TÉMA: Kapraři nejvíce škodí našim vodám. Jsou mnohem horší než masaři

Štítky:

V poslední době slýchávám nářky od milovníků kaprů, že naše vody už nejsou to pravé ořechové. Podle nich obsádky v našich revírech stojí za starou belu. A kdo je podle kaprařů viníkem za tento stav? Lidé, které označují jako masaře. Jenže tohle si já osobně nemyslím a jednoduše s tím nesouhlasím. Podle mého názoru za současnou situaci mohou značným dílem právě kapraři, kteří naše svazové vody pořádně zhuntovali. Pokusím se to vysvětlit…

Ten spor žije už od pradávna. Kapraři neustále útočí na lidi, kteří si od vody vezmou nějakou tu rybu. Proč? Podle některých milovníků kaprů je pravidlo chyť a pusť svatým písmem, které by mělo platit na celém území naší země a pro všechny. Jenže s tímhle já nesouhlasím. Pokud někdo má rád ryby, ať si v mezích rybářských pravidel vezme tolik, kolik potřebuje. Má na to právo, a tyhle ataky ze strany některých kaprařů prostě nechápu a nerozumím jim. Samozřejmě, masakry v řádu stovek ryb ročně se mi nelíbí také. Otázkou ale je, jestli takové případy vůbec existují, a zdali se nejedná o oblíbený argument, který je prostě a jednoduše pouhou fámou.

Kapitální ryby chybí. Masaři je sežrali!

V tomhle sporu ale ani tak nejde o menší kapříky, kteří sotva přesáhli lovnou míru. Ne. Takové ryby totiž svaz do našich vod sype po tunách, takže ztráty se každoročně doplňují. O co teda jde? Kapraři se nejvíce bojí o kapitální ryby, které v našich svazových vodách ještě zůstaly. Ano, ta situace je špatná, co se počtu kapitálních ryb týče. Tedy, alespoň na některých vodách, ve kterých v minulosti žilo mnohonásobně více velkých kaprů. Kde všechny ty ryby jsou? Podle kaprařů za úbytkem ryb stojí právě masaři, kteří je jednoduše vybili.

A tady je ta další věc, se kterou prostě nemůžu souhlasit. Pokud si uvědomím, jak dotyční rybáři nejčastěji loví, pak nevěřím tomu, že v současnosti jsou největší hrozbou pro naše revíry. Představte si to: „Masaři“ nejčastěji loví na srkačku se dvěma háčky, na kterých je napíchnutá foukačka. Ano, nepopírám, může se stát, že některý z těchto rybářů velkou náhodou přelstí kapitálního kapra. Ale ta šance je prostě a jednoduše menší, než tomu je u opravdových specialistů na kapry.

Správně, teď se dostáváme k problému, který za velkým úbytkem kapitálních ryb v našich svazových vodách stojí. Jsou to kapraři. Ti v mnohem větším měřítku stojí za úlovky nádherných ryb, a tedy i za jejich úbytkem v našich vodách. Jak to myslím, když kapraři své úlovky pouštějí zpátky tam, odkud je chytili? Narážím na kupčení s kapitálními rybami do soukromých revírů. Tento nešvar žije svým životem už dlouhou dobu. Kaprař chytne ve svazové vodě pěknou rybu, kterou po dohodě s majitelem soukromého revíru prodá za tučný balík voňavých bankovek. Takže ne, za úbytkem kapitálních kaprů nestojí masaři, ale především nenasytní kapraři.

Jsem přesvědčený o tom, že kdyby neexistovaly soukromé vody, naše svazové revíry by vypadaly z hlediska obsádky kapitálních kaprů prostě jinak. Protože těch výpovědí, které naznačují odvážení velkých kaprů z Nových Mlýnů, Labe, ale i dalších vod, je tolik, že z toho jde až hlava kolem. Jasně, některé můžou být přitažené za vlasy, ale sám o několika odvezených rybách z „mého“ oblíbeného revíru vím. A je mi z toho špatně.

Obrovskou smůlou pro naše svazové revíry je to, že kaprařina už nemá s rybařinou mnoho společného. Z této rybářské disciplíny se stal nechutný byznys. Byznys, který slepě žene desítky tisíc nadšenců za velkými rybami. Nic jiného neexistuje. A součástí tohoto byznysu jsou právě i soukromé revíry, které ale potřebují na něco dané rybáře přilákat. Neříkám, že všechny vody v soukromých rukách mají obsádku kapitálních kaprů ze svazových vod, ale některé by se měly studem červenat…

Chování kaprařů k rybám: Třpytivé pozlátko se shnilým vnitřkem

Rád bych ještě u oněch kapitálních kaprů zůstal. A to v tom směru, jak se k nim kapraři vlastně chovají. Těch chyb tam vidím hned několik. Prvním velkým nešvarem je to, co dělají kapraři při nočním rybolovu.

Pokud se jim v noci podaří ulovit kapra, uloží jej do saku a počkají až do rána. Někdy pobyt kapra ve stísněném prostoru trvá i několik dlouhých hodin. Z mého pohledu je toto chování naprosto nechutné a neomluvitelné. Ryba v saku chtě nechtě prožívá velký nápor stresu, který se může podepsat na její zdravotní kondici. I malé dítě ví, že stres u ryb vede k oslabení jejich obranyschopnosti. Takže taková ryba je mnohem citlivější na ataky ze strany onemocnění. K tomu přidejte možná poranění, která si ve stísněném prostoru přivede a problém je hned tady.

Dalším obrovským nešvarem je focení trofejních ryb. Kapraři mnohdy hodí kapra na podložku a nechají jej dlouhé minuty na souši, aby se „uklidnil“. Jenže tohle je právě strašně špatně! Ryba mimo vodní prostředí opět zažívá obrovský stres (větší, než když je na háčku). A ten zase vede k možným komplikacím. Velkou chybou je nechávat rybu na souši i také z toho důvodu, že ryba není nadnášena vodou. To znamená, že může dojít k velice vážným poškozením vnitřních orgánů.

Tyto nešvary prostě a jednoduše vedou k úmrtí kapitálních ryb. Stačí otevřít oči. Tohle prasácké chování kaprařů k rybám vážně poškozuje jejich zdraví. Problémem je, že ryba nevydává zvuky, takže rybář se mylně domnívá, že je vše v pořádku. Kdybyste ale v tom momentě změřili stresovou hladinu v těle ryby, vypadly by vám oči z důlku. Rybám tímto chováním prostě ubližujete!

Jak se chovat tak, aby ryba netrpěla? Ryby vůbec netahejte z vody na břeh. Foťte se s nimi rovnou ve vodě. A mimo vodní prostředí je nechávejte pouze kratičkou dobu. Polévání ryby je sice dobrou věcí, ale není řešením. Ryba musí být co nejdříve zpátky ve vodě. Pokud se tohle kapraři nenaučí, pak všemožné kraviny typu K-70 jsou úplně k ničemu…

Prasárna na konec: Odpodávací montáž s olovem

Zaměřme se ještě na jednu věc, která velice vážně škodí našim vodám, a která mi dlouhodobě leží v žaludku. A zase se dostáváme k onomu kaprařskému byznysu. Byznysu, který přestává hledět už i na životní prostředí. Ne, nejsem žádný zelený ochránce, ale čeho je moc, toho je příliš! Co mám na mysli? Odpadávací montáže. Tenhle výmysl kaprařských firem považuji za jednu z největších prasáren poslední doby.

Přijde vám normální, že po záběru od kapra zůstane olovo na dně daného revíru? Pokud si spočítáte, kolik toho olova je, a kolik rybářů má tuto montáž v oblibě, musí se vám udělat špatně. Velice rád bych apeloval na ty kapraře, kterým ještě zbylo trochu rozumu – při odpadávacích montážích nepoužívejte olova, ale kameny! Množství toxického olova, které necháváte na dně našich vod, není zanedbatelné, a jednou se to na nich prostě musí podepsat. Olovo není neškodné, ba naopak. Zamyslete se prosím nad tím…

Je mi jasné, že toto nastavení zrcadla bude pro mnoho kaprařů nepříjemné, a že to neskousnou. Ale to není můj problém. Ty nešvary na našich vodách jsou, a pokud se nezmění chování samotných kaprařů, pak ani nevymizí. Tak to prostě je. Otázkou je, jak to samotní kapraři přijmou…

Autor: Viktor Krus