Pcháč zelinný

Rozpoznávací znaky

Lodyha přímá, dutá, jemně chlupatá. Přízemní listy krátce řapíkaté, vytvářejí růžici, lodyžní světle zelené listy obrůstají lodyhu v celé délce peřenoklané, na rubu žilnaté, měkké na okraji ostnité. Květenství tvoří oválný úbor složený z trubkovitých v mládí zelených, později bílýc květů, úbory jsou obaleny toulcovým listem, zákrovní listeny jsou zakončeny ostnem. Plod tvoří podlouhlá, hranatá nažka s chmýrem. Rozmnožuje se semeny i oddenky. Kvete červen až září.

Výskyt

Původní druh, v ČR hojný rostoucí na vlhkých a podmáčených stanovištích, podél vodních toků a ploch, prameniště, mokřady zaplavované louky atd.

Obecně

Jeden z mála pcháčů, který konzumuje hospodářský dobytek i zvěř, nemá pichlavé a tuhé listy. Dříve, v době bídy a nouze, se vařil jako zelenina, nebo se z listů vařila polévka, odtud název zelinný. V lidovém léčitelství se používal kořen při léčbě revmatismu, dně, křečích. V dnešní době se nedoporučuje používat, obsahuje zatím i neprozkoumané látky, které mohou škodit lidskému organismu.

Text i foto: Wassermann