Rybářský rozcestník

Pakambala velká

Pakambala velká je jedním z nejznamenitějších zástupců z řádu platýsů, žije ve všech evropských vodách od Islandu po Maroko, včetně Baltského, Středozemního a Černého moře. Hlavní oblastí lovu této ryby je severní Atlantický oceán.

Pakambala velká - na bílém pozadí

Název latinsky

Scophtalmus maximus

Jiný název

Turbot, Rodaballo, Steinbutt, Rombo chiodato

Rozpoznávací znaky

Typickým charakteristickým znakem pakambaly velké je její kotoučovité tělo. Pakambala může dorůst do délky jednoho metru a váhy 20 kilogramů. Avšak na trhu se objevují jedinci o váze od jednoho do čtyřech kilogramů. Spodní strana těla pakambaly je bílá, zploštělá vrchní strana má tmavě šedou nebo hnědou barvu a na kůži se nacházejí malé pahrbky připomínající kameny. Vrchní strana těla umožňuje pakambale veliké velmi dobře splynout s prostředím a pro její nepřátele je tak obtížné ji objevit. V optimálních podmínkách se může pakambala dožít až 22 let.

Výskyt

Žije ve všech evropských vodách od Islandu po Maroko, včetně Baltského, Středozemního a Černého moře. Pakambala vyhledává mírně teplé prostředí s ne příliš velkou hloubkou vody. Jejím domovem jsou písečná, skalnatá nebo smíšená dna v hloubkách mezi 20 až 70 metry.

Obecně

Pakambala velká je jedním z nejznamenitějších zástupců z řádu platýsů. Pakambaly veliké pohlavně dospívají v pátém roce života a třou se v období od dubna do srpna. Jejich larvy, stejně jako larvy ostatních platýsů, jsou z počátku symetrické a plují ve vodě ve vertikální poloze. Teprve v průběhu jejich vývoje se jejich oko přesouvá směrem k zadní části hlavy a na druhou stranu těla. Mladé ryby potom začínají plout na boku. Pakambala velká je jedním z levookých druhů. Její ústa jsou veliká s mnoha malými, ostrými zuby.

Pakambaly velké pocházející z Baltského moře jsou obvykle menší a lehčí než ostatní zástupci rodu platýsů. Stojí za povšimnutí, že ve všech oblastech, které tato ryba obývá, je výrazně více samců než samic pakambaly velké.

Kuchyňské zpracování:

Maso pakambaly velké je bílé, pevné a má výraznou, jemně ořechovou chuť. Hodí se na smažení, pečení a grilování. Také se může pozvolna vařit. Pakambala chutná obzvlášť skvěle, pokud ji připravíme v troubě. Pakambala by se nicméně neměla připravovat příliš dlouho (kromě vaření), protože maso by se pak při podávání mohlo rozpadat. Chuť “baby pakambaly” se obecně liší od typické chuti dospělých jedinců tohoto druhu. Ideální váha je přibližně 3 kilogramy.

Maso pakambaly lze nahradit platýsem velkým nebo červeným, či jazykem obecným.

Zdroj: www.nordsee.com

Způsob lovu

Na položenou s odhozem nejméně 100 metrů a to v podvečer, nejdéle 1 hodinu po setmění, nebo ráno, při rozbřesku. Jako nástrahu používáme proužky masa z makrely nebo sledě, mořské a písečné červy, mušle, mořské šnečky, malé krevety ... skvělé jsou návazce 0,4-0,5 mm, se dvěma háčky a něčím třpytivým, v noci se pak osvědčily fosforeskující korálky. Tam, kde je více rostlin, je dobré dát na konec návazce kousek polystyrenu.

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím