Štítky:
„Musíš domů, teď už spěj i ryby,“ říká strejda Prošek malému Prdelkovi v jedné z povídek Oty Pavla. Pokud my rybáři vůbec hovoříme o spánku ryb, používáme tato slova většinou jako metaforu k vyjádření jejich nízké aktivity a nezájmu o naše nástrahy: „Ty ryby tam snad chrápou,“ říkáme ve chvílích, kdy na hladině nevyskočí ani bělička a my jako ubozí bezrybkové hodiny hledíme na nehybné splávky nebo čihátka…