Rybářský rozcestník

Oliheň

Hlavonožci, což jsou vlastně měkkýši patří mezi velmi chutnou gastronomickou ingredienci. Olihně, tedy druh chobotnic má velmi křehké maso, ovšem jejich tepelná úprava musí být velmi krátká.

Oliheň - více kusů na bílém pozadí

Název latinsky

Loligo etheridgi

Druh hlavonožce, žije na celém světě ve vodách mírného pásma. Je k dostání čerstvá nebo mražená. Inkoustový váček (jen u čerstvých živočichů) obsahuje tmavou hnědou tekutinu, kterou je možno použít jako základ omáčky, ve které se oliheň vaří. Malé olihně se většinou rychle osmaží nebo lehce povaří či grilují, větší se především upravují dušením.

Kuchařská úprava olihní:

Olihním nejprve odřízneme hlavy. Pak odkrojíme jednotlivá chapadla a uchováme je k dalšímu použití. U chapadel ještě odstraníme měkkou kost. Dále vypreparujeme  průhlednou širokou kost, která má funkci páteře a váček s barvivem.

Nakonec sloupneme tenkou kůži, olihně omyjeme a necháme důkladně okapat.

Části olihní:

  • Očištěné tělo – je to tělo olihní očištěné od kůže. Může se nadívat a péct nebo dusi.
  • Kroužky z olihně – tělo olihní nakrájené na kroužky, které se obalují v těstíčku nebo tojobalu a smaží se ve vysoké vrstvě oleje.

Jaký je rozdíl mezi olihní a kalamári?

Z gastronomického hlediska žádný, oba tito hlavonožsci se připravují stejně a v literatuře se často zaměňují, nebo dokonce považují za stejný druh, což ale není pravda.

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím