Víte, kdo jsou čapíci?

Prostý lid si tedy mohl se souhlasem vrchnosti zalovit na panském rybníku a při troše šikovnosti si vylepšit jídelníček rybami. Název čapík není dodnes vysvětlený, jak vzniknul. Buď z toho čapnout v blátě nějakou rybu, nebo od toho chodit v blátě jako čáp, vysoko nadzvedávat nohy. Čapíci neměli nic společného s pytláky, kteří byli schopni, pro pár ryb, přizabít baštýře, nebo vypustit rybník a způsobit ohromné škody.

Čapíci přežili dodnes. Dříve byl výlov rybníka záležitostí čapíků z okolních vesnic, novodobí čapíci díky autům zvládnou za den i několik rybníků a mají lepší výzbroj a výstroj, než samotní rybáři. Po nájezdu dnešních moderních čapíků nezůstane v rybníku ani ryba.

V některých případech čapíci ovšem utřou nos. Rybáři rybník zcela nevypustí a začnou hned napouštět. Jádro plevelných ryb zůstane zachováno a dravé ryby budou mít v příštím roce více potravy. Občas se stane, že se některý rybník musí ,,slovit“ až na bahno, aby se mohl odbahnit, opravit brlení, výpustě atd. Tehdy si přijdou čapíci na své, oblečení jak strašáci do zelí se brouzdají v bahně a hledají ryby, po odlovení všech ryb se táhnou zablácení s pytlem ryb ke břehu.

Zkušenost čapíků z úpravou ryb je značná a někteří připravují ryby už na břehu rybníka, těsně po tom, co je vytáhnou z vody. Tábor čapíků pak připomíná cikánské ležení z minulých století.

Většina úlovků jsou většinou plevelné ryby. Čapíci se předhánějí v nakládání bělic, marinované nakyselo frčí nejvíce. Čapíci na jihu Čech pak v místním hostinci pořádají dolovnou, která je přehlídkou specialit z vyčapovaných ryb. Jde o marinované ryby, rybí tlačenky, různé saláty atd.

Čapíkování je jakýsi druh lovecké vášně a stal se z něj, především v jižních Čechách, koníček, podobně třeba, jako houbaření. Skalní čapící si, v době výlovů rybníků, berou dovolenou a jezdí s rybáři od rybníka k rybníku.

Text: Dědek Wassermann, foto: J. Dubec