pravdu, že woblery patří dnes k nejpopulárnějším vláčecím nástrahám. Většina rybářů ví, že se vyrábějí ze dřeva, balzy nebo také umělé. Poslední dobou, díky rozvoji 3D tiskáren, jsem je viděl vymodelované i pomocí 3D tiskárny. Ovšem, z čeho jsou nebo nejsou vyrobené není tak podstatné, jako spíše to, k čemu jsou určené. Zda k lovu na hladině, těsně pod hladinou, nebo ve vodním sloupci. Některé pak mají za úkol dokonce rozvířit dno. A to je jen zlomek jejich vlastností. Dnes se tedy pokusím rozdělit woblery na jednotlivé skupiny a popsat, k čemu slouží a jak je tedy nejlépe použít.

Asi nejdůležitější dělení woblerů je podle jejich potápivosti:

  • hladinové (plovoucí – floating)
  • mírně potápivé (vznášivé)
  • potápivé (sinking)

Rozdíl mezi hladinovými a potápivými woblery

Asi největší rozdíl mezi hladinovým a potápivým, či mírně potápivým woblerem, je jasný. Hladinový v klidném režimu plave, potápivý naopak jde ke dnu poměrně rychle, mírně potápivý pak velmi pomalu, jako by se vznášel ve vodním sloupci. Ovšem je pravda, že hladinové woblery jsou lehčí, a tak se s nimi nahazuje na kratší vzdálenosti, než s těmi těžšími, potápivými. Ale jsou zde i další. Při klidu hladinové stoupají nahoru, logicky ty potápivé klesají ke dnu. Hladinové woblery mají většinou agresivnější chod, potápivé plují ve vodním sloupci klidněji a tak záleží více na práci rybáře, jak je dokáže rozpohybovat. Že s potápivým woblerem častěji uvázneme, to je logické, zase na ně bývá, při dobrém vedení rybáře, více záběrů. Asi poslední rozdíl, který mě napadá je ten, že s hladinovým woblerem prochytáme podstatně menší hloubku lovného místa, než woblerem potápivým!

Potápivost woblerů je zajištěna především díky lopatkám v jejich přední části, ovšem i některé woblery bez lopatky se potápí, to je většinou dosaženo přidáním závaží do jejich útrob. Podle lopatek je dělíme takto:

  • lopatkové
  • bezlopatkové

Čím více se vyklonění lopatky blíž k ose wobleru, tím větší je jeho hloubka potopení a naopak. Právě samotné postavení lopatky nám určuje hloubka ponoru nástrahy, tedy v jakém sloupci vody s woblerem vlastně můžeme chytat a také jak agresivně se wobler ve vodě chová. Agresivního chod woblerů nám umožní nástrahy se širokou lopatku. Čím je lopatka u woblerů širší a také delší oproti zbytku nástrahy, tím je její chod agresivnější. Platí to tedy i naopak. Čím je lopatka o woblerů kratší a užší, tím je pohyb wobleru ve vodě klidnější.

Nástrahy – wobblery, různé velikosti …

Ovšem chod wobleru také ovlivňuje, kromě práce rybáře, také místo posazení očka na lopatce. Woblery, které mají očka pro uchycení umístěná ve středu lopatky, se při rozjezdu, jakmile začneme nástrahu stahovat, většinou „staví“ na hlavičku, čímž způsobují větší rozvybrování woblerů.

Asi další důležitou vlastností woblerů je, zda vydávají zvuk či nikoli:

  • zvukové (walk)
  • tiché

Dalším důležitým pohledem na woblery je jejich tvar těla a především, z kolika částí se skládají:

  • jednodílné
  • vícedílné

V neposlední řadě u woblerů řešíme množství háčků. Woblery mají většinou jeden trojháček. Běžné jsou i trojháčky dva. Ve světě se pak dostanou i se třemi háčky. Ovšem tři trojháčky na nástraze jsou v Česku zakázané! Ovšem není problém prostě u woblerů z více háčky jeden odstranit.

Stačí se podívat na nabídku prvního e-shopu na internetu a hned zjistíme, že woblery se vyrábějí v mnoha tvarech, barvách apod. Ovšem je třeba i um rybáře, protože pokud neví, jaký wobler kde použít a jak ho vlastně použít, pak záběry na woblery jsou spíše náhodné! Například potápivé woblery využijeme na hloubkách od 5 až klidně do 10 metrů. Mírně potápivé woblery využíváme tak do dvou metrů hloubky lovného místa … ale o tom zase někdy jindy.

Poznáte, co je to za tip woblera?

Také rychlost, jakou woblera táhneme, nám určuje zacílení ryby. Například na boleny využíváme štíhlejší woblery, které ovšem po dopadu začneme okamžitě stahovat poměrně velkou rychlostí. To platí také pro candáty. Naopak u štik měníme rychlost a klidně i zastavíme a chvíli počkáme, než wobler opět rozhýbáme.

Teď si ukážeme pár woblerů a pokusíme se je správně pojmenovat a určit, k čemu právě ten či onen wobler slouží.

Začneme u hladinových woblerů (popy, propy, jerky):

Propy, popy

Pop má miskovitou přední část, zato prop ji nemá, ten má buď jen v zadní části, nebo i v přední vrtulku. Pop musíme rozhýbat stahováním woblerů s prudkými škuby, cukáním. Je to fyzicky dost náročné a ne každý rybář na to hned přijde. Dokonalé stahování vytvoří rázové vlny od přední části nástrahy, které mají za úkol zaujmout dravce a přinutit ho k útoku. Práce s propem je snadnější, ovšem také to chce cvik. Já nejčastěji používám změnu rychlosti, pozastavení a pak prudké škubnutí …

Pěkný pop wobler

Proper s jednou vrtulkou. Vyrábějí se i se dvěma …

Jerky (slidery, slick)

Woblery bez lopatky, kterým musí teprve rybář dodat život. Nejčastěji jde o rychlé škubnutí a poskoky. Při nahození musíme počkat, až se potopí, pak začneme táhnout, měníme tempo, škubáme, někdy zastavíme a chvíli počkáme. Jsou skvělé na lov štik.

Jerk, dělají se jak potápivé, tak hladinové ….

Další skupinou, u nás asi nejrozšířenější, jsou nástrahy mírně potápivé (twichbaits, crankbaits):

Twichbaits

Tyto woblery mají štíhlé, protáhlé tělo. Většinou jsou u nás nejvíce využívané. Jejich pracovní hloubka je totiž mezi 0,5 až 1,5 metrem. Nemají agresivní chod, spíše záleží na umu rybáře, jak moc je dokáže rozpohybovat.

Twichbaits, woblery s tenčím, protáhlým tělem …

Crankbaits

Tyto woblery mají velké břicho, díky kterému vytváří ve vodě velkou vlnu. Pohybují se více agresivně, než například twichbaits woblery. Spíše se hodí do klidné a mírně proudné vody.

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.