Rybářský rozcestník

Itálie

Je začátek dubna, doma přemýšlíme, kam se letos vydáme na letní dovolenou. Loni jsme byli stanovat s rodinou a pár přáteli ve Slovinsku u řeky Soči. Většina chlapů co jezdí, jsou rybáři a není proto divu, že se z dovolené občas stane taková menší rybářská výprava. A jinak tomu nebylo ani letos. Volba nakonec padla po delším rozhodování na Itálii, konkrétně na město Molveno ležící na břehu stejnojmenného jezera …

Lago di Molveno

Jezero Lago di Molveno se nachází v provincii Trento a leží na úpatí pohoří Brenta s nejvyšším vrcholem Cima Tosa 3 173 m.n.m. Vzniklo před více jak 4000 lety v důsledku masivního sesuvu půdy. Jeho rozloha je 3,3 km². A hloubka dosahuje až neuvěřitelných 123 metrů.

Po naplánování a zarezervování kempu zbývala poslední otázka. Jak je to s rybařením? Táta s kamarádem Petrem měli dost práce, a tak mě pověřili, naplánováním výpravy. Jedinou informaci, kterou jsem dostal, byla ta, že na rybaření máme tři dny. A tak jsem zabrousil na internet. Po důkladném hledání zněl plán takto. První den rybaření na Lago di Molveno, další den Sarca River a nakonec Lago di Nembia. Právě na posledních dvou zmíněných místech se koná 21. Mistrovství Evropy v muškaření.

Přípravy vrcholí

Je 1. července a zítra večer je plánovaný odjez. Odpoledne dostávám informaci, že si Petr udělal něco s rukou, takže budeme chytat jenom my dva s tátou. Všechny věci jsou už zabalené, a mě už zbývá připravit pouze rybařinu. Jak do Slovinska, tak do Itálie bereme pouze muškařinu. Na obě jezera jsem připravil pruty (AFTMA 7-8) a k tomu navijáky se šňůrami od rychle potápivých až po plovoucí. Na řeku jsem zabalil velmi jemné pruty (AFMA 2-3), které se nám osvědčili. Připravil jsem ještě menší kufr s vázáním, kdyby bylo potřeba něco narychlo dovázat. Ještě pár věcí a rybařina byla připravena. Zbylo pouze vybavení pro natáčení. Po videu ze Slovinska, které už je na internetu jako Czech Fly Fishing, mělo následovat další z Itálie s názvem Czech Fly Fishing 2. Vše připraveno, může se vyrazit!

Konečně na místě!

Po deseti hodinách cesty přijíždíme na místo. Vítá nás úchvatný pohled na jezero s jasně modrou vodou, ležící v nadmořské výšce 864 m. Po příjezdu do kempu stavíme stany a chystáme oběd. Následně jdu zjistit, jak je to tu s rybařením. V místním baru po krátké debatě s obsluhou, kupuji povolenku na další den. Na večer se jdeme na chvíli projít podél jezera, kde hned vidím plavat spousty ryb v průzračné vodě, většinou se jedná o plotice a tlouště. Po příchodu do kempu, se mi hlavou honí myšlenka. „Jsou tu vůbec nějací pstruzi?“

V akci s muškařským prutem

První den výpravy a ryby, které bych tu nečekal…

Je tady první den rybaření. Ráno brzy vstávám a jdu všechno připravit. Všechno navázané, můžu vyrazit. Beru nymfový prut a jdu prochytat přítok ústící do Molvena. Po příchodu na místo mi je hned jasné, že to nebude jen tak. Vidím hejno tak deseti ryb, které se drží u dna a občas se zvednou, aby něco sebraly. Ryby jsou v proudu a jde těžko poznat co je to za druh. Voda je křišťálově čistá. A tak po zkušenostech ze Slovinska volím fluorocarbon 10mm a černou mikronymfu. První nához a hned se jedna z ryb zvedá, ale nedobírá. Na pátý nához záběr! Ryba pěkně cuká, a já jsem zvědavý, s kým mám tu čest. Po chvíli se objeví tloušť rovných 40 cm. „Žádní pstruzi, tloušti!“ Asi po dvou hodinách mám na kontě 9 tloušťů v rozmezí 30-40 cm. Jdu pár metrů proti proudu k poslední kaskádě, kde měním nymfu. Je podobná jenom má tělo z béžového dubbingu. Na tyhle jsem slavil úspěch na Soče. Kouknu pod pár kamenů v řece.  „Jsou tam!“ Malé béžové larvy jepic. „To musí fungovat“, říkám si. Po pár náhozech mám dva menší tloušťě. Ještě pár náhozů a jdu na oběd. „Když v tom najednou záběr,“ říkám další tloušť. Po chvíli, tahání vidím siluetu těla, to bude určitě pstruh!  Rybu podeberu a jsem docela překvapený. V podběráku plave se sitě oranžovým břichem siven alpský. Pěkných 41 cm následně pouštím, a jdu si odpočinout, teploměr na mobilu ukazuje 31°C.

Přes den je neskutečné teplo a u vody spousta koupajících se lidí, takže chytání nechávám na večer. Kolem šesté hodiny přicházím k vodě. Vyzkouším jak potápivou, tak plovoucí šňůru.  Chytám, do půl deváté a konečný výsledek.  Pár menších tloušťů a nějaká ta plotice.

Podvečerní chytání

Překvapení, které nepotěšilo…

Den druhý, večer se údolím prohnala silná bouřka a s rybařením na řece to nevypadá dobře. Už než jsme přijeli, tak zde pršelo a řeka se rozvodnila. Ráno si říkáme, když už jsme tady, tak to zkusíme.  Naházíme věci do auta a jedeme dolů na Sarcu. Cestou si musíme koupit povolenku a zajet do nedalekého města.  Během hodiny vše vyřízeno, teď jenom najít to správné místo. Prohlížíme mapu a vybíráme úsek za vesnicí Ponte Arche. Auto necháváme naproti restauraci a scházíme strmým svahem k vodě. Oba dva máme nymfové pruty.   Po příchodu k vodě vidíme, že je voda vylitá z koryta a dost zakalená od vápence z hor díky dešti.  Jdeme proti proudu po chvíli má táta záběr, pěkný potočák pouští ho a postupujeme dál. Po hodině chytání mám jednoho duháče a menší potočáky. Táta je úspěšnější má tři duháče a a pár potočáků všechno kolem 35 cm. Po pár metrech mám záběr a v podběráku plave krásný pstruh mramorovaný.  Zase něco málo kolem 35-40 cm. „Chtělo by to většího“, říkám si. S touhle rybou jsem měl tu čest už ve Slovinsku. Tam jsem měl v soutěsce na prutě mramoráka kolem  70 cm. Ale díky silnému proudu a skoro nemožnému přístupu k vodě ho nevytáhnul.  Postupujeme dál proti proudu. Táta hlásí taky mramoráky.  Po další hodině máme každý tři ryby. Rozhodujeme se popojet dál proti proudu.  Jenomže, to ještě netušíme, co nás čeká u auta.  Když k němu dorazíme, tak nám je jasné, že chytání pro dnešek skončilo. U spolujezdce je rozbité okno a vedle řadící páky leží obrovský kámen z řeky. Všude jsou stopy rukou od bahna, jak se snažili nakouknout přes kouřová skla dovnitř. Naštěstí v autě nebylo nic, co by mohli vzít. Po téhle příhodě se vracíme „značně rozladěni“ zpátky do kempu.  Pro dnešek dochytáno.  Na večer se jedeme podívat k jezeru Nembia , abychom věděli, co nás zítra čeká.

Pstruh z říše snů!

Je tu poslední den rybářské výpravy. Ráno kolem osmé kupuji povolenku na jezero. Lago di Nembia je dlouhé pouhých 400 metrů a široké 100 metrů a nachází se v přírodním parku Adamello-Brenta. Maximální hloubka je zde kolem 2 metrů.

Po příchodu k vodě beru jezerní prut (AFTMA) 7 a pomalu potápivou šňůru. Kvůli křišťálově čisté vodě dávám fluorocarbon 17 mm. Jako klasiku volím malou montanu . Druhý nához a hned duháč kolem 40 cm. Jsem překvapený po včerejší debatě s místními rybáři, kteří říkali, „že průměr je tak 3-4 ryby za den.“  Ani jsem se tomu nedivil, v téhle vodě je všechno vidět. Po hodině chytání mám 4 pstruhy od 40 do 49 centimetrů. Zkouším vyměnit mouchu, beru malou olivovou luru. Pár náhozů a bez záběru.  „Dám tam pakomára,“ říkám si.  Když v tom náhle razantní záběr asi 8 metrů od druhého břehu.  Po chvíli tahání už vím, že tohle je ryba, za kterou jsme přijeli!  Žádné zběsilé cukání, ryba má nekompromisní tah a dělá si, co chce. Po pár minutách se ukazuje! Obrovský pstruh potoční. Ruce se mi třesou ještě víc. Kus přede mnou, je betonová hrana, o kterou ho kdykoliv můžu ztratit. Po 15 minutách strachu ho dostávám do podběráku. Viděl jsem pstruhy kolem 60-70 cm, ale tohle je obr. Takhle obrovskou hlavu a vysoké tělo jsem ještě neviděl. Po změření mi metr ukazuje 70 centimetrů. Kamera běží, tak ještě rychlé foto a honem pustit zpět do vody. Jsem neskutečně šťastný, tohle je životní úlovek!

Úžasný úlovek, pstruh dlouhý 70 cm!

Během dne postupně mění mouchy a přináší to úspěchy. Vychází to 2-3 ryby na mouchu pak delší dobu nic. Občas vidím ryby něco sebrat. „Zkusíme dát suchou“, říkám si. Ale po pár náhozech bez záběru. Měním mouchu za menší jepici šedé barvy. Pátý nához a krásný záběr. Jemné sebrání z hladiny a pak jízda. Rybu po chvíli vidím, krásný potočák. Za pár minut ho navádím do podběráku. Parádních 50 cm! Kolem sedmé večer mám na kontě 27 pstruhů duhových v rozmezí od 35-55 cm. A dva velké pstruhy potoční. V osm hodin balíme a míříme zpět do kempu. Tím končí naše Italská výprava plná překvapení. Pokud si chcete udělat živý obrázek, jak to v Itálii vypadalo. Tak se můžete podívat na internet, kde je z natočeného materiálu video s názvem Czech Fly Fishing 2.

Příště zase na viděnou!

Autor textu i fotografií: Lukáš Jiroušek

Poznámka redakce:

Kdo je Lukáš? Napsal o sobě: Jsem rybář, který se věnuje fotografování a tvorbě klipů zaměřených na rybaření a přírodu. Rybaření se věnuji od 7 let. Navštívil jsem mnoho zemí v zahraničí kvůli rybářským výpravám a fotografování. Ukážeme Vám ty nejlepší místa a rozdílné techniky rybolovu. Snažíme se používat tu nejmodernější techniku. Vřele doporučujeme zavítat na Lukášovi stránky, je na co koukat! Adresa na Instagramu: www.instagram.com/lukas.jirousek/ nebo také na Facebooku: www.facebook.com/lukas.jirousek.9

Zdroj: www.czechfishing.estranky.cz

Nejčtenější články

Sumec kanibal, aneb čím vším sumci nepohrdnou. Mohou napadnout i člověka?

Kanibalismus u sumců je přirozeným jevem a setkáme se s ním všude, nejen tam, kde je moc přemnožený a má málo potravy. Pokud hájí své teritorium, klidně vystartuje po stejně velkém jedinci, který nepatří mezi jeho nejbližší rodinu. Jde o teritoriální chování. Ovšem cizí jedinci svého druhu nejsou jeho hlavní potravou. Kromě menších ryb nepohrdne ani hlodavci, menšími ptáky apod. Může si ale sumec udělat zálusk i na člověka?

Způsoby uzení ryb

Známe různé způsoby uzení ryb, liší se teplotou kouře, dobou uzení a také trvanlivostí výsledného produktu.

Koule z DECATHLONU jsou trnem v oku některým českým výrobcům

Boilies z DECATHLONU se stále probírá na diskuzních fórech na různých rybářských webech a také na Facebooku. Jde o to, že zásadně konkuruje cenou běžným výrobcům a tak někteří testeři renomovaných značek začali koule z DECATHLONU ve svých článcích hanit. My jsme byli donedávna zcela neutrální, ale po sérií negativních článků na Facebooku jsme se naštvali a zašli do obchodu a „dekatloňácké“ koule koupili. Boilies jsme pak testovali na stojaté svazové vodě, také na jednom soukromém revíru a nakonec i na proudné vodě na Labi. A jak jsme s koulemi dopadli?

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím