Vodomil černý (Hydrophilus piceus)

Rozpoznávací znaky

Zástupci této čeledi bývají dobří letci s typickým tmavým zabarvením. Velikost dospělých brouků je závislá na druhu, nejmenší druhy mají pouze jeden milimetr a největší druhy dosahují délky až pěti centimetrů. Pro celou čeleď je typický způsob dýchání, kdy je na zadeček vzduch dopravován pomocí tykadel.

Výskyt

Čeleď vodomilovitých obsahuje značné množství druhů, které jsou rozšířeny téměř po celém světě. U nás žije vzácně například tento vodomil černý, kterého najdeme ve stojaté, hodně zarostlé, vodě jak v nížinách, tak i středních polohách.

Obecně

Tento obr mezi vodními brouky není dobrý plavec, spíše se jen tak prochází podně, nebo leze na listech a stoncích vodních rostlin. Je obrovitý, v dospělosti dosahuje délky až 4.5 cm, což je na brouka dost. Obývá stojaté, hodně vodní vegetací zarostlé vody. Živí se převážně vodními rostlinami, ale občas nepohrdne ani rybími jikrami. Děláto asi na oplátku, protože v jeho larválním stádiu je oblíbenou rybí potravou.

Jeho larvy jsou úplně jiné, než dospělci. Jsou dravé, požírají hlavně vodní měkkýše. Líhnou se z vajíček, které samice naklade do zvláštního lodičkovitého pouzdra tzv. kokonu. Dorostlé larvy vylezou na břeh a v zemi se zakuklí. Pak z nich vylezou samotní brouci.