Vlhkomilná, vytrvalá, statná, až 150 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých. Pcháč rád osidluje vlhké, humózní, na živiny bohaté půdy. Je spolehlivým ukazatelem kyselých, zamokřených míst.
Cirsium oleraceum
Lodyha přímá, dutá, jemně chlupatá. Přízemní listy krátce řapíkaté, vytvářejí růžici, lodyžní světle zelené listy obrůstají lodyhu v celé délce peřenoklané, na rubu žilnaté, měkké na okraji ostnité. Květenství tvoří oválný úbor složený z trubkovitých v mládí zelených, později bílýc květů, úbory jsou obaleny toulcovým listem, zákrovní listeny jsou zakončeny ostnem. Plod tvoří podlouhlá, hranatá nažka s chmýrem. Rozmnožuje se semeny i oddenky. Kvete červen až září.
Původní druh, v ČR hojný rostoucí na vlhkých a podmáčených stanovištích, podél vodních toků a ploch, prameniště, mokřady zaplavované louky atd.
Jeden z mála pcháčů, který konzumuje hospodářský dobytek i zvěř, nemá pichlavé a tuhé listy. Dříve, v době bídy a nouze, se vařil jako zelenina, nebo se z listů vařila polévka, odtud název zelinný. V lidovém léčitelství se používal kořen při léčbě revmatismu, dně, křečích. V dnešní době se nedoporučuje používat, obsahuje zatím i neprozkoumané látky, které mohou škodit lidskému organismu.
Text i foto: Wassermann