Rybářský rozcestník

Tuňák obecný

Tučná ryba s hnědočerveným, lístkovým masem. Žije v teplejších vodách. Je z největších a nejdravějších ryb makrelovitých. V hojné míře se vyskytuje v teplejších vodách Středozemního a Atlantického oceánu, v létě též v Severním moři.

Tuňák obecný na bílém podkladě

Název latinsky

Thunnus albacares / Thunus alalung

Rozpoznávací znaky

Tělo proudnicového tvaru. Spodní strana s břichem stříbřitě bílá. Má dvě hřbetní ploutve, přičemž druhá převyšuje první, rypec ostře zašpičatělý, srpkovité prsní ploutve a vysoký ocas tvaru půlměsíce.

Výskyt

Žije v Atlantickém oceánu, Středozemním moři a Černém moři. Obývá spíše volné moře, avšak sezoně přichází do blízkosti pobřeží.

Obecně

Tuňák obecný má obvzláště vyvinuté svalstvo, bohatě prokrvené, které mu dává velkou sílu a mrštnost a proto je znamenitým plavcem.

Tuňák je stěhovavá ryba, která při cestě za potravou urazí velké vzdálenosti. Obvykle žije v malých skupinkách, které se drží v blízkosti hladiny. Tuňák je predátor a svou kořist může pronásledovat rychlostí až 50 kilometrů v hodině. Loví v hejnech menších ryb.

Na bocích je šedivý se stříbrnými skvrnami, břicho má bělavé a hřbet je ocelově modrý až černý. Tvarem těla je podobný makrele, je však daleko větší a poněkud oblejší. Na hrudi má krunýř hrubých šupin bez lesku. Dosahuje délky 3 m a váhy až 500 kg. Doba tření je v červnu.

Zpracování tuňáka v kuchyni:

Maso tuňáka je cihlově až hnědočerveně zbarvené, velmi tučné a výborné chuti. Čerstvé však má krátkou trvanlivost. maso z prsou a břicha je šťavnatější, než maso ze hřbetu. Na jazyku může maso tuňáka působit trochu jako marcipán. Jeho chuť připomíná jemný telecí filet s divokou, slanou příchutí. Tuňák je obecně považován za jednu z nejchutnějších ryb na trhu a jeho maso obsahuje jen velmi málo kostí.

Maso tuňáka můžeme kromě běžného způsobu úpravy ryb upravovat také, jako maso z teplokrevných zvířat. Velmi oblíbený je také tuňák konzervovaný ve vlastní šťávě nebo oleji.

Doporučení – jak poznáte kvalita maso tuňáka:

Kvalitu masa tuňáka můžeme snadno zjistit podle barvy. Tmavě červená barva s bílými šlachami je indikátorem spíše nižší kvality. Obecně platí, že čím je maso světlejší, tím lépe chutná a tím vyšší je obsah tuku. Tomu ovšem odpovídá i vyšší cena. Čerstvého tuňáka je nejlepší zkonzumovat pokud možno v den koupi. Jen tak můžeme plně ocenit jeho delikátní chuť.

Další druhy tuňáků:

Tuňák pruhovaný

Hojná, hospodářsky významná ryba. Výborně chutná sušená. Dodává „rybí“ příchuť chuťově málo výrazným pokrmům z ryb.

Tuňák křídlatý

Ryba z čeledě makrelovitých. Dorůstá délky až 1,5 m a prodává se porcovaná. Má růžově červené maso. Může se opékat v pánvi, grilovat, opékat na roštu nebo dusit. Větší kusy se balí do alobalu a pečou v troubě.

Zdroj: http://www.nordsee.com, Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec

Způsob lovu

Loví se na vláčenou za lodí na větší kusy ryb.

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím