Rybářský rozcestník

Hraboš mokřadní (Microtus agrestis)

Tento hraboš vyžaduje hustý porost vlhkomilných rostlin, takže optimální podmínky k životu nalézá na podmáčených neobdělávaných loukách, rašeliništích, bažinách a jiných mokřadech, na vlhkých lesních pasekách i na březích stojatých a tekoucích vod.

HrabošHraboš

Název latinsky

Microtus agrestis

Rozpoznávací znaky

Od hraboše polního se hraboš mokřadní liší především nepatrně větší velikostí, ale i místem, kde se vyskytuje. Hřbetní stranu těla má obvykle tmavší, rezavě až skořicově hnědou, někdy i s příměsí černých chlupů, a světlejší břicho šedavé nebo se žlutým nádechem. Ocas je dlouhý asi jako jeho 1/3 délky. Je zřetelně dvoubarevný, naspodu téměř bílý. Nejspolehlivějším znakem hraboše mokřadního je délka jeho zadních tlapek a zbarvení chodidel, obvykle měří nad 18 mm a jsou zespodu tmavě pigmentovaná. Samci se navíc v době rozmnožování vyznačují charakteristickým zápachem.

Výskyt

Ve světě žije téměř na celém území Evropy, v jejich chladnějších oblastech. V Česku je místy zcela běžný v horských a podhorských oblastech, chybí v nížinách.

Obecně

Hraboš mokřadní se v podstatě nijak neliší způsobem života od jiných hrabošů. Pojídá různé traviny, jejichž rozkousána zbytky mnohdy prozradí jeho přítomnost na stanovišti. Staví si nadzemní hnízda, v letním období k odchovu mláďat v zimě pak na přežití pod sněhem. Hnízda mají kulovitý tvar o průměru asi 20 cm a jsou spletena z rozkousaných suchých stébel a listů trav. Jejich teritorium se většinou rozkládá do 800 m2 kolem hnízda.

Hraboš mokřaadní (Microtus agrestis) - druhé foto

Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) – druhé foto

Samice rodí po 20-22 dnech březosti v průměru 4-5 mláďat, která váží při narození necelé 3 g. Rodí se slepá, vidět začínají kolem 9 dnu. První generace mladých se objevuje na povrchu počátkem května, poslední vrhy přicházejí na svět v říjnu. V přírodě se dožívá maximálně 1,5 roku života, ovšem často žije poměrně kratší dobu.

Nejčtenější články

Tyrolské dřívko, jeho použití

Tyrolské dřívko se používá především při vláčení, kdy má za úkol nadzvedávat nástrahu ode dna, díky čemuž se méně vázne. Dřívko při pohybu rozviřuje dno, což často také vyprovokuje dravce k útoku. Metodou vláčení s tyrolským dřívkem cíleně lovíme štiky, candáty, sumce, jelce tlouště a okouny. Podle velikosti nástražní rybky, hloubky lovného místa a síly toku pak volíme velikost tyrolského dřívka a také samotnou montáž.

Psí granule jako návnada na ryby

Ano, je to tak, i pomocí psích granulí lze zakrmovat lovné místo. Jen před samotným lovem je lepší si vyzkoušet, jak rychle se ve vodě rozpouštějí. Každé jsou jiné a tak je dobré vědět, jak dlouho trvá, než se rozpadnou ve vodě na prach. Psí granule přidáváme do krmení nejlépe rozmočené. Měli by tvořit maximálně 1/3 z celkového objemu zakrmovací směsi.

Soukromé revíry versus svazová voda

Kam vyrazit na ryby? Toť otázka! Český rybář, pokud chce zůstat v tuzemsku, má vlastně jen dvě možnosti. Buď si zvolí vodu svazovou, tedy, pokud má platnou rybářskou povolenku, a vyrazí na revíry, které obhospodařuje ČRS. Druhou možností je zajet si zachytat na nějaký soukromý revír. Ovšem každá s možností má své klady i zápory.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím