Rybářský rozcestník

Trnitá cesta za švédskými metrovkami 2. díl

V prvním díle jsme si představili loviště štik v okolí švédského Vasterviku. Zdejší brakické vody jsou vyhlášeným rejdištěm trofejních štik. Naše výprava se přehoupla do druhé půlky a pět šťastlivců si už sáhlo na metrovou štiku. Splnění snů je vykoupeno tvrdou dřinou a zbylí členové tajně doufají, že metrovku chytí taky.

Ve čtvrtek bodují Víťa a Milda
Laťka je nastavena velmi vysoko a ulovené štiky se dělí do tří kategorií, na malé, devadesátky a metrovky. Za pozornost pochopitelně stojí pouze poslední kategorie. Bráchové Mathejzíci se stávají dalšími členy v klubu metrovkářů. Na Víťu se usmálo štěstí hned ráno, když v jedné ze zátok vyprovokoval u rákosí zubatou krasavici 108 centimetrů. Zabrala na jerka Strike Pro, v barvě reflexní štiky.

ft197 ft195

Stačilo několik hodů a byla jeho. Opět se potvrdilo pravidlo, že štiku je nejdůležitější najít. Zbytek dne patřil hledání. Kluci dojeli až k velkému ostrovu a zamířili k levému břehu pevniny, kam dopadají vlny hnané silným větrem. Břeh je zde kamenitý a několik velkých balvanů vytváří malé ostrůvky. Průměrná hloubka 3 – 4 metry, s obrovskými koberci vodní trávy u dna, jsou ideálním lovištěm velkých zubatic. Milda s Fandou a Víťa s Jirkou prochytávají systematicky celou lokalitu. První štiku vytáhl Jirka. Měří 80 čísel a je živým důkazem, že loví na správném místě. Do večera chytí kluci ještě dvacet dalších, z toho čtyři devadesátky. Ta největší však zabere až při západu slunce, na modrého jerka. Milan se konečně dočkal a užívá si každou vteřinu nezapomenutelného souboje. Zkrocená štika měří 107 centimetrů a máme důvod k další oslavě. Dnes jsme spokojeni všichni. Vítr, na který jsme od neděle čekali, rozhýbal ryby k větší aktivitě. V pátek berou ještě víc a králem lovu se stává opět Milda, s dračicí 108 čísel. Fanda Kůra chytil dokonce dvě. Jednu 106 cm a druhou rovných 100 cm.

Poslední den lovu
Vždycky, když po návratu z výpravy bilancuji celkový průběh, dospěji k jedinému závěru. Kdybych mohl ještě den nebo dva zůstat, určitě bych chytil ty největší ryby. Časová tíseň je největším problémem zahraničních lovišť, protože se do nich vracíme většinou až po roce nebo v lepším případě na podzim, ale to už bývá všechno jinak. Stav vody, povětrnostní podmínky a další faktory ovlivní chování štik, které často migrují, a celý kolotoč začíná nanovo. Znovu musíme hledat, a když konečně narazíme na trofejní kousky, jedeme domů. Proto je třeba plně využívat domácí revíry, které můžu navštěvovat pravidelně a pokud narazím na velkou rybu, vracím se na místo opakovaně a získávám tak stále větší zkušenosti a přehled. V sobotu ráno proto musíme všechno vsadit na jedinou kartu. Naše loď zatím jako jediná nechytila velkou štiku.

ft192 ft187

Marně se snažím najít kdesi ve svém nitru nějaký signál, který by mi naznačil, jak postupovat. Místo intuice, které vždy tolik věřím, narážím ve své rybářské duši na chaos a zmatek. Nevím, jestli bude lepší provětrat jerky, které už tolikrát u kamarádů zabodovaly nebo vsadit na vláčení velkých nástrah za lodí. Na dně batohu mám několik obřích lákadel, které jsem nestihl vyzkoušet. Naštěstí mám taky kamaráda Jirku a právě on dnes rozhodne, kterou cestou osudu se vydáme. „Zdeňku, vykašli se na umělé nástrahy. Vozil jsem tě celý týden, kam jsi chtěl, tak to dnes nech na mě. Pojedeme s Lukym a Tomášem až k ostrovu. Mají tam zátoku s velkými štikami.“ „To je pravda,“ pokyvuje hlavou Lukáš. „Každý den jsme se na tom fleku stavili a vždycky nám za nástrahou nějaká vyjela. U lodi se zastavila a to bylo všechno. Nezaútočila, jen pomalu klesla zpět do hloubky. Vyzkoušeli jsme jerky, gumy, třpytky i woblery, ale marně.“ Kluci berou pruty a odcházejí na molo. Zůstáváme v chatě s Jirkou sami. „Jestli jim nezabrala na žádnou umělotinu, zbývá jediná možnost!“ praví Jiřík s lišáckým úsměvem. „V řízkovnici máme ještě tři rybičky,“ doplňuji kamaráda. K molu skoro běžíme. Bezradnost je ta tam. Vláčecí pruty zůstávají opřené o chatu a v ruce svírám dva teleskopy, na kterých se houpají buclaté, štikové kačeny. Vomajda startuje motor a vyrážíme za klukama do vzdálenějších lovišť.

Tajemná zátoka
Za čtyřicet minut připlouváme k ostrovu, v jehož blízkosti se má nacházet štičí Eldorádo. Jirka v roli zkušeného lodivoda kopíruje pravý břeh a za jedním z výběžků spatříme loď s Tomem a Lukášem. Zrovna vyjíždějí úžinou ze slepého ramena, které je však mělké a slouží jako útočiště hlavně menším štikám. Tady to zázračné místo určitě nebude. „Pojeďte za námi, ukážeme vám, kde jsou. Zase tam jedna velká byla, ale nezabrala,“ volá Lukáš a stáčí loď vlevo za skalnatý výběžek. Tajemná zátoka je vlastně vnější strana slepého ramena, které odděluje skalnatý masiv končící úzkým výběžkem. Od okraje zátoky jde skála prudce do hloubky a celý úsek je zarostlý širokým pruhem rákosí. Ideální místo pro velké štiky. Vítr fouká proti břehu, což je velmi dobré znamení. Pokud by foukal opačným směrem, přestěhují se štiky s vlnami na druhou stranu. Spouštím kotvu a chvíli čekám, až se zachytí o dno.

První štika
Jirka zatím nastražuje okouna a nahodí asi metr od rákosí. Stojíme ve správné vzdálenosti, která je pro lov ideální. Bez problému dohodíme na okraj rákosí a nejsme příliš blízko, aby se opatrné štiky vyplašily. Během několika vteřin přichází první důkaz, že kluci mluvili pravdu. Než stihnu nahodit, zmizí Jirkův splávek pod vodou. Fascinující okamžik je tady. Žádné zdlouhavé a vyčerpávající mrskání vody. Když najdete správné místo, zabere dravec většinou okamžitě. Nalíčený okoun měří skoro dvacet centimetrů, ale Jirka s vyhlášením války příliš neotálí. Razantně zasekne a je jasné, že nejde o žádnou čudlu, ale pořádné torpédo, které reaguje bleskovým ústupem na volnou vodu. Drží se u dna a s každým metrem nabírá na rychlosti. Když míjí loď u přídě, musím se rychle sehnout, aby mohl Jirka pokračovat v bitvě na druhé straně.

ft193 ft198

Zdolávání velké štiky probíhá ve většině případů formou přetahované a stejnou taktiku zvolila i tahle zubatice. Po několika nekonečných minutách ji konečně otočil a nastává fáze pomalého přitahování. U lodi se běsnící ryba vyplaší a vyráží znovu do hloubky. Začíná druhý, pak třetí a čtvrtý pokus o zdolání. Výpady jsou však stále kratší a nakonec se mohutný válec vynoří na hladinu. Voda stříká na všechny strany a je jasné, že vyhrajeme. Trojháček je pevně zaseknutý v koutku, Jirka nepovolí ani o centimetr a štika se nedokáže osvobodit. Po několika zoufalých přemetech končí v prostorném podběráku, který mám při lovu štik vždycky po ruce. Je to parádní, velmi dobře živený exemplář. V jarním období táhnou kolem baltských břehů nekonečná hejna sleďů a dravci mají žně. Překvapuje nás, že štika není metrová a měří „jen“ 95 čísel.

Další záběr
Šťastný lovec pokuřuje vítěznou cigaretku a já konečně nahazuji. Ruce se mi třesou rozčílením, jako bych tušil, že dnes se odehraje něco nevšedního. Splávek dopadl těsně k rákosí, kousek od Jirkova místa. Domotávám šňůru, pokládám prut do lodě, když se najednou rákosím prožene obrovská vlna a stonky se doslova rozletí. Štika vyrazila z úkrytu a kačena jde v mžiku pod vodu. Čekám, co bude následovat. Štika hned sedla a polyká velkou plotici. Na rozdíl od Jirkova velkého trojháčku používám dva malé, které dle mého názoru rybku lépe okovají. Se zásekem není nutné vyčkávat, a proto přecházím okamžitě do protiútoku. Starý teleskop s tvrdou špičkou opět nezklamal. Zásek sedí a mám plné ruce práce. Tentokrát chce zubatá dračice zmizet v rákosovém porostu, kam ji nehodlám pustit. Mohutným trsům nemusí odolat ani pevná pletenka. Držím štiku zkrátka a rvu se o každý centimetr. Jirka rychle dokuřuje a přebírá podběrák. Souboj kupodivu netrvá dlouho. Štika je zmatená a než se stihne vzpamatovat a zjistit, co se vlastně stalo, je v lodi. Radostně rozhazuji rukama a mávám prutem k nebesům, jako bych chtěl vzdát hold svatému Petrovi. Krasavice měří 92 centimetrů. Po týdenním plahočení konečně pořádný úlovek. Otvírám slavnostní pivko a Jirka nahazuje poslední rybičku. Ani třetí záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Splávek chvilku stojí pod hladinou a pak mizí na hloubku. Zásek vyjde tentokrát do prázdna. Někde se stala chyba, ale tři záběry během hodiny a dvě štiky těsně pod metr, je slušná bilance. Je skoro poledne a čas se nám rychle krátí. Na nic nečekáme a vyrážíme do slepého ramena nalovit nástražní rybičky.

Poslední hodina lovu
Štěstí nám přálo a zabralo několik slušných okounů a velká plotice. Za hodinu už kotvíme na stejném místě a situace se opakuje jako při prvním nájezdu. Spouštím kotvu a Jirka nahazuje.

ft196 ft199

Kačena poskakuje po hladině a vydává tak jasný signál, že pod hladinou se něco děje. Okoun se snaží najít nějaký úkryt, ale nemá šanci. Štika už zavětřila chutné sousto a útok přichází během několika sekund. Vlasec mizí mezi očky a pak se zastaví. Jirka vyčkává, ale nic se neděje. Dravec si dává na čas. Vteřiny ubíhají a napětí houstne. Čekat nebo zaseknout. Vomajda volí druhou variantu. Dobře ví, že otálet se nevyplácí. Tentokrát má bohužel smůlu. Zásek vyjde naprázdno a z vody vyletí potrhaný okoun. Je těžké určit správný okamžik. Zejména při lovu na okouna nebo ježdíka, může nastat situace, kdy štika kořist špatně uchopí a musí čekat, až zemře a svaly ochabnou. Pokud by si chtěla rybku v tlamě otočit hned a povolila sevření, okamžitě by naježila pichlavé ploutve a predátor se může v krajním případě i udusit.

Rekord
Nastražuji pro změnu velkou plotici a nahazuji do stejného místa u rákosí. Narazili jsme na zlatou štičí žílu a musíme dolovat, dokud to jde. Žádný zázrak netrvá věčně a brána k pokladu se může kdykoliv zavřít. Zkušené štiky pochopí, že něco není v pořádku a hejno odpluje pryč. Dostávám další šanci. Splávek je pod vodou a já zatím netuším, že na druhé straně udice je predátor obrovských rozměrů. Chvilku vyčkávám, skloním prut k hladině a pro jistotu zkontroluji brzdu. Šňůra se pomalu napíná a je jasné, že štika pluje dál. Vší silou zaseknu a cívka navijáku se divoce protočí. Takový odpor jsem nečekal. Ryba se několikrát překulila na místě. Asi je zmatená a neví, co se děje. Velmi rychle však zmobilizuje síly a pochopí, že nejlepší bude rychlý ústup. Míří na volnou vodu, rovnou pod naší loď. Mám co dělat, aby vlasec zůstal napnutý. Je to nebezpečná situace, při které se trojháčky můžou uvolnit. Škoda, že nevím, jak pevně vězí v horním patře mohutné tlamy. Byl bych mnohem klidnější. Zatím si ani neuvědomuji její velikost a ze všech sil navíjím. Těsně u lodi změní nečekaně směr silným výpadem doprava. Poprvé si uvědomím, že mám tu čest, bojovat s nevšedním soupeřem. Z navijáku se doslova kouří, silná šňůra, s nosností 40 kg, se nestačí tak rychle odvíjet. Prut je ohnutý na maximum, až se ve spojkách objevují škvíry. Mám strach, že praskne, ale rozzuřené monstrum se naštěstí stáčí do oblouku. Řítí se však takovou rychlostí, že mi každou chvíli stahuje špičku prutu pod hladinu.Vomajda zvedá pro jistotu motor. Z cívky navijáku zmizela polovina šňůry a čeká mě dlouhý souboj. Jsem jako omámený, okolní svět přestal existovat a drama vrcholí. Ernest Hemingway dokázal napsat o jediném zápasu s rybou, celou knihu a teď už vím proč. Jsou to nezapomenutelné a fascinující okamžiky, které se navždy zapíší do mysli každého, kdo má štěstí něco takového prožít. Na takovou chvíli se vyplatí čekat třeba celý život. Lituji každého, kdo se nestal rybářem.

Bitva pokračuje
Stojím v lodi a snažím se zastavit prchající velrybu. Konečně můžu trochu přitáhnout brzdu a začít klást odpor. Pokud se nezlomil prut doteď, určitě vydrží. Všechny ostatní prvky jsou kvalitní a pevné, včetně půlmetrového, ocelového lanka a dvou trojháčků. Štika zmírňuje tempo a začíná se stáčet zpět k lodi. Možná jí změna směru vůbec nevadí a možná chce dokonce znát původ neznámé síly, která omezuje její volnost. Pomalu navíjím, až zbývá několik posledních metrů. Opatrně ji zvedám z hloubky. Kupodivu se vůbec nebrání, jen občas popojede ze strany na stranu. Najednou spatřím temný stín a hned potom ohromnou štičí hlavu, s otevřenou tlamou, plnou ostrých zubů. Na zlomek vteřiny se naše pohledy protnou, pak mrskne ocasní ploutví a začíná další kolo „Viděl jsi toho krokodýla, to je hrozné monstrum!“ volám užasle na Jiříka.

ft194 ft200

Postrach vod vyráží znovu pod loď. Tentokrát směrem k přídi a šňůra se dře o kotevní provaz, na který jsem úplně zapomněl. Nebezpečná scéna trvá naštěstí krátce, protože mění směr a pluje na druhou stranu. Ohnutý prut vydává ve větru hvízdavé zvuky a drama vrcholí. Mobydick už podniká jenom krátké výpady a krouží těsně pod hladinou kolem lodi. Kupodivu zůstávám úplně klidný, ale jenom uvnitř. Adrenalin mi škube celým tělem a lovecká horečka stoupá na maximum. Minuty ubíhají a Jirka stačil během mého zápolení zaseknout a vyndat krásnou osmdesátku. Teď už číhá s podběrákem na vhodný okamžik. Rozběsněný dravec se tváří hodně zle a začínám pochybovat, že mu někdy dojdou síly. Ze všeho nejhorší jsou nečekané obraty, kdy lanko přejíždí přes horní patro. Ostré zuby můžou velmi rychle ukončit souboj. Konečně je štika malinký kousek od lodi. „Naber ji,“ prosím kamaráda, ale mám smůlu. V poslední chvíli upláchne a zmizí z dohledu. Pak znovu a znovu. Temným hřbetem rozráží vodní hladinu, ale před podběrákem se vždycky otočí a zmizí pod lodí. Jeden z dalších pokusů vypadá konečně nadějně. Několikrát se jen překulí a nechá natočit směrem k lodi. Jirka zanoří podběrák a já zaberu ze všech sil. Je to odvážný chvat, protože je hodně těžká, ale podaří se mi přitáhnout ji o půlmetru a to parťákovi stačí. Rychlým chvatem ukončí bitvu. Baltské monstrum je naše! Naše! Odhazuji prut a tančím vítězný indiánský tanec. Vakatahů! Šílím radostí. „Zdeňku, musíš mi pomoct, sám ji nezvednu. Je hrozně těžká.“ Uchopíme podběrák každý z jedné strany a až pak se nám podaří dostat přemoženou rybu do lodi. Těžko popsat radost, která zalila mojí rybářskou duši. Trnitá cesta za vysněným úlovkem mě nakonec dovedla do cíle a skončila fantastickým happyendem. Poslední štika naší výpravy měří 120 centimetrů. V euforii jsme zapomněli rekordní úlovek zvážit, ale parametry nejsou tak důležité. Hlavní je neuvěřitelný zážitek, který zastřešil naše týdenní plahočení v bezvadnou dovolenou, na kterou nikdy nezapomeneme. Přeji každému rybáři, aby zažil to, o čem sní. Tak ať vám berou!

Autor: Zdeněk Hofman , Foto: Autor, Milan Mathejzík a archiv

Zdroj: www.dexempo.cz/svet_ryb/clanky

První díl najdete zde: Trnitá cesta za švédskými metrovkami 1. díl

 

Poznámka redakce:

  

Rybář, bubeník, entomolog a karikaturista

V roce 2016 zahájil Zdeněk Hofman již dvacátou druhou sezónu na volné noze. Tolik let samostatné tvorby, je zcela jistě dostatečným důkazem kvality a profesionality.
Kreslené vtipy, ilustrace, dárky s humorem, články o rybaření nebo působení v hudebních skupinách, to všechno jsou jednotlivé pramínky práce všestranného autora.

Kreslené vtipy a ilustrace tvoří největší procento pracovní náplně. Na svém kontě jich má Zdeněk Hofman již více než dvanáct tisíc. V poslední době získává velkou popularitu i kreslení vtipů na přání. Vznikají tak originální dárky pro oslavence nebo třeba tematické ilustrace pro firmy a vydavatelství. Díky internetu navíc ve velmi krátkém výrobním čase. Více v sekci na webu www.dexempo.cz – Vtipy na přání nebo ZDE.

Pozadu nezůstává ani výroba dárků a suvenýrů. Spolupráce s Ivanem Rillichem na největším kresleném vtipu na světě, který se jmenuje hezky česky Óbrfrk, trvá již více než deset let.
Jednotlivé pohlednice, známé jako pidifrky, jsou velmi populární a v současné době jich na pilné sběratele čeká více než šest set. Tento počet však není ani zdaleka konečný. Více na www.pidifrk.cz  Dalším sběratelským hitem se v poslední době stávají také magnetky s humorem, které se podobně jako pidifrky vyskytují nebo budou vyskytovat na všech zásadních turistických místech naší vlasti. Magnetky s humorem jsou číslované a určitě potěší malé i velké sběratele.  Kdo si chce přivézt z výletu nějaký větší dárek, má možnost zakoupit hrnek s humorem. O veselé suvenýry prostě není nouze a autor již chystá další překvapení. Výrobou dárků s humorem se Zdeněk Hofman zabývá již mnoho let. Mezi největší favority patří motivy na trička, hrníčky, sklenice a korbely. Nechybí ani keramické svíčky, tituly a tiskopisy. Nic není nemožné a nakreslit se dá třeba i velká stolní hra. Více na webu www.dexempo.cz v sekci Dárky s humorem nebo ZDE.

Od roku 2009 Zdeněk Hofman pravidelně spolupracuje s časopisem Rybářství, kde kromě kreslení vtipů píše i články a řídí rubriku Kladivo českého Vikinga. Zábavné i odborné texty si čtenáři oblíbili a autorovi se tak otevřely další možnosti pro tvůrčí činnost.
Na poli rybářského sportu se začala projevovat i Hofmanova sběratelská vášeň, kterou uplatnil již v deseti letech, kdy začal sestavovat entomologickou sbírku brouků a motýlů. Tentokrát se však zaměřil na mapování výroby rybářského náčiní, která má na našem území velkou tradici. Články o začátcích a vývoji rybářského sportu, včetně určování jednotlivých rybářských pomůcek, vycházejí pravidelně nejen v Rybářství, ale i na rybářském serveru chytej.cz.
V roce 2012 vystavoval Hofman první expozici rybářské historie na veletrhu Moderní rybář, v Praze Holešovicích. Kompletní sbírka smekacích navijáků Tokoz měla velký úspěch mezi rybáři všech věkových kategorií. Následují další veletrhy a výstavy, tentokrát již převážně ve spolupráci s Českým rybářským svazem.
Více na webu www.dexempo.cz v sekci Svět ryb nebo ZDE. 

Práci v ateliéru si výtvarník zpestřuje kreslením na veřejnosti, společenských nebo firemních akcích a nezalekne se ani výzdoby interiérů. Kreslené figurky tak našly svůj domov v útulných hospůdkách a obchodech.

Nejen kreslením a psaním jest Zdeněk Hofman živ. Od patnácti let hraje na bicí nástroje a během své kariéry působil v mnoha hudebních souborech.
Na svém kontě má stovky odehraných tanečních zábav, svatebních veselic i koncertů. Hudební skupina Dexempo zastřešuje partu kamarádů, kteří se po letech dali znovu dohromady a v různých kombinacích vystupují na firemních akcích, oslavách nebo svatbách.
Celý název skupiny je Dexempo retro cirkus a to proto, že nabízejí průřez hudební historií napříč různými žánry.
Více v sekci Kapela Dexempo nebo ZDE.

Nejčtenější články

Vše o cestování již brzy v Letňanech: Představí se to nejlepší z karavaningu, lodí, vodních sportů i světových a českých destinací

Jak se stát karavanistou, jak získat vysněnou loď nebo kam vzít rodinu na dovolenou, ať už koukáte po Česku či na exotické destinace? Nejkomplexnější přehlídku cestovatelských trendů, program pro odborníky i širokou veřejnost nebo lákavé soutěže si užijí návštěvníci PVA EXPO PRAHA již ve dnech 15. až 17. března. Koná se unikátní souběh veletrhů FOR CARAVAN, FOR BOAT a HOLIDAY WORLD & REGION WORLD. Jaké unikáty přinese?

Ohlédnutí za páteční návštěvou veletrhu FOR CARAVAN 2024

Široká karavanistická veřejnost mohla od pátku do neděle (od 15-17.3.2024) v areálu PVA v Praze v Letňanech navštívit 15 ročník výstavy obytných automobilů a karavanů. Výstava FOR CARAVAN má bohatou tradici. V několika halách, ale i ve venkovních prostorách areálu, bylo opět na co se koukat. My jsme letošní prodejní výstavu navštívili hned v pátek a tak vám pomocí fotografií chceme ukázat především přívěsy a auta vhodné pro nás rybáře. S potěšením musíme konstatovat, že pro opravdové outdoorové nadšence se i na našem českém trhu objevuje čím dál více obytných aut i přívěsů, které se nezaleknou ani opravdu těžkých terénů.

Pozvánka na závody na Olešné

Místní organizace Rakovník zve na závody na závlaze Olešná, které se konají tradičně poslední dubnovou sobotu, což je letos 27. 4. 2024….