Parma obecná (Barbus barbus)

Rozpoznávací znaky

Parma má protáhlé tělo, oválné, s dlouhým rypcem. Ústa jsou umístěná ve spodní části hlavy s masitými pysky, ve spodní části s dvěma vosky na konci rypce a dvěma vousky rostoucími po boku. Ocasní ploutev je vykrojená, často asymetrická, dolní část bývá delší jak horní. Hřbetní ploutev je mírně vykrojená. Hřbet má tmavě zelený, boky nazelenalé až nazlátlé, břicho má zbarvené do bílé do žluté. Mladé rybky mívají skvrny.

Výskyt

Parma obecná žije ve středních tocích povodí, v tekoucích vodách s častými peřejemi a tůněmi. Nemá ráda bahnité dno, spíše miluje dno pokryté kamením a balvany. Někdy se objevuje i v údolních nádržích.

Obecně

Parma je typická ryba dna, žije mezi kameny, loví a je aktivní především v noci. Loví především larvy hmyzu a měkkýšů. V době tření se shlukuje do hejn. Tření probíhá od dubny, května až do do začátku července.

Dospělá parma je v průměru velká kolem 50-60 cm, ale může dorůst délky až k 1 m a hmotnosti přes 9 kg! Jikrnačky jsou většinou větší jak mlíčňáci. Parmy se dožívají 18 let.

Příprava parma obecné v kuchyni:

Maso parmy obecné je poměrně chutné, ale má mnoho drobných, mezisvalových kůstek, a není proto ve velké oblibě. Lepší je kuchyňsky upravovat jen větší kusy. O jikrách parmy se ví, že jsou jedovaté. Jejich požití vyvolává prudkou nevolnost! Ani jiné části vnitřností by se neměli konzumovat, obsahují totiž zvýšené množství škodlivin včetně sloučenin rtuti.

Způsob lovu

Nejběžněji se parma chytá na položenou, ovšem úspěšná může být i plavaná s návnadou položenou na dně. Má ráda žížaly, larvy, nebo kus tvrdého sýra. Lze ji chytit i na mušky při muškaření, kdy rybář nechá nymfy plavat těsně nade dnem. Ovšem při jemné přívlači s woblery, třpytkami nebo s malou mrtvou rybkou může být také lov parem úspěšný. Parma často po zaseknutí ujíždí proudem dolů, aby se naráz otočila a uháněla zase proti proudu. Je to bojovnice, a vytáhnout ji z vody dá někdy dost zabrat. Vyplatí se mít při chytání parem náčiní na větší ryby.