V minulosti jsem chápal, proč je zakázané uvazování sumců na laně, než jsem začal také sám sumce chytat. Samozřejmě optimální je sumce chytit, vyfotit se s ním i přes špatné světelné podmínky, pokud ho tedy chytneme v noci a pak ihned pustit. Kdo si pak sumce chce ponechat, ideální je ho hned zabít, tedy netrápit ho a hned si ho odvést domů. Ovšem to vždy nejde. Také pro krásné fotografie, pořízené za denního světla, občas rybáři sumce uvazují na lana, což je ale v Česku zakázané! Je to škoda, protože má zkušenost mě ukázala, že nedochází k poškození sumce, pokud se úvaz navlékne tlamou tak, aby byl protažen mimo žaberní oblouky sumce. Jde asi o nejšetrnější způsob přechovávání živého sumce.
I když existují i velké, dlouhé vezírky na sumce, vezírek není na přechovávání sumce vůbec vhodný, ryba ve vezírku si totiž setře sliz na těle a hrozí tak riziko zaplísnění a později její úmrtí. To platí i pro různé přechovávače ryb. Jednou z mála možností, jak rybě neublížit, je provléci hubou pružný úvazek, což je ale nejen v Česku, ale mnoha dalších zemích, zakázáno. Přesto někde je to běžný způsob uchování sumců, dokonce i na některých velkých mezinárodních závodech je běžnou praxí sumce držet na pružném laně uvázaného za spodní čelist. Ale pozor, není úvaz jako úvaz!
Uvázaná ryba je volná po celé délce jejího těla, může se hýbat, plavat. Nepoškozuje ji síť vezírku, ani látka saku či přechovávače, nehrozí tedy žádné poškození ochranné vrstvy slizu na těle ryby. Při použití delšího provazu má možnost odplavat dál od břehu a sama si může vyhledat klidnější zónu, kde přečká čas, který bude nucena strávit na provazu.
Průtažný provaz či lano ukončíme smyčkou, uděláme další smyčku o kus dále, rybě provlečeme úvaz tlamou a to pod skřelovou kostí, kde se vyvede ven. Samozřejmě úvaz nesmí být provlečen mezi žaberními oblouky! Ideálně karabinkou obě oka sepneme a k úvazu navážeme dostatečně dlouhou šňůru, aby měl sumec možnost většího pohybu. Ryba je tak bezpečně fixována za čelist a přitom má určitou volnost pohybu.