Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)

Rozpoznávací znaky

Slípka zelenonohá je středně velký, zavalitý, pěkně vybarvený vodní pták. Dospělí jedinci mají většinu těla zbarvenou do tmavo-modra, jen hlava má tmavší odstín. Křídla má slípka zelenonohá hnědá, na boku se jí táhne výrazný bílý pruh, dlouhé končetiny s nápadně dlouhými prsty má zbarveny jasně zeleno-žlutě. Jejím nejvýraznějším rozpoznávacím znakem je zřejmě jasně červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou. Dorůstá do 35 cm. Mladí ptáci jsou na rozdíl od dospělých zbarvení do hněda a typický čelní štítek zpočátku zcela postrádají. Na volné vodě jde také dobře určit díky jasně bílé spodině ocasu a trhavým pohybům hlavy při jejich plavání.

Výskyt

Vyskytuje se v Severní a Jižní Americe, v tropické Africe i v teplém a mírném pásmu Euroasie, v Evropě až po střední Skandinávii. Hojná je na hustě zarostlých vodách všeho druhu s bujnou pobřežní vegetací, žije i v brakických vodách a na nejmenších potocích a odvodňovacích kanálech. Hojná je i ve vodách ve městech.

Obecně

Slípka zelenonohá je skvěle přizpůsobena životu na bohatě zarostlých vodních plochách a to díky jejím dlouhým prstům, kterými se může přidržovat rákosí, ale díky kterým dokáže rozprostřít váhu svého těla na větší plochu a tak bez problému kráčet po plovoucích rostlinách nebo v bahně. Jinak je to velice plachý pták. Při ohrožení se často potápí a pod hladinou se přidržuje rostlinné vegetace. Ačkoli jsou jejím přirozeným biotopem hustě zarostlé rybníky a jezera, v současné době ji můžete běžně vidět i na městských řekách nebo na malých jezírkách v parcích, kde si již na společnost člověka zvykla a je zde proto výrazně méně plachá než ve volné přírodě.

Slípka zelenonohá je všežravá, ve své potravě však preferuje vodní rostliny a různá semena, ovšem občas nepohrdne drobnými brouky ani jinou vodní havětí.

Po většinu roku se zdržuje jednotlivě, pouze v období rozmnožování se sdružuje do párů. Při hledání vhodného partnera často předvádí efektivní souboje, při kterým oba zápasníci plácají křídly o vodu, do vody kopou a přitom hlasitě křičí. V období hnízdění jsou přísně teritoriální a ve svém teritoriu nesnesou jakoukoli jinou slípku. Hnízdo z uschlých stébel rákosů si staví obvykle dobře ukryté mezi rákosy. Samice snáší až 11 žlutavých, černě skvrnitých vajec, na kterých sedí necelý měsíc. Mláďata jsou po narození celá černá, jen po bocích mají bílý lem, ovšem nohy mají po rodičích, pěkně zeleno-žluté.

Text i video: Jiří Langer, foto: Fotky&Foto