Cípal

Rozpoznávací znaky

Vyznačují se mírně protáhlým tělem pokrytým velkými cykloidními šupinami zasahujícími až na hlavu. Na těle jim vždy chybí postranní čára. Prsní ploutve u nich změnily postavení; bývají v horní polovině těla, nejčastěji ihned za hlavou.

Výskyt

Zástipce cípalovitých nalezneme ve všech mírných a teplomilných mořích. Je to poměrně početná skupina. Patří do ní více rodů asi se sto druhy.

Obecně

Ročně se jich vyloví přes 80 tisíc tun, mají proto značný hospodářský význam.

Cípal hlavatý (Mugil cephalus)

Představuje jednoho z největších a zároveň však i hospodářsky nejcennějších cípalů. Vyskytuje se hojně v Černém moři., v Azovském a ve Středozemním moři, při pobřežícch Francie, Afriky, Ameriky, Brazílie, Austrálie a jinde.

Žije ve velkých hejnech. Ulovit se dá poměrně těžko a problémy s lovením cípalů mají i profesionální rybáři. Ze sítě se snaží buď spodem uniknout, nebo ji přeskočit. I když je cípalk rybou mořskou, často vplouvá do sladkých vod a snese i značné poklesy teploty. Cípal se živí potravou, kterou nalézá na dně; řasami i živočichy.

Nejvíce se cípalů uloví ve Spojených státech a v Japonsku. V poslední době se hojně cípalové začínají chovat i v rybnících a v jezerech.

Cípa ostronosý (Mugil saliens)

Tento cípal je zajímavý tím, že na sebemenší zvukové podněty reaguje skokem nad hladinu. Obývá vody východní části Atlanského oceánu a Černého i Středozemního moře. Je menší než cípal hlavatý. Zřádka kdy dosahuje délky 35 cm. Je hospodářsky významný tam, kde žije. Ročně se ho uloví několik stovek tun. Na trhu se tento cípal objevuje jako „Kefal v oleji“ a „Kefal v rajském protlaku“.

Kuchyňské zpracování:

Menší ryby se hodí ke smažení, větší chutnají dušené na pánvi nebo v troubě. Cípalové se taky hodí k uzení nebo nasolení.

Zdroj: Světem zvířat IV. – Ryby, obojživelníci, plazi

Způsob lovu

Většinou se loví do sítí. Ulovit se dá poměrně těžko a problémy s lovením cípalů mají i profesionální rybáři. Ze sítě se snaží buď spodem uniknout, nebo ji přeskočit.