Rybářský rozcestník

Hluboko na severu 1. část

Je to mu již nějaký čas, kdy kamarád Michal navštívil zemi hluboko na severu. Vrátil se více než nadšený, a že prý tohle musím zažít taky. Slovo dalo slovo. Cestovka přijala naše rodná data, kačky na pobyt a už jsem se mohl těšit na výlet do země losů :o) Trochu jsem měl obav, neb nejsem moc zcestovalý a cestování není moje velká záliba, ale pro tohle jsem se plně obětoval, neb jsem cítil zážitek se vším všudy. Dle rad jsem nakoupil nějaké woblery, i když je nemám moc v oblibě. Nějak mi ten kus dřeva nepřirostl k srdci. I tak jsem si nabral mnou oblíbené malé jig hlavičky a malé twistříky, kterým jsem věřil, neb u nás se díky nim dostávám ke slušným rybám. No, ale i tak jsem si pobral pár větších gum a něco rotaček (ještě že tak). A pomalu jsem netrpělivě čekal na vytoužený den odjezdu …

Tak den odjezdu je tady. Budík mne budí. Auto startuje. Dokonce i poslouchá a jede kam mu ukážu :o) Cestou nabírám Zdendu, rybář srdcem i duší, ostatně tak jako všici co jedeme. Na místo srazu přijíždím dostatečně včas. Zdravíme se s Michalem, přeložíme věci a můžeme vyrazit. Cestou nabíráme posledního do party. Michalův taťka rychle přisedá a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Tedy všici vědí do čeho jedou, já jsem tu nováček, ale i tak jsou všichni natěšení a nedočkaví. Cesta ubíhá svižně a tak do přístavu přijíždíme sice ve večerní čas, ale hlavně včas. U rampy je prázdno. Trajekt se pravděpodobně ještě někde toulá mořem. O chvíli už však slyšíme burácející motory a lodička si to driftuje k nájezdové rampě. No, lodička. To není lodička, tohle je loď jako kr… :o) A při následném vyklízení nákladu víme i co se do ní vejde. Při pohledu na ten neskutečný kolos naskakuje husina. Frk frk frk a už je vyklizeno. Sledujeme perfektní souhru dělníků, kteří mají za 20 minut vyloženo a my dostáváme pokyn, že se můžeme nalodit. Perfektně sehranými řídícími dělníky jsme o minutu zaparkovaní na horní palubě. Pobrat lístky od kajut. Odložit přebytečné věci a hurá do místní výkrmny, neb po dlouhé cestě máme řádný hlad. Po jídle krátce čekáme až se loď dá do pohybu, a můžeme si v klidu hodit šlofíka.

Ráno nás budí místní lodní rozhlas, že jako za hodinu, pak za 20 minut a pak za minutu, no tak to už se tedy zvedáme a odploužíme se do auta. Hladina moře byla přes noc klidná, takže nikdo z cestujících  nekrmí z paluby racky :o) Po výjezdu z trajektu a nájezdu na Švédskou půdu citíme změnu. Ano, jsme tu. V zemi vikingů, losů a kreditních karet. Nájezd na dálnici a hurá k cíli. Tedy hurá ještě moc ne. Kousek cesty máme ještě před sebou, možná i kus. Tak nějak z Aše do Frýdku a zpět. Jen jízda po místní dálnici je oproti našim zvyklostem zážitkem, neb o auta prakticky nezavadíte. Při plynulé jízdě sledujeme míhající se krajinu, kdy husté vším možným zarostlé lesy. Střídají mnohdy nekonečná jezera. Neudržovaná krajina, je nepopsatelnou nádherou. Udržovaná čistá odpočívadla s příslušným WC. Nikde ani papírek. Ne nadarmo se o tomto kousku světa říká, že je to nejcivilizovanější země světa. Jak postupem času zjistíme, že je, a právem :o) Při jízdě po dálnici lovíme losa, kdo by nechtěl spatřit to velké magické zvíře. Los nikde, vidíme jen samé koně a stáda krav. Tedy až na toho plechového u cesty, ale ten se prý nepočítá …

Poslední metry prašné hliněné, ale rovné cesty (u nás něco jako D11) nás dělí od chatky, místa našeho pobytu. Jsme tu, jes :o) Vítá nás usměvavý pohodový majitel chatky. Potřesení rukou s mirným pokývnutím zahřeje civilizovaností. Klíče od chatky, rychlá prohlídka, názorná ukázka, vyložit věci a rychle k vodě. Tedy rychle do loďky. Je již skoro osmá večerní, ale i tak si říkám na ty dvě hoďky to ještě dáme. U mola s loďkami zkouším první hod, a ejhle, ještě jsem ani řádně neotočil kličkou a už se mi na prutě třepe štička :o) Vyjíždíme do nejbližší zátoky, kde se nám daří ulovit něco štik (nej Michalův taťka 85+), něco menších okounů. O záběry však není nouze. K pozdnímu večeru se mi daří zaseknout lepší rybu, která se nám 2x ukáže. Odhadujeme štiku na 90+. Po chvíli se však ke smůle vypíná, ale co by, další dny před námi :o) No, a kdo by to řekl, že o půl dvanácté je ještě světlo a my nekončíme protože by se smrákalo, což se možná slabě smráká, ale protože se po dlouhé cestě chceme řádně prospat. Zatažené závěsy jsou nutností, neb venku je stále světlo, i když je noc …

Ráno nás probouzí sluneční paprsky. Je 8:30 a slunce se již vyvaluje vysoko na nebi. Trochu ve mně hlodá červíček, že jsme jako zaspali ranní braní, že v tom sluníčkovém dni prdlajs chytneme. Jenže kde že. Posnídáme koláč připravený paní domácí. Není to sice bábovka, ale koláč je i přes netradiční složení ingrediencí (zapečené cosi jako chřest??) v celku chutný, sladký s vanilkovým pudinkem jako polevou. Dosrkneme kávu a už se cpeme do lodiček. Zajíždíme do nedaleké zátoky a já po pár hodech vidím první slušné okouny do 38 čísel. K tomu pár slušných štik (50-70). První lov, plno záběrů a hlavně krásných ryb. Plně mohu říci, jsme v pohádce, jsme v ráji. No vlastně i jsme. Neb jak říká Michal se Zdendou, tady už je tak nevlídno, že už tu chovají jen draky a domy jim hlídají vlkodlaci, a platí klingony :o)) Tedy abych to upřesnil, platí kreditkami. Platí všichni a vše. Peněženku nikdo asi nevlastní, v kapsách nosí jen kredittašky :o)

Po grilovacím obědě a krátkém odpočinku opět razíme na vodu, zkusit jinou zátoku. Jezero je liduprázdné a tak máme volné pole působnosti. Vlastně je jezero jen pro nás. Neskutečný. Prvním větším zádrhelem je vyrostlé rákosí, které v průzračné vodě roste z velkých hloubek (2-3m) a v kterém se schovávají, nebo projíždějí velké štiky. Rákosí a mnoho jiné traviny je však při lovu překážkou. Neb každá větší ryba se rychle v rákosí osvobozuje nástrahy. Michalův taťka tak v rákosí přichází o další větší štiku. Co naplat, ale dnů máme před sebou ještě dostatek … Všudy přítomná travina nám sice dělá starosti, ale příbřežní partie zarostlé stulíky, rákosím, rdestem a jiným rostlinstvem, jsou nepopsatelnou nádherou. Čistá nikým neobhospodařovaná krajina. Nikým neudržovaná rybí obsádka. Ryby se tu po staletí množí sami, bez výrazné růstové degenerace. Příroda si prostě poradí … Po krásném slunném prakticky bezvětrném dni, a malé večeři hurá na kutě. Už je taky na čase, když je jedna po půlnoci, i když venku je stále den :o)

Krásně vyspaní se probouzíme do dalšího dne. To již nemachrujeme a mažeme se opalovacím krémem :o) Počasí, že by i v Řecku záviděli. Rybám je to ale fuk. Berou, berou a berou. A nám to vůbec nevadí :o) S Michalem trénujeme místní námi oblíbené okouny, a taky se nám daří a co místo to pár slušných okounů. Kluci jdou po velkých štikách. To my ostatně taky, ale okoun je okoun. Michalův taťka nám po chvíli ukazuje jak se to dělá, a ukazuje nám štiku slabě pod 80. Krásná tlustá ryba. Chvíli také zkoušíme větší nástrahy, ale vždy tak nějak skončíme u toho okounování :o) No, ale o naše gumové nástrahy mají zájem i štiky a tak po dvou dnech máme krabičky prázdnější, neb štiky se s gumáčky moc nepářou. I přes roztrhané docházející gumy, je na vodě čím dál krásněji. Co by taky, když jste na vodě uprostřed nádherné přírody. Kolem vás se prohánějí bělohlavý racci. V rákosí klapají jeřábi. Vodu čeří lovící rybáci. Ve dne poletující sovy (težký život nočního ptáka v zemi světlých letních dní :o) Z lesa se ozývá vrkání divokých holubů. A i ta rodinka „šedohlavých“ kormoránů tu není navíc. Ráj na zemi :o)

Pokračování zde … Hluboko na severu 2. část

Zdroj: www.bejsfish.cz

Nejčtenější články

ORLÍK AKTUÁLNĚ :-(((

Poté, co jsme v neděli dopoledne chytili pytláka bez dokladů (lovil vesele na dva pruty) a rybáře, který dlouhodobě porušoval řád, jsme si udělali včera odpoledne výlet na Orlík a objeli 20 km břehů. JE NEUVĚŘITELNÉ, co se tam děje. Vesele se vláčí (všichni tedy svorně tvrdili, že si zrovna teď chystají věci na zahájení), loď na vodě plná komplet výbavy na dravce (prut na lov nástražek, dva pruty na tahání rybky, jeden nabitej vláčák, řízkovnice, echolot a příďák), stojan s dvěma pruty a na obou malí okounci, v bednách podměrečné ryby a hájené ryby, vrš plná malých okounků. Vzbudil jsem se s pocitem nesmírného smutku kořeněného beznadějí. Kde to proboha jsme??? SDÍLEJTE TOHLE SVINSTVO, TAKHLE TO DÁL NEJDE.

Zpráva ze zasedání Republikové rady ČRS (červen)

Rada shválila, kromě jiného, návrh změn rybářského řádu pro rok 2019. Konkrétně se jedná o stanovení nejmenší lovné míry okouna říčního na 15 cm, schválení povinnosti mít při lovu ryb podběrák, dále zákaz používání dvoj a trojháčků a omezení lovu na umělou mušku a muškařením na mimopstruhových revírech v období 1.1 až 15.6., dále zákaz lovu na srkačku a zákaz používání vylovovacího háku (gafu).

Nazapomínejte na dodatky v rybářském řádu, mohli by jste přijít o papíry!

Na svazové vodě se musí všichni rybáři řídit rybářským řádem. O tom, jak moc je či není zastaralý, dnes nechci mluvit, ale spíše se s vámi podělím o jedno zjištění. Někteří z nás si zapomínají každý rok přečíst v řádu „Bližší podmínky výkonu rybářského práva“, tedy dodatky k řádu, které jsou vytištěné modře a které někdy zásadně mění například povolenou lovnou délku některých ryb. A tak neznalý rybář si může omylem přivlastnit amura, který má ale v některých krajích aktuálně v dodatcích změněnou lovnou míru z 50 na 70 cm!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím