Příhody od vody (tři rybářské povídky)

Příhoda první: SEX U VODY

Sedím tak u své oblíbené malé říčky, je krásně a já se kochám, Najednou slyším za zády na příjezdové polní cestě auto. Otočím se a vidím v autě jen jednoho chlapíka tak kolem třicítky, který když vidí, že tam překážím, tak jede podél vody dál. Zastavil tak 90 m od mého fleku a bleskově začal stavět bivak a tahat do něj věci. Najednou zase nastartoval a zmizel. Odvážné, asi vyhodnotil, že na zloděje nevypadám a spíš mu jeho majetek pohlídám. Zhruba do půl hodiny byl zpátky, ale již nebyl sám. Přivezl si krasavici úžasnou. Ona provedla krátkou revizi bivaku a za chvilku se již slunila na břehu v plavkách. Borec nahodil dva pruty a jal se komunikovat. Pak slyším pípnout hlásič a hle, vytáhnul rybu placatou ( cejna ). Znechuceně ho hodil zpět do vody, znovu nahodil, umyl si pečlivě ruce a s krasavicí zmizeli v bivaku. Pak už mé vilné oko starce nevidělo nic, jen jsem se domýšlel. Asi za půl hodiny ale vypukla sranda. Slyšel jsem ječet hlásič záběrů a pak i viděl, jak se prut ve vidličkách zvednul a zmizel ve vodě. Z bivaku vyletěl ten chlapík, donasadil si plavky a když viděl, že má již jen jeden prut na břehu, tak rovnou, jistě rozhicovaný, skočil do vody. Nadechl se a potopil jako lovec perlorodek. Voda mu sahala po ramena. Pak se vynořil, znovu nádech a ponor. To ho již sledovaly dámské oči. Uvědomil si, že dělá blbost a začal kolem šlapat nohama dokud na prut nešlápnul. Vylovil ho a s nadějí točil navijákem. A nic, ryba uprchla. Zdálo se mi, že jsem zaslechl posměšný chichot a pak krasavice úžasná zřetelně a nahlas řekla, že musí domů. Chlapík vytáhnul pruty, opřel je o bivak a s dámou odfrčel. Zase zhruba do půl hodiny se vrátil a balil, přičemž docela sprostě nadával sám pro sebe.

Za šera jsem pak chytil hezkého kapříka padesátníka a ptal jsem se ho, zda to nebyl on, kdo přerušil hry lásky mámivé. Ani za použití práva útrpného nic neprozradil a tak skončil na pekáči.

Příhoda druhá: KDYŽ TEČE KREV

Mám kamaráda rybáře, který nenahazuje nikdy přes hlavu a nebo na malé vodě spodem. Vždy nahazuje bokem, čemuž říkám „ na prdelku „ . A taky že to jednou na prdelku dopadlo. Na mojí. Seděli jsme u vody asi 5 m od sebe, klábosili, bumbali z termosky tu kafe, tu čaj se slivovicí, ukusovali jsme své svačinky a vše vypadalo normálně, jako vždy. Až do okamžiku, kdy se kolega rozhodl zaútočit na dravce. Na dosti velký trojháček napíchnul malou živou plotičku ( větší nemaje ) a provedl svůj prdelkový nához. Rybička odletěla kamsi do trávy, ale trojhák ne, ten se parádně zaseknul do levé půlky mého pozadí. Přes lehké letní maskáčové kalhoty i slipy. Kámoš položil prut, vytáhnul svůj ostrý nůž, ustanovil se do funkce chirurga a začal jednat. Trojhák odpojil od návazce, zánovní kalhoty rozříznul a slipy taky. Tím si vytvořil operační prostor a hned hlásil, že mám jen jeden hrot hluboko a druhý že hned vyndá. Au, au……Později mi líčil, jak vyndal ten hluboce zaseknutý v mé hýždi. Prý ho trochu zamáčknul a když se mu zdálo, že visí jen za kůži, tak to tam nožem rozříznul. No, nebylo to jen za kůži, ve svém věku už hůř vidí. Krev vesele kapala a tak přišla na řadu moje mini lékárnička, kterou sebou nosím v malé krabičce. Rána byla zalita peroxidem, osušena a přelepena leukoplastí. Při cestě domu jsem v autě seděl jen na té nezasažené půlce a žena spráskla ruce když viděla, že jsem orvaný jako voják od Stalingradu. Když vyslechla celý příběh, tak se začala hrozně chechtat, baba jedna zlomyslná, To jí nezapomenu. A vy, přátelé, si nezapomeňte k vodě brát malou lékárničku. Jak vidíte, tak se může hodit.

Příhoda třetí: RYBÁŘSKÉ ZÁVODY

Moji známí a kamarádi se rozhodli, že uspořádají malé rybářské závody. Jen tak pro sebe a rodiny na malém, opuštěném a nevyužívaném rybníčku na bývalém posádkovém vojenském cvičišti. Nasadili tam kapry, startovné bylo srandovní a sranda tam taky byla. Chytalo se jen na jeden prut, bez zakrmování a vnadění. Každý si mohl donést žížaly, těsto bylo jednotné a každý lovící ho kus vyfasoval na začátku. Byl tam stan s pitím a ulovené ryby kuchař rovnou připravoval na pánvi nebo na grilu. I bramborový salátek byl. Nebudu popisovat průběh. Lovících bylo asi 20 a když se čas lovu chýlil k závěru, tak jsem tušil, že s jedním kapříkem to fakt na bednu nevypadá. Napíchnul jsem naposledy žížalu, do konce zbývalo asi 15 minut. Krátce po nahození mi s vlascem stále něco pocukávalo, ale raději jsem čekal. Po pěti minutách jsem nevydržel a seknul. Na háčku byl maličký okounek a měl to až v p.deli. Byl jsem pod časovým tlakem a tak se mi „ povedlo „ z okouna s háčkem vytáhnout i jeho vnitřnosti. Bylo mi ho líto, ale co už. Háček i s vnitřnostmi jsem ve zlosti nahodil do vody smířený s neúspěchem, Omyl ! Za chvíli přišla jízda a já ještě před koncem závodu zdolal pěkného šupináče. Když jsem to později vyprávěl, tak mi skoro nikdo nevěřil. Věřte – nevěřte, jak chcete. Ale bylo to tak. Kapra jsem šel odevzdat na pekáč, ale hlavní pořadatel mi řekl, že ryb už mají udělaných dost a ať si ho tedy nechám. Za to, že jsem vážil cestu 80 km dlouhou a nemůžu si dát pivo ani veselý kalíšek. Navíc jsem obsadil 4. místo a dostal pytel brambor. Tedy spíš pytlík o váze 5 kg. Bramborová „ medaile „ ke čtvrtému místu patří. Když jsem doma ohlásil kapra a rovnou i brambory jako přílohu, tak jsem sklidil pochvalu. I takové příhody se u vody mohou stát. Do dneška na to vzpomínám.

Pokud jste dočetli až sem, tak se vám to alespoň trochu líbilo a pokud jste se alespoň jednou pousmáli, tak byl můj cíl splněn. Přeji vám všem jen pozitivní příhody od vody v roce 2021.

Text i foto: Vratislav Prouza, rybář