Rybářský rozcestník

Tuňák obecný

Tučná ryba s hnědočerveným, lístkovým masem. Žije v teplejších vodách. Je z největších a nejdravějších ryb makrelovitých. V hojné míře se vyskytuje v teplejších vodách Středozemního a Atlantického oceánu, v létě též v Severním moři.

Tuňák obecný na bílém podkladě

Název latinsky

Thunnus albacares / Thunus alalung

Rozpoznávací znaky

Tělo proudnicového tvaru. Spodní strana s břichem stříbřitě bílá. Má dvě hřbetní ploutve, přičemž druhá převyšuje první, rypec ostře zašpičatělý, srpkovité prsní ploutve a vysoký ocas tvaru půlměsíce.

Výskyt

Žije v Atlantickém oceánu, Středozemním moři a Černém moři. Obývá spíše volné moře, avšak sezoně přichází do blízkosti pobřeží.

Obecně

Tuňák obecný má obvzláště vyvinuté svalstvo, bohatě prokrvené, které mu dává velkou sílu a mrštnost a proto je znamenitým plavcem.

Tuňák je stěhovavá ryba, která při cestě za potravou urazí velké vzdálenosti. Obvykle žije v malých skupinkách, které se drží v blízkosti hladiny. Tuňák je predátor a svou kořist může pronásledovat rychlostí až 50 kilometrů v hodině. Loví v hejnech menších ryb.

Na bocích je šedivý se stříbrnými skvrnami, břicho má bělavé a hřbet je ocelově modrý až černý. Tvarem těla je podobný makrele, je však daleko větší a poněkud oblejší. Na hrudi má krunýř hrubých šupin bez lesku. Dosahuje délky 3 m a váhy až 500 kg. Doba tření je v červnu.

Zpracování tuňáka v kuchyni:

Maso tuňáka je cihlově až hnědočerveně zbarvené, velmi tučné a výborné chuti. Čerstvé však má krátkou trvanlivost. maso z prsou a břicha je šťavnatější, než maso ze hřbetu. Na jazyku může maso tuňáka působit trochu jako marcipán. Jeho chuť připomíná jemný telecí filet s divokou, slanou příchutí. Tuňák je obecně považován za jednu z nejchutnějších ryb na trhu a jeho maso obsahuje jen velmi málo kostí.

Maso tuňáka můžeme kromě běžného způsobu úpravy ryb upravovat také, jako maso z teplokrevných zvířat. Velmi oblíbený je také tuňák konzervovaný ve vlastní šťávě nebo oleji.

Doporučení – jak poznáte kvalita maso tuňáka:

Kvalitu masa tuňáka můžeme snadno zjistit podle barvy. Tmavě červená barva s bílými šlachami je indikátorem spíše nižší kvality. Obecně platí, že čím je maso světlejší, tím lépe chutná a tím vyšší je obsah tuku. Tomu ovšem odpovídá i vyšší cena. Čerstvého tuňáka je nejlepší zkonzumovat pokud možno v den koupi. Jen tak můžeme plně ocenit jeho delikátní chuť.

Další druhy tuňáků:

Tuňák pruhovaný

Hojná, hospodářsky významná ryba. Výborně chutná sušená. Dodává „rybí“ příchuť chuťově málo výrazným pokrmům z ryb.

Tuňák křídlatý

Ryba z čeledě makrelovitých. Dorůstá délky až 1,5 m a prodává se porcovaná. Má růžově červené maso. Může se opékat v pánvi, grilovat, opékat na roštu nebo dusit. Větší kusy se balí do alobalu a pečou v troubě.

Zdroj: http://www.nordsee.com, Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec

Způsob lovu

Loví se na vláčenou za lodí na větší kusy ryb.

Nejčtenější články

5 základních rybářských uzlů, které by měl znát každý rybář

Ano, je to tak. Každý rybář by měl umět pár základních rybářských uzlů, které mu umožní si uvázat potřebné montáže a návazce. Bez znalostí alespoň několika málo uzlů to prostě nejde, stát se samostatným rybářem a to i přes to, že na rybářském trhu se objevuje čím dál více rybářských návazců navázaných přímo od jednotlivých výrobců. Montáže si nakonec rybář většinou musí umět navázat sám.

Vytuněná umělá kukuřice

Umělá kukuřice se dá použít samostatně nebo v kombinaci s jinými nástrahami. Především při chytání ryb vlasovou metodou, tedy s montáží s háčkem, pod který umisťujeme nástrahu, udělá kus práce. Nejen, že zůstane u háčku i přes úpornou snahu drobnějších rybek ji pozřít, ale také dokáže, v Pop Up variantě, přívěs pod háčkem přizvednout a tak nástrahy na vlasu zatraktivnit. Ne každý rybář ví, že umělé nástrahy jsou také skvělým nosičem pachové stopy…

Ryba v české kuchyni – 6. díl

Zhruba před 150 lety bylo možno ulovit na jediné české řece Labi ryby, které se v jiných řekách v Čechách nevyskytovaly. Bylo to dané tím, že Labe v helgolandském zálivu v Německu ústí do Severního moře. Mnoho mořských ryb se dostalo z moře do Labe a proto se zde náhodně lovily, viz minulý díl, lososi. Ale nejen oni! Jsou zaznamenány úlovky například labských jeseterů. Šlo o jesetera obecného – Acipenser sturio, dnes nazýván jeseter velký. Že šlo o mohutné ryby, dokládají kroniky a staré zápisy.