Rybářský rozcestník

Karas stříbřitý (Carassius auratus)

Rozšířil se u nás v 60. letech minulého století. Vyskytuje se v tekoucích i stojatých vodách. V rybnících je nežádoucí. Průměrná váha ryb je okolo 0,3 kg. Jsou však zaznamenány rekordní úlovky přes 3,0 kg s délkou přes 50 cm. Je daleko hojnější než náš původní karas obecný, kterého obvykle na lokalitách společného výskytu časem zcela nahradí.

doba hájení Není stanovena
zákonná míra Nemá
Karas stříbřitý v ruce
KarasKaraskakras-labe-zahajenakaras-barevny-rijen-2018-2Freshwater

Název latinsky

Carassius auratus

Jiný název

Silver crucian carp, Prussian Carp, Goldfish, Giebel, Silberkarausche, Karas striebristý, Carpe prussiene, Serebrjanyj karas

Rozpoznávací znaky

Karas stříbřitý má vysoké, kratší tělo, podobné kaprovi a karasovi obecném, jen oproti kapru, mu chybí po bocích úst vousky, od karase stříbřitého se liší především vykrojenou hřbetní ploutví a břišní výstelkou, která je u karase stříbřitého černá, u karase obecného je naopak světlá. Také ocasní ploutev má hlubší výřez, než má karas obecný. Boky pokryté šupinami se lesknou stříbřitě a jsou temně lemovány. Ploutve mají světlejší, ocasní a hřbetní jsou tmavší, zbarvené do těmně-šedé.

Výskyt

Má radši rozlehlejší vodní toky, než karas obecný, objevuje se i v korytech řek s mírnějším tokem, ve slepých ramenech řek, v údolních nádržích, rybnících. Je stále více rozšířen právě na úkor karase obecného.

Obecně

Žije v hejnech, žere skoro vše, od listů rostlin, po zooplankton, hmyz, zoobentos … tam kde se objeví, má po letech tendenci vytlačit ostatní druhy kaprovitých ryb, protože ve velkém nasává, vše, co jedí i ostatní kaprovité ryby a tím jim významně ubírá potravu i prostor k životu, protože se také vytírá ve velkém a tak jeho populace rychle roste.

Dorůstá do průměrné délky 40 cm a váhy kolem 1,5 kg, ale běžně se dají chytnout i větší kusy. Dožívá se až 10 let.

Vytírá se klasicky, třením mlíčňáků a jikrnaček, ovšem často jsou jikrnačky karase stříbřitého své rase nevěrné a vytírají se i s jinými druhy kaprovitých ryb!

Již staří Číňané znali karase stříbrného už v dobách mnoho let před naším letopočtem! Využívali je pro jeho schopnost přežívat ve skromných poměrech zahradních jezírek. Dokázali ho šlechtit, vytvořili tak řadu jeho forem. Ovšem dva tisíce let šlechtění dokázalo daleko větší divy. Z karase stříbřitého byly vyšlechtěny známé závojnatky – okrasné rybky úžasných tvarů a barev, které se původnímu divokému „stříbřiťákovi“ už prakticky nepodobají.

Ano, je to tak, zlatí karásci chovaní dnes jako okrasné rybky také v Česku, jsou jen barevnou formou karase stříbřitého! Existují i další modifikace a zabarvení karase stříbřitého, například ostře červení karásci, viz. foto., karásek stříbřitý, červená forma, který byl chycený ve svazové vodě.

Zpracování karase stříbřitého v kuchyni:

Maso karase stříbřitého, stejně jako maso karase obecného je poměrně dobré, v Česku však není příliš populární. Větší kusy můžeme připravovat stejně jako kapra. Vařit, dusit, péci, smažit nebo také grilovat. Menší karasy zpracováváme jako jiné menší bílé ryby. Nejčastěji je smažíme nebo nakládáme do sladkokyselého láku.

Způsob lovu

Karas stříbřitý zabere kdykoliv po celý den, má však raději slunné dny, za deště přestává brát. loví se především na plavanou či lehkou položenou, často ale zabere i při chytání kaprů. Zabere téměř na vše, na rohlík, červy, žížaly, těsto, kolínka .... peletky nebo i na menší boilies.

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím