Rybářský řád, centralismus a drobné podfuky

Možná jsem příliš dlouho žil v předchozím centralistickém systému a nebo jsem to chytil v armádě, která je vždy přísně hierarchicky uspořádaná a řízená v jakémkoliv režimu. Prostě mi vadí roztříštěnost a nejednotnost. Kdybych byl rybářský diktátor s neomezenou mocí, tak by neexistoval ČRS a MRS a ani přílišná rozhodovací samostatnost krajů by neexistovala. Byl by jeden Svaz rybářů ČR s jednotným a všude platným rybářským řádem. Chápu, že úplně bez výjimek by to nešlo, ale o ty by žádaly kraje CENTRUM a to by posoudilo jejich odůvodněnost a případně vydalo souhlas. A bylo by jich naprosté minimum. Neexistovala by žádná cochcárna a zásadně rozdílné bližší podmínky výkonu rybářského práva a různé dodatky. Nezdá se mi dobré, aby rybář při přejezdu hranic kraje dlouze studoval místní úpravy a zjišťoval, že je tam mnohé jinak než v jeho kraji domovském. Když to půjde takto dál, tak bude mít za chvíli každá větší louže svá „specifická“ pravidla rybolovu a člověk bude spíš čtenář brožurek než rybář. A toho zničeného papíru na tisk ptákovin! Ještě že díky kůrovci mají teď papírny dřeva dost. Ale jednou nebude. Jsem toho názoru, že každý rybář by měl jednotná pravidla nastudovat, znát je, dodržovat je a vystačit si s tím kdekoliv v celé republice. Jen by se třeba v centrálním systému na internetu podíval, zda tam momentálně neprobíhá krátkodobé hájení po nasazení nových ryb a nebo třeba rybářské závody atd. Celkem obdivuji politický systém ve Švýcarsku, který ale stojí na vyspělosti obyvatelstva. Pravidla pro rybaření jsou tam ale taková, že se v tom ani prase nevyzná. Myslím, že tohle od nich kopírovat a dávat za vzor nemusíme. Každý pes jiná ves, každá louže jiná pravidla.

Jsme ale v Česku a tady se každé nové pravidlo snažíme obejít a oblafnout. Tím jsme světově slavní. Alespoň dva případy drobných podfuků. Po zákazu srkaček u nás na jihu může být oproti dřívějšku použit při položené jen jeden háček, nesmí být pevně spojen s krmítkem a krmítko musí po vlasci směrem od nástrahy k prutu volně klouzat. Tím se mimo jiné snížila možnost „samoseku“ ryby. Viděl jsem ale něco zvláštního. Rybáři nemají rádi chmýří z topolů, které se pevně chytá na vlascích. Spatřil jsem ale jedince, který z toho měl radost ! Posunul několik chuchvalců chmýří až k srkačce, částečně i nacpal do trubičky v srkačce a hned měl zase dobrou naději na samo zaseknutí ryby pomocí váhy krmítka. Jiný tam zase strkal malou větvičku. Jak mu dokáže rybářská stráž, že se to tam nedostalo přírodní cestou na dně? Těžko.

Lov na dva háčky byl ovšem ponechán u plavané. Nebylo mi úplně jasné proč a tak jsem se zeptal. Odpověděl mi mailem (čehož si cením) Pavel Moravec, hospodář ČRS JčÚS a to takto: „Při lovu na plavanou se 2 háčky používají zejména pro lov dravých druhů ryb kdy jsou oba háčky zapíchnuty v jedné nástraze (rybičce) a ryba tak netahá volný návazec s háčkem za sebou – není zde tedy riziko uváznutí ryby.“ Uspokojila vás tato odpověď? Já jsem ještě neviděl rybáře, který by zapichoval dva jedno háčky do jedné živé rybky třeba při lovu candátů a nebo štik. Většinou jde o jeden jednoháček, nebo o dvojháček případně trojháček většinou za hřbet. Jenže to povolené chytání se dvěma jednoháčky na plavanou se využívá jinak. Zná-li rybář hloubku (třeba cca 2 m), tak nastaví mezi splávkem a olůvkem tak 2,1 – 2,2 m a chytá na jednom háčku na žížalu a na druhém třeba na rostlinnou nástrahu, přičemž olůvko leží na dně. Maso s přílohou. Při stojaté a nebo velmi mírně proudné vodě má 2 háčky na dně místo jednoho na těžko. Splávek sice leží, ale to tak moc nevadí. Kroužky kolem něj signalizují rybu a když se pohne, tak se seká. No, nejsme my Češi kulíšci vykutálení?

Vratislav Prouza

rybář