Déjà vu

Štítky:

Netrvá to ani půl hodiny a „bác“. Rána do prutu a ten se mi ohýbá do mohutné paraboly! Dvakrát krátce přiseknu. „Je tam,“ křiknu směrem k Vojtovi. Ten na nic nečeká a utíká ke mně. Sumec míří na střed řeky, cívka navijáku se točí jako blázen, až mám strach, aby z navijáku nevyskočila. Daří se mi ho zastavit až po sedmdesáti metrech. „Ten bude pěknej,“ pronesu jen tak pro sebe. Vojta už stojí na okraji břehu, aby sumce vylovil. Tři metry od břehu se na hladině převalí mohutné tělo. „Vem si rukavici, ten je větší,“ poučuji ho a sumce dotahuji ke břehu. Vojta poklepe vousáče zkušeně po hlavě a ten učiní ještě jeden výpad. Poté se již nechá poslušně přitáhnout ke břehu, kde ho Vojta zkušeným chvatem vylovuje. V tu ránu se nám na cestě za zády ozývá potlesk a my s překvapením sledujeme, že zde zastavilo asi šest cyklistů, kteří souboj sledovali. Oba poděkujeme a již se věnujeme sumci.

Text / Jan Procházka

Foto / autor