Střevle potoční (Phoxinus phoxinus)

Rozpoznávací znaky

Drobná rybka s protáhlým tělem. Má malé šupinky, ploutve má zaoblené, kromě hřbetní a ocasní. Ústa má posazená dole, oko je umístěné ve střední čísti hlavy, těsně nad postranní čárou. Mlíčňáci jsou podstatně barevněji zbarvení, než jikrnačky, v době páření mají drobnou vyrážku patrnou především na hlavě. Hřbet i boky bývají většinou pokryté tmavými skvrnkami, mimo dobu tření se hřbet rybek zbarvuje do šedo, nebo olivově zelené barvy, někdy až do barvy zlatavé. Břicho pak mají žluté až bělavé. V době tření, hlavně mlíčňáci, mají tělo zbarvené ostřeji do červena, černa a zelené barvy. Jikrnačky jsou i v době tření méně nápadné.

Výskyt

Rybka, která z našich vod skoro vymizela, proto je také chráněná. Najdeme ji jen v čisté, hojně okysličené vodě pstruhového a lipanového pásma, většinou v horských a podhorských tocích, občas ji však najdeme i v nížinách. Dokonce byla objevena i v čistých rybnících s větším průtokem.

Obecně

Malá hejnová rybička žijící v čisté vodě mimo hlavní proud, v klidnějších ramenech a tůňkách. Je to jedna z našich nejmenších kaprovitých ryb. Ve vodě upoutává pozornost svou typickou čilostí. Hejna střevlí neustále stoupají k hladině a zase klesají ke dnu.

Střevle potoční je velká 10-12 cm, žije maximálně 5 let. Krmí se larvami, korýši i řasami. Třou se v dubnu až červenci, v této době krátkodobě migrují na trdliště. Slouží především jako potrava pstruhů.

Dnes je chráněná, z vod vymizela především díky zhoršené kvalitě vody a nadměrnému vysazování pstruhů, přitom v minulosti to byla v našich vodách hojná rybka, která se dokonce používala jako nástraha při sportovním rybolovu.

Způsob lovu

Střevle by se cíleně neměla lovit, je totiž celoročně chráněná! Přesto ji muškaři mohou ulovit náhodně na menší mušky, také při jemné plavané na drobné živočišné nástrahy by se mohla objevit na háčku.