Rybářský rozcestník

Tuňák obecný

Tučná ryba s hnědočerveným, lístkovým masem. Žije v teplejších vodách. Je z největších a nejdravějších ryb makrelovitých. V hojné míře se vyskytuje v teplejších vodách Středozemního a Atlantického oceánu, v létě též v Severním moři.

Tuňák obecný na bílém podkladě

Název latinsky

Thunnus albacares / Thunus alalung

Rozpoznávací znaky

Tělo proudnicového tvaru. Spodní strana s břichem stříbřitě bílá. Má dvě hřbetní ploutve, přičemž druhá převyšuje první, rypec ostře zašpičatělý, srpkovité prsní ploutve a vysoký ocas tvaru půlměsíce.

Výskyt

Žije v Atlantickém oceánu, Středozemním moři a Černém moři. Obývá spíše volné moře, avšak sezoně přichází do blízkosti pobřeží.

Obecně

Tuňák obecný má obvzláště vyvinuté svalstvo, bohatě prokrvené, které mu dává velkou sílu a mrštnost a proto je znamenitým plavcem.

Tuňák je stěhovavá ryba, která při cestě za potravou urazí velké vzdálenosti. Obvykle žije v malých skupinkách, které se drží v blízkosti hladiny. Tuňák je predátor a svou kořist může pronásledovat rychlostí až 50 kilometrů v hodině. Loví v hejnech menších ryb.

Na bocích je šedivý se stříbrnými skvrnami, břicho má bělavé a hřbet je ocelově modrý až černý. Tvarem těla je podobný makrele, je však daleko větší a poněkud oblejší. Na hrudi má krunýř hrubých šupin bez lesku. Dosahuje délky 3 m a váhy až 500 kg. Doba tření je v červnu.

Zpracování tuňáka v kuchyni:

Maso tuňáka je cihlově až hnědočerveně zbarvené, velmi tučné a výborné chuti. Čerstvé však má krátkou trvanlivost. maso z prsou a břicha je šťavnatější, než maso ze hřbetu. Na jazyku může maso tuňáka působit trochu jako marcipán. Jeho chuť připomíná jemný telecí filet s divokou, slanou příchutí. Tuňák je obecně považován za jednu z nejchutnějších ryb na trhu a jeho maso obsahuje jen velmi málo kostí.

Maso tuňáka můžeme kromě běžného způsobu úpravy ryb upravovat také, jako maso z teplokrevných zvířat. Velmi oblíbený je také tuňák konzervovaný ve vlastní šťávě nebo oleji.

Doporučení – jak poznáte kvalita maso tuňáka:

Kvalitu masa tuňáka můžeme snadno zjistit podle barvy. Tmavě červená barva s bílými šlachami je indikátorem spíše nižší kvality. Obecně platí, že čím je maso světlejší, tím lépe chutná a tím vyšší je obsah tuku. Tomu ovšem odpovídá i vyšší cena. Čerstvého tuňáka je nejlepší zkonzumovat pokud možno v den koupi. Jen tak můžeme plně ocenit jeho delikátní chuť.

Další druhy tuňáků:

Tuňák pruhovaný

Hojná, hospodářsky významná ryba. Výborně chutná sušená. Dodává „rybí“ příchuť chuťově málo výrazným pokrmům z ryb.

Tuňák křídlatý

Ryba z čeledě makrelovitých. Dorůstá délky až 1,5 m a prodává se porcovaná. Má růžově červené maso. Může se opékat v pánvi, grilovat, opékat na roštu nebo dusit. Větší kusy se balí do alobalu a pečou v troubě.

Zdroj: http://www.nordsee.com, Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec

Způsob lovu

Loví se na vláčenou za lodí na větší kusy ryb.

Nejčtenější články

Chytáme štiky – vhodné rybolovné techniky

Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!

Tyrolské dřívko, jeho použití

Tyrolské dřívko se používá především při vláčení, kdy má za úkol nadzvedávat nástrahu ode dna, díky čemuž se méně vázne. Dřívko při pohybu rozviřuje dno, což často také vyprovokuje dravce k útoku. Metodou vláčení s tyrolským dřívkem cíleně lovíme štiky, candáty, sumce, jelce tlouště a okouny. Podle velikosti nástražní rybky, hloubky lovného místa a síly toku pak volíme velikost tyrolského dřívka a také samotnou montáž.

Rybí pásma, aneb je dobré vědět, co nám plave pod nohama

Vodní toky jsou poměrně dost charakteristické v mnoha aspektech. Pokud je zkoumáme, sledujeme u nich různé, například to, zda protékají přirozenou krajinou, nebo regulovaným korytem, také hodnotíme jejich šíři, či členitost … Další důležitou roli hraje hloubka toku, síla proudu, typ dna, od toho všeho se právě odvíjí okysličení vody, teplota vody apod. A podobné je to i u vod stojatých. Ty mají také své charakteristické rysy. A právě charakteristika toku nebo nádrže má vliv na druhy živočichů a také ryb, které v daném pásmu žijí.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím