Vlkouš obecný (mořský)
19.1.2016 • Rybářský rozcestník.cz
Rozenáváme dva druhy vlkoušů, vlkouše pruhovaného a skvrnitého. Maso obou druhů je pevné, tučné a chutné a prodává se na trhu jednak čerstvé, jednak vykoštěné a uzené. Přestože vlkouš není specifickým cílem rybářů, každý rok se na světě uloví přibližně 50 000 tun této ryby. Milovníci ryb jsou nadmíru potěšeni, když se vlkouš objeví na jídelních lístcích a jeho ekonomický význam koresponduje s touto popularitou.
Vlkouš obecný (mořský) na bílém podkladě
Jiný název
Atlantic wolffish, wolffish, seawolf, mořská kočka
Rozpoznávací znaky
Vlkouš obecný (mořský) má dlouhé oválné tělo, nejvyšší je v první části, směrem k ocasu se snižuje. Hlava je mohutná se zaobleným rypcem a širokými ústy. V obou čelistech jsou v jedné řadě velké zuby, ve spodní čelisti jsou další 1-2 řady menších zubů. Tělo není pokryto šupinami, ale kůží. Hřbetní ploutev je velmi dlouhá. Osadní ploutev je velmi malá. Břišní ploutve chybí. Tělo je zbarveno šedohnědě, hnědočerveně nebo hnědozeleně s tmavými příčnými pruhy, které zasahují i na hřbetní ploutev.
Výskyt
Žije v severním Atlantiku na dně v hloubce od 1 až do 435 metru, mladé ryby žijí v mělčích vodách.
Obecně
Vlkouši patří do čeledi vlkoušovitých. Jedná se o severské ryby, které vyhledávají chladnější vody. Tyto ryby vždy žijí u dna a jsou to velmi klidné ryby, které se nepohybují na velké vzdálenosti, ani ve velké míře neloví.
Vlkouš obecný měří v průměru jeden metr a váží přibližně 15 kilogramů. O jeho dlouhověkosti nemáme přesné informace, ale předpokládáme, že se vlkouš obecný dožívá až 25-ti let. Vlkouš obecný má protáhlé tělo a rozměrnou hlavu s širokými ústy a silnými konickými zuby. Hřbetní a řitní ploutve jsou velmi dlouhé a nejsou srostlé s ocasní ploutví, jak je tomu u mnoha jiných ryb. Kůže je pokryta malými šupinami, které se v kůži téměř ztrácí. Vlkouš obecný se vyskytuje v několika barevných variacích počínaje šedozelenou přes červenavě hnědou a černou konče. Vlkouši velmi rychle přijímají barvu prostředí, ve kterém žijí, což vysvětluje množství barevných variant.
Vlkouš obecný se živí především korýši, měkkýši a ostnokožci. Jejich skus je podobný skusu predátora a lehce rozdrtí krunýř nebo lasturu výše zmíněných živočichů, kterými se živí. Protože se jeho zuby rychle opotřebují, narůstají vlkoušovi pravidelně zuby nové. Vlkouš obecný pohlavně dospívá ve věku šesti až sedmi let. V období od října do ledna nakladou samičky na mořské dno až 25 000 jiker a samečci dohlížejí na larvy dokud se nevylíhnou.
Kuchyňské zpracování:
Maso vlkouše obecného má velice jemnou chuť a je šťavnaté. Jeho maso je zároveň velmi pevné a bílé. Před tepelnou úpravou se kůže stahuje. Maso mořských vlkoušů je nejchutnější tehdy, je-li nakrájené do tvaru karbanátku a upečené, ale i v ostatních úpravách je dobré.
Zdroj: Tepelná kuchyně II. – Vilém Vrabec a www.nordsee.com
Způsob lovu
Nejúčinnějším způsobem lovu vlkouše je přívlač s jigovými hlavičkami od 70 do 120 g. Twistery volíme v barevných kombinacích světle modrá – bílá, také červená – bílá, či jen čistě stříbrná. Vlkouš pak může zaútočit i po nástraze v podobě filety z tresky. Twister nebo filetu spustíme ke dnu a pomalým pokyvováním špičky prutu s nástrahou pracujeme tak, abychom nástrahu zvedali ode dna jen kousek, do 10 cm.
