Mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula)

Rozpoznávací znaky

Mřenka mramorovaná má protáhlé, válcovité tělo se zploštelou hlavou, ústy postavenými ve spodní části hlavy, má 6 vousků. Oko umístěné v horní části hlavy, pod okem nemá žádné trny, čímž se liší do piskoře, sekavčíka i sekavce. Šupiny má malé, hodně zarostlé. Mřenky žijící v čisté vodě mají boky těla zbarvené do šedozeleného mramorování, mřenky žijící v bahnitém, kalném prostředí jsou zbarveny do tmavo-šeda bez znatelnějšího mramorování. Podobá se sekavcům, kteří však mají ze stran hlavu zploštělou.

Výskyt

Libuje si v chladnější, proudivé a čisté vodě. Žije především v menších tocích, všude tam, kde žijí i jelec tloušť a hrouzek obecný. Má ráda kamenité a pískové dno, kde je ale nízký sloupec vody, max 10 cm. Dá se najít i ve stokách a odtocích rybníků.

Obecně

Většinu dne mřenka tráví schovaná v mezerách mezi kameny. Je špatným plavcem, díky jejímu malému plynovému měchýři. Proto se pohybuje pouze na dně toku. V případě, že kyslík ve vodě klesne pod minimální množství, umí využít dýchání pomocí střev a tak se zachránit. Potravu sbírá pomocí vousků. Žije konzumováním různých larev, kukel …

Dorůstá do průměrné délky 13 cm, ale byly objeveny i kusy velké přes 20 cm. Žije maximílně 7 let.

Vytírá se v párech na hladině, jikry se pak usazují v řasách narostlých na kamenech. V minulém a hlavně předminulém století byla velmi olíbenou rybou. Zpracovávala se na moučku, která se používala jako koření do polévek, nebo i jako lék.

Kuchyňské využití mřenek:

I když je to velmi malá rybka, dorůstající v průměru sotva 13 cm, má velmi jemné, bílé maso. To znali již naši předkové, kteří mřenky zvlášť připravovali. Známe „grundle“ byly celé mřenky obalené v mouce, pokmínované a pečené na sádle. Později však mřenky nahradili hlavně hrouzci.

Způsob lovu

Loví se na jemnou plavanou a položenou, například na patentky, larvy vodního hmyzu, bílé červy. Nástraha by měla být položená na dně, nebo těsně nadednem. také mřenka může uvíznout v síti při čeřínkování.