Rybářský rozcestník

Vážky (Odonata)

Vážky patří mezi běžně vyskytující se hmyz žijící jak u stojatých, tak tekoucích vod. Ve vodě se nacházejí jejich larvy, dospělci pak létají a žijí u vody, která patří neodmyslitelně k jejich životu. Často jsou nádherně zbarvené. Jsou to dravci, a to jak larvy, tak dospělci, ti loví jiný hmyz, larvy loví také červy, perloočky a další drobné vodní živočichy.

Vážka - ilustrační foto
BezobratlíSameček

Název latinsky

Odonata

Rozpoznávací znaky

Často velmi krásně zbarvený hmyz s velkými křídly, která jsou hustě žilnatá, buď průhledná, nebo i barevná. Vážky mají velkou hlavu s výraznýma očima a kousacím ústním ústrojím. Tykadla mají krátká. Nohy jsou dlouhé, přední směřují dopředu a slouží k uchopování kořisti. Hruď mají podlouhlou, k velikosti jejich těla mohutnou, ta skrývá silné svaly určené pro pohyb křídel.

Výskyt

Vyskytují se po celém světě s výjimkou velmi chladných oblastí.

Obecně

U nás žijí vážky, které rozdělujeme do dvou podřádů (ve světě se ještě vyskytují vážky třetího podřádu) :

  • motýlice (Zygoptera) – motýlice, šídlatky, šidélka … ty mají širokou hlavu s očima daleko od sebe. V klidu skládají křídla k sobě. Nejsou tak dobří letci, jako šídla.
  • šídla (Anisoptera) – šídla, vážky, lesklice, páskovci … mají kulatou hlavu a některé druhy mají oči na temeni spojené. V klidu křídla neskládají. Jsou narozdíl od motýlic, výborní letci, na krátké vzdálenosti dokážou vyvinout rychlost větší jak 50 km/h!

Dospělci vážek jsou dravci lovící především jiný hmyz, tedy hlavně mouchy a komáry, jejich larvy pak loví také červy, perloočky a další drobné vodní živočichy. Zatím co motýlice a šidélka čekají na vhodnou kořist na vegetaci, vážky a šídla loví kořist za letu, při lovu se přitom orientují dobře vyvinutým zrakem. Samci některých druhů mají svá teritoria, která brání proti vetřelcům vlastního i cizích druhů. U jiných druhů jsou naopak aktivními ochránci samice, které zahánějí vetřelce chrastěním křídel.

Sameček motýlice lesklé

Sameček motýlice lesklé

Způsob páření vážek je poměrně neobvyklý. Samci mají na 2. a 3. článku zadečku pohlavní orgán, do něhož přenášejí sperma z pohlavních orgánů umístěného na 9. článku zadečku. Před pářením uchopí samec pomocí přívěsků na konci zadečku samici za hruď nebo hlavu. Páření probíhá tak, že samice ohne zadeček pod tělem směrem dopředu a spojí jej s druhotným orgánem samce. V závislosti na konkrétním druhu probíhá páření v klidu nebo dokonce za letu. Ale vždy před a po páření můžeme pozorovat vážky, jak létají spojené po dvou.

Vajíčka kladou samice téměř hned po páření, a to buď přímo do vody nebo na vodní rostliny, či do bahna nebo písku. Larvy se líhnou u některých druhů již za 2 týdny, u jiných někdy až za několik měsíců, tedy další rok. Vylíhne se nejdříve tzv. pronymfa, která se během krátké chvíle svlékne, a teprve další stadium je pravá larva. Larvy jsou relativně podobné dospělcům, tělo je však kratší a širší, mají delší tykadla a menší oči. Typickým orgánem larev je protažený spodní pysk tvořící lapací orgán tzv. masku, kterou dokáží rychle vymrštit a chytit kořist. Larvy mají obvykle zelenou, žlutou nebo hnědou barvu a jsou schopné ji měnit podle barvy podkladu. Vývoj trvá jeden až čtyři roky, počet larválních stadií je 7 až 15 podle teploty prostředí a kvality potravy. Na konci vývoje larva vyleze nad hladinu, kde začne dýchat vzdušný kyslík, svlékne kůži a objeví se dospělec.

Zástupci obou podskupin:

Motýlice lesklá (Calopteryx splendens), ta v Česku žije hojně po celém území kromě výše položených oblastí. Vyskytuje se zejména v osluněných, pomaleji tekoucích, vodách různé velikosti, od potůčků až po naše největší řeky, včetně regulovaných říčních úseků a melioračních kanálů, výtoků z rybníků, vzácně i stojatých vod, zejména rybníků. Motýlice lze potkat v přírodě za slunečných dnů od května po celé léto. Létají obvykle nízko, pomalu a třepotavě nad vodní hladinou vodního toku, blízko břehu.

Šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula) žije téměř v celé Evropě a také ho najdeme v západní Asii. V Česku je rozšířeno hojně po celém území od nížin po hřebeny hor. Nejpočetnější je u menších zarostlých rybníčků, tůní a na rašeliništích, vyskytuje se i na okrajích větších vodních ploch nebo u klidnějších úseků potoků v lese i v otevřené krajině.

Další zástupce najdeme mezi vážkami druhu Libellula, Sympetrum, či Orthetrum, mezi lesklicemi druhu Cordulia nebo Somatochlora, také mezi šídlami druhu Anax nebo Aeshna.

Nejčtenější články

Sumec kanibal, aneb čím vším sumci nepohrdnou. Mohou napadnout i člověka?

Kanibalismus u sumců je přirozeným jevem a setkáme se s ním všude, nejen tam, kde je moc přemnožený a má málo potravy. Pokud hájí své teritorium, klidně vystartuje po stejně velkém jedinci, který nepatří mezi jeho nejbližší rodinu. Jde o teritoriální chování. Ovšem cizí jedinci svého druhu nejsou jeho hlavní potravou. Kromě menších ryb nepohrdne ani hlodavci, menšími ptáky apod. Může si ale sumec udělat zálusk i na člověka?

Způsoby uzení ryb

Známe různé způsoby uzení ryb, liší se teplotou kouře, dobou uzení a také trvanlivostí výsledného produktu.

Koule z DECATHLONU jsou trnem v oku některým českým výrobcům

Boilies z DECATHLONU se stále probírá na diskuzních fórech na různých rybářských webech a také na Facebooku. Jde o to, že zásadně konkuruje cenou běžným výrobcům a tak někteří testeři renomovaných značek začali koule z DECATHLONU ve svých článcích hanit. My jsme byli donedávna zcela neutrální, ale po sérií negativních článků na Facebooku jsme se naštvali a zašli do obchodu a „dekatloňácké“ koule koupili. Boilies jsme pak testovali na stojaté svazové vodě, také na jednom soukromém revíru a nakonec i na proudné vodě na Labi. A jak jsme s koulemi dopadli?

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím