Mečoun

Rozpoznávací znaky

Mečoun připomíná tvarem těla torpédo. Jméno této rybě propůjčuje meč připomínající horní čelist, která může u dospělých jedinců tvořit až jednu třetinu délky těla. Domníváme se, že tento “meč” používá mečoun k trhání kořisti. Mečoun je bezšupinatá ryba a jeho kůže je tmavě šedá nebo hnědočervená, hřbetní a řitní ploutve jsou rozděleny do dvou částí. V mládí nejsou tyto znaky ovšem ještě vyvinuty. Mladé ryby ještě mají šupiny a jejich čumák je jedné délky.

Výskyt

Přirozeným prostředím mečounů jsou všechna teplá a tropická moře. Mečoun je však také ojedinělým návštěvníkem Lamanšského průlivu, Severního moře, západního Baltu a Černého moře.

Obecně

Období tření u mečounů nastává v průběhu letních měsíců a probíhá za teploty kolem 24 ° C. Samičky, díky své vysoké plodnosti, nosí až 50 milionů jiker. Ty se podobně jako jikry o nějakou dobu později pohybují poblíž pobřeží a typické charakteristické znaky jejich rodičů jsou vyvinuty později.

Dospělí jedinci mohou při pohybu dosahovat rychlosti až 100 km / h a tudíž cestují na velké vzdálenosti. Samičky jsou většinou větší než samci a mohou dorůst do délky 5 m. Mečouni jsou samotáři. Pokud se při lovu přece jen spojí do menších skupin, udržují si raději bezpečnou vzdálenost minimálně 100 m mezi jednotlivými členy skupiny.

Kuchyňské zpracování:

Maso mečouna chutná podobně jako telecí. Je pevné s delikátní strukturou, což z něj tvoří jednu z nejlahodnějších ryb. Steaky z mečouna ochucené ve středomořském stylu jsou ideální pro grilování.

Zdroj: www.nordsee.com

Způsob lovu

Chytají se z lodi na hlubinnou přívlač, s tím nejtěžším náčiním, co se dá koupit, mohou totiž dorůst do délky až 5 metrů! Kromě toho to jsou velcí bojovníci a plavci, kteří dokáží dosáhnout rychlosti až 100 km v hodině.