Rybářský rozcestník

Okouník mořský

Okouník žije hlavně v Severním Atlantiku. Největší populace se vyskytují u pobřeží Islandu, Grónska, jižního Skotska, západního Irska a u severní části západního pobřeží Spojených Států. Existuje velký počet druhů této ryby, ale na trhu se objevují hlavně druhy okouníka žijící v hlubinách (okouník mořský, okouník bradatý) a druhy žijící v mělkých vodách.

Okouník mořský na soli

Jiný název

Redfish, Grande Sébaste, Gallineta-corvina, Sebaste, Rotbarsch

Rozpoznávací znaky

Jeho průměrná délka je přibližně 40 centimetrů, ale je známo, že může dorůstat až do délky jednoho metru. Okouník, jehož tělo je z vnějšku jasně červené, má také červenavé maso. Dalším výrazným znakem okouníka jsou jeho extrémně tvrdé šupiny, které se na koncích sbíhají a tvoří ostré bodce a díky tomu je povrch těla okouníků velmi hrubý.

Výskyt

Okouník žije hlavně v Severním Atlantiku. Největší populace se vyskytují u pobřeží Islandu, Grónska, jižního Skotska, západního Irska a u severní části západního pobřeží Spojených Států.

Obecně

Okouník mořský patří mezi několik druhů ryb, které jsou v angličtině obecně označovány názvem redfish. Tato ryba je snadno rozpoznatelná díky své křiklavě červené barvě. Okouník fakticky náleží do čeledi ropušnicovitých (Scorpaenidae) a jedná se o takzvanou kostnatou rybu.

Specifickým charakteristickým znakem okouníků je také fakt, že přivádí na svět živá mláďata. Ta se líhnou z jiker uvnitř těla samičky a narodí se v období od března do června. Jednotlivá samička může vyprodukovat až 150 000 larv. Okouník se živí především garnáty, kraby a menšími rybami.

Kuchyňské zpracování:

Maso okouníka je pevné, bílé a šťavnaté. Jeho chuť je jemná a maso obsahuje relativně málo tuku. Maso okouníka můžeme nejlépe smažit, vařit a péci. Vhodnou náhradou okouníka může být treska nebo mník. Je vhodné nechat si okouníka připravit k vaření přímo u prodejce ryb, protože jeho ostny jsou jedovaté.

Zdroj: www.nordsee.com

Způsob lovu

Okouníci mořští se chytají na velkých hloubkách, většinou kolem 150 metrů i více, nejčastěji tak 10 až 40 metrů nade dnem. Nejlepší nástraha je návazec s více háčky zakončený pilkrem těžkým nejméně 400 gramů. Na každý háček napícháme proužek masa z makrely, nebo jiné mastnější ryby. Zasekáváme šetrně, protože okouníci mají jemné pysky a lehce se jim mohou háčky proříznout.

Nejčtenější články

Rybářské bajky, mýty, pověry a přísloví

No, co rybář, to nějaká pověra. Někdo jim věří, jiný ne. Ale občas si říkám, že na každém šprochu je pravdy trochu! 🙂 A tak jsem je začal sbírat.

Chov a skladování žížal

Dnes se dají koupit žížalky, či i jiné živé rybí nástrahy, ve specializovaných obchodech, ale leze to dost do peněz. Pak máme další možnosti, jak my rybáři přijít k žížalám. Buď si je pracně nakopeme venku na zahradě, což může být dost zdlouhavé a za sucha či mrazu marný boj, nebo můžeme žížalám vytvořit ideální podmínky a vypěstovat si je doma ve sklepě, nebo na zahradě.

Výroba závaží z kamene

Někdo se snaží celou montáž co nejvíce zneviditelnit ve vodě. Jiný zase používá klipsy na odhození zátěže při záseku, kdy je opravdu vhodné a také lacinější nechat ve vodě kus kamene, než zátěž olověnou. O šetrnosti k přírodě nemluvě! Ostatní chtějí třeba jen ušetřit. Vyrobte si tedy, za dlouhých zimních večerů, šetrné závaží z kousku drátu a kamene, v létě se jistě, tyto náhražky olova, budou hodit.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím