Rybářský rozcestník

Pakambala velká

Pakambala velká je jedním z nejznamenitějších zástupců z řádu platýsů, žije ve všech evropských vodách od Islandu po Maroko, včetně Baltského, Středozemního a Černého moře. Hlavní oblastí lovu této ryby je severní Atlantický oceán.

Pakambala velká - na bílém pozadí

Název latinsky

Scophtalmus maximus

Jiný název

Turbot, Rodaballo, Steinbutt, Rombo chiodato

Rozpoznávací znaky

Typickým charakteristickým znakem pakambaly velké je její kotoučovité tělo. Pakambala může dorůst do délky jednoho metru a váhy 20 kilogramů. Avšak na trhu se objevují jedinci o váze od jednoho do čtyřech kilogramů. Spodní strana těla pakambaly je bílá, zploštělá vrchní strana má tmavě šedou nebo hnědou barvu a na kůži se nacházejí malé pahrbky připomínající kameny. Vrchní strana těla umožňuje pakambale veliké velmi dobře splynout s prostředím a pro její nepřátele je tak obtížné ji objevit. V optimálních podmínkách se může pakambala dožít až 22 let.

Výskyt

Žije ve všech evropských vodách od Islandu po Maroko, včetně Baltského, Středozemního a Černého moře. Pakambala vyhledává mírně teplé prostředí s ne příliš velkou hloubkou vody. Jejím domovem jsou písečná, skalnatá nebo smíšená dna v hloubkách mezi 20 až 70 metry.

Obecně

Pakambala velká je jedním z nejznamenitějších zástupců z řádu platýsů. Pakambaly veliké pohlavně dospívají v pátém roce života a třou se v období od dubna do srpna. Jejich larvy, stejně jako larvy ostatních platýsů, jsou z počátku symetrické a plují ve vodě ve vertikální poloze. Teprve v průběhu jejich vývoje se jejich oko přesouvá směrem k zadní části hlavy a na druhou stranu těla. Mladé ryby potom začínají plout na boku. Pakambala velká je jedním z levookých druhů. Její ústa jsou veliká s mnoha malými, ostrými zuby.

Pakambaly velké pocházející z Baltského moře jsou obvykle menší a lehčí než ostatní zástupci rodu platýsů. Stojí za povšimnutí, že ve všech oblastech, které tato ryba obývá, je výrazně více samců než samic pakambaly velké.

Kuchyňské zpracování:

Maso pakambaly velké je bílé, pevné a má výraznou, jemně ořechovou chuť. Hodí se na smažení, pečení a grilování. Také se může pozvolna vařit. Pakambala chutná obzvlášť skvěle, pokud ji připravíme v troubě. Pakambala by se nicméně neměla připravovat příliš dlouho (kromě vaření), protože maso by se pak při podávání mohlo rozpadat. Chuť “baby pakambaly” se obecně liší od typické chuti dospělých jedinců tohoto druhu. Ideální váha je přibližně 3 kilogramy.

Maso pakambaly lze nahradit platýsem velkým nebo červeným, či jazykem obecným.

Zdroj: www.nordsee.com

Způsob lovu

Na položenou s odhozem nejméně 100 metrů a to v podvečer, nejdéle 1 hodinu po setmění, nebo ráno, při rozbřesku. Jako nástrahu používáme proužky masa z makrely nebo sledě, mořské a písečné červy, mušle, mořské šnečky, malé krevety ... skvělé jsou návazce 0,4-0,5 mm, se dvěma háčky a něčím třpytivým, v noci se pak osvědčily fosforeskující korálky. Tam, kde je více rostlin, je dobré dát na konec návazce kousek polystyrenu.

Nejčtenější články

Sumec kanibal, aneb čím vším sumci nepohrdnou. Mohou napadnout i člověka?

Kanibalismus u sumců je přirozeným jevem a setkáme se s ním všude, nejen tam, kde je moc přemnožený a má málo potravy. Pokud hájí své teritorium, klidně vystartuje po stejně velkém jedinci, který nepatří mezi jeho nejbližší rodinu. Jde o teritoriální chování. Ovšem cizí jedinci svého druhu nejsou jeho hlavní potravou. Kromě menších ryb nepohrdne ani hlodavci, menšími ptáky apod. Může si ale sumec udělat zálusk i na člověka?

Způsoby uzení ryb

Známe různé způsoby uzení ryb, liší se teplotou kouře, dobou uzení a také trvanlivostí výsledného produktu.

Koule z DECATHLONU jsou trnem v oku některým českým výrobcům

Boilies z DECATHLONU se stále probírá na diskuzních fórech na různých rybářských webech a také na Facebooku. Jde o to, že zásadně konkuruje cenou běžným výrobcům a tak někteří testeři renomovaných značek začali koule z DECATHLONU ve svých článcích hanit. My jsme byli donedávna zcela neutrální, ale po sérií negativních článků na Facebooku jsme se naštvali a zašli do obchodu a „dekatloňácké“ koule koupili. Boilies jsme pak testovali na stojaté svazové vodě, také na jednom soukromém revíru a nakonec i na proudné vodě na Labi. A jak jsme s koulemi dopadli?

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím