Rybářský rozcestník

Hluboko na severu 1. část

Je to mu již nějaký čas, kdy kamarád Michal navštívil zemi hluboko na severu. Vrátil se více než nadšený, a že prý tohle musím zažít taky. Slovo dalo slovo. Cestovka přijala naše rodná data, kačky na pobyt a už jsem se mohl těšit na výlet do země losů :o) Trochu jsem měl obav, neb nejsem moc zcestovalý a cestování není moje velká záliba, ale pro tohle jsem se plně obětoval, neb jsem cítil zážitek se vším všudy. Dle rad jsem nakoupil nějaké woblery, i když je nemám moc v oblibě. Nějak mi ten kus dřeva nepřirostl k srdci. I tak jsem si nabral mnou oblíbené malé jig hlavičky a malé twistříky, kterým jsem věřil, neb u nás se díky nim dostávám ke slušným rybám. No, ale i tak jsem si pobral pár větších gum a něco rotaček (ještě že tak). A pomalu jsem netrpělivě čekal na vytoužený den odjezdu …

Tak den odjezdu je tady. Budík mne budí. Auto startuje. Dokonce i poslouchá a jede kam mu ukážu :o) Cestou nabírám Zdendu, rybář srdcem i duší, ostatně tak jako všici co jedeme. Na místo srazu přijíždím dostatečně včas. Zdravíme se s Michalem, přeložíme věci a můžeme vyrazit. Cestou nabíráme posledního do party. Michalův taťka rychle přisedá a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Tedy všici vědí do čeho jedou, já jsem tu nováček, ale i tak jsou všichni natěšení a nedočkaví. Cesta ubíhá svižně a tak do přístavu přijíždíme sice ve večerní čas, ale hlavně včas. U rampy je prázdno. Trajekt se pravděpodobně ještě někde toulá mořem. O chvíli už však slyšíme burácející motory a lodička si to driftuje k nájezdové rampě. No, lodička. To není lodička, tohle je loď jako kr… :o) A při následném vyklízení nákladu víme i co se do ní vejde. Při pohledu na ten neskutečný kolos naskakuje husina. Frk frk frk a už je vyklizeno. Sledujeme perfektní souhru dělníků, kteří mají za 20 minut vyloženo a my dostáváme pokyn, že se můžeme nalodit. Perfektně sehranými řídícími dělníky jsme o minutu zaparkovaní na horní palubě. Pobrat lístky od kajut. Odložit přebytečné věci a hurá do místní výkrmny, neb po dlouhé cestě máme řádný hlad. Po jídle krátce čekáme až se loď dá do pohybu, a můžeme si v klidu hodit šlofíka.

Ráno nás budí místní lodní rozhlas, že jako za hodinu, pak za 20 minut a pak za minutu, no tak to už se tedy zvedáme a odploužíme se do auta. Hladina moře byla přes noc klidná, takže nikdo z cestujících  nekrmí z paluby racky :o) Po výjezdu z trajektu a nájezdu na Švédskou půdu citíme změnu. Ano, jsme tu. V zemi vikingů, losů a kreditních karet. Nájezd na dálnici a hurá k cíli. Tedy hurá ještě moc ne. Kousek cesty máme ještě před sebou, možná i kus. Tak nějak z Aše do Frýdku a zpět. Jen jízda po místní dálnici je oproti našim zvyklostem zážitkem, neb o auta prakticky nezavadíte. Při plynulé jízdě sledujeme míhající se krajinu, kdy husté vším možným zarostlé lesy. Střídají mnohdy nekonečná jezera. Neudržovaná krajina, je nepopsatelnou nádherou. Udržovaná čistá odpočívadla s příslušným WC. Nikde ani papírek. Ne nadarmo se o tomto kousku světa říká, že je to nejcivilizovanější země světa. Jak postupem času zjistíme, že je, a právem :o) Při jízdě po dálnici lovíme losa, kdo by nechtěl spatřit to velké magické zvíře. Los nikde, vidíme jen samé koně a stáda krav. Tedy až na toho plechového u cesty, ale ten se prý nepočítá …

Poslední metry prašné hliněné, ale rovné cesty (u nás něco jako D11) nás dělí od chatky, místa našeho pobytu. Jsme tu, jes :o) Vítá nás usměvavý pohodový majitel chatky. Potřesení rukou s mirným pokývnutím zahřeje civilizovaností. Klíče od chatky, rychlá prohlídka, názorná ukázka, vyložit věci a rychle k vodě. Tedy rychle do loďky. Je již skoro osmá večerní, ale i tak si říkám na ty dvě hoďky to ještě dáme. U mola s loďkami zkouším první hod, a ejhle, ještě jsem ani řádně neotočil kličkou a už se mi na prutě třepe štička :o) Vyjíždíme do nejbližší zátoky, kde se nám daří ulovit něco štik (nej Michalův taťka 85+), něco menších okounů. O záběry však není nouze. K pozdnímu večeru se mi daří zaseknout lepší rybu, která se nám 2x ukáže. Odhadujeme štiku na 90+. Po chvíli se však ke smůle vypíná, ale co by, další dny před námi :o) No, a kdo by to řekl, že o půl dvanácté je ještě světlo a my nekončíme protože by se smrákalo, což se možná slabě smráká, ale protože se po dlouhé cestě chceme řádně prospat. Zatažené závěsy jsou nutností, neb venku je stále světlo, i když je noc …

Ráno nás probouzí sluneční paprsky. Je 8:30 a slunce se již vyvaluje vysoko na nebi. Trochu ve mně hlodá červíček, že jsme jako zaspali ranní braní, že v tom sluníčkovém dni prdlajs chytneme. Jenže kde že. Posnídáme koláč připravený paní domácí. Není to sice bábovka, ale koláč je i přes netradiční složení ingrediencí (zapečené cosi jako chřest??) v celku chutný, sladký s vanilkovým pudinkem jako polevou. Dosrkneme kávu a už se cpeme do lodiček. Zajíždíme do nedaleké zátoky a já po pár hodech vidím první slušné okouny do 38 čísel. K tomu pár slušných štik (50-70). První lov, plno záběrů a hlavně krásných ryb. Plně mohu říci, jsme v pohádce, jsme v ráji. No vlastně i jsme. Neb jak říká Michal se Zdendou, tady už je tak nevlídno, že už tu chovají jen draky a domy jim hlídají vlkodlaci, a platí klingony :o)) Tedy abych to upřesnil, platí kreditkami. Platí všichni a vše. Peněženku nikdo asi nevlastní, v kapsách nosí jen kredittašky :o)

Po grilovacím obědě a krátkém odpočinku opět razíme na vodu, zkusit jinou zátoku. Jezero je liduprázdné a tak máme volné pole působnosti. Vlastně je jezero jen pro nás. Neskutečný. Prvním větším zádrhelem je vyrostlé rákosí, které v průzračné vodě roste z velkých hloubek (2-3m) a v kterém se schovávají, nebo projíždějí velké štiky. Rákosí a mnoho jiné traviny je však při lovu překážkou. Neb každá větší ryba se rychle v rákosí osvobozuje nástrahy. Michalův taťka tak v rákosí přichází o další větší štiku. Co naplat, ale dnů máme před sebou ještě dostatek … Všudy přítomná travina nám sice dělá starosti, ale příbřežní partie zarostlé stulíky, rákosím, rdestem a jiným rostlinstvem, jsou nepopsatelnou nádherou. Čistá nikým neobhospodařovaná krajina. Nikým neudržovaná rybí obsádka. Ryby se tu po staletí množí sami, bez výrazné růstové degenerace. Příroda si prostě poradí … Po krásném slunném prakticky bezvětrném dni, a malé večeři hurá na kutě. Už je taky na čase, když je jedna po půlnoci, i když venku je stále den :o)

Krásně vyspaní se probouzíme do dalšího dne. To již nemachrujeme a mažeme se opalovacím krémem :o) Počasí, že by i v Řecku záviděli. Rybám je to ale fuk. Berou, berou a berou. A nám to vůbec nevadí :o) S Michalem trénujeme místní námi oblíbené okouny, a taky se nám daří a co místo to pár slušných okounů. Kluci jdou po velkých štikách. To my ostatně taky, ale okoun je okoun. Michalův taťka nám po chvíli ukazuje jak se to dělá, a ukazuje nám štiku slabě pod 80. Krásná tlustá ryba. Chvíli také zkoušíme větší nástrahy, ale vždy tak nějak skončíme u toho okounování :o) No, ale o naše gumové nástrahy mají zájem i štiky a tak po dvou dnech máme krabičky prázdnější, neb štiky se s gumáčky moc nepářou. I přes roztrhané docházející gumy, je na vodě čím dál krásněji. Co by taky, když jste na vodě uprostřed nádherné přírody. Kolem vás se prohánějí bělohlavý racci. V rákosí klapají jeřábi. Vodu čeří lovící rybáci. Ve dne poletující sovy (težký život nočního ptáka v zemi světlých letních dní :o) Z lesa se ozývá vrkání divokých holubů. A i ta rodinka „šedohlavých“ kormoránů tu není navíc. Ráj na zemi :o)

Pokračování zde … Hluboko na severu 2. část

Zdroj: www.bejsfish.cz

Nejčtenější články

Masaři plundrují svazové vody!

Na internetu koluje Print Scrn chatu dvou mladíků, který ukazuje dva masaře v tom pravém světle. Z jejich diskuze totiž vyplývá, že ve svazové vodě chycené ryby prodávají obchodníkům vietnamské národnosti.

Horní míry dravců? Ano nebo ne?

V jedné komunitě na Facebooku se objevila diskuze o snaze stanovit, kromě kaprů, horní míry i dravcům. Jak to vidíte vy? Je potřeba hájit trofejní dravce? Já osobně si nejsem jistý, že například u sumce je třeba nějaké hájení, ale třeba jsem mimo. Pojďme si na toto téma popovídat i u nás na Facebooku!

V portugalském moři chytili prehistorické monstrum. Žilo již před 80 miliony let

Pracovníci Portugalského institutu moře a atmosféry vylovili u břehů oblasti Algarve mimořádně vzácný druh žraloka. Jedná se o živočicha, který na naší planetě žije již desítky milionů let a je proto vědci označován za „živou fosilii.“ S odkazem na místní televizi o tom informoval server BBC.

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím