Rybářský rozcestník

Auto zapadlé v bahně, aneb i pondělí 13tého může být smolné

Tak pánové i vy dámy, přiznejte se, kdo při jízdě k vodě již zapadl v bahně a musel ho tahat traktor? Mě se to povedlo již několikrát, ale záchranu traktorem, to jsem včera zažil poprvé!

Tak kdyby byl včera pátek 13tého, asi bych začal věřit na pověry. Po třech dnech práce jsem se konečně dostal k tomu, naložit auto a vyrazit k vodě. Bohužel, k vodě jsem nedojel! I když jsem na tom stejném místě byl letos snad dvacetkrát, i za deště a také po vydatných deštích, vždy jsem po polní cestě bez problému dojel až na místo. Ovšem tentokráté jsem silně podcenil počasí, kdy u nás sice nepršelo každý den, ale když pršelo, tak poměrně dlouho a hustě. Přesto mě ani náhodou nenapadlo, že by mohla být polní rybářská cesta tak promáčená, že tam zapadnu.

Mám sice náhon 4×4, ale toho času trvale vypnutý, protože nějak zlobí diferenciál. Bože, jak moc by se tentokrát náhon na všechny čtyři kola hodil! Přijel jsem na mostek, který spojuje asfaltovou cestu s cestou polní, na konci uviděl pěkné rozježděné bahýnko, ale dále už čistou polňačku bez děr, výmolů a kaluží. Bez rozmyslu jsem přidal plyn, abych ten krátky úsek bahna projel a dostal se na pevnou půdu kousek za mostkem. Ale ouha, i když auto mělo dostatečnou rychlost, stejně zpomalilo, ale jelo. Řídím desítky let a vím, že jsou místa a situace, kdy člověk musí držet nohu na plynu a jet, nezastavovat … a tak jsem jel, ale auto stále zpomalovalo, až jsem musel dát levou nohu na spojku, aby mě motor „nechcípl“. No a bylo to. Nejprve jsem nechápal, proč auto uvázlo, když jsem již byl kus za tím bahnem, ale vše jsem pochopil, jak jsem vystoupil. Tráva a půda nebyla tráva, ale jedna velká nekonečná nacucaná houba! Na pohled bylo vše ok, ale jakmile člověk mírně zatížil místo, objevila se voda …

Zrada, na pohled sjízdný terén, kde jsem byl mockrát, tentokrát prostě sjízdný nebyl. Snad s náhonem 4×4 by auto jelo dál, ale kdo ví. Ani jsem se nepokoušel vyjet, nemělo to smysl. Zamčel jsem auto a vydal se do vesnice prosit o pomoc u nějakého zemědělce. Samozřejmě až na konci nekonečně dlouhé vesnice jsem našel traktoristu „Kudláčka“. Moc radost ze mě neměl, ale přesto vzal čistý, nedávno umytý traktor a hurá k mému autu. Samotné vytažení bylo dílem malé chvilky, ale stačilo to, aby byl traktor pěkně zablácený. Aby toho nebylo málo neměl jsem u sebe peníze. Přesto jsem se zeptal, co mě tato legrace bude stát. Dostal jsem jasnou odpověď. Dostanu 400,-. I když se mě to zdálo dost, nesmlouval jsem, důležité bylo, že je auto venku z bahna, sedl jsem do něj a hurá k nejbližšímu automatu, tedy musel jsem ujet 15 km tam a 15 km zpět. Naštěstí mě traktorista věřil, že mu peníze dovezu, ani jsem mu nemusel dát nic do zástavy. 🙂 Dal jsem mu rovnou 500,-, protože musel traktor opláchnout hadicí a hlavně když jsem se objevil, všeho nechal a jel mě vysvobodit.

Pěškobusem jsem se konečně vydal, ověšen náčiním, na ryby, hurá na štiky. A hádejte jak to dopadlo. Samozřejmě smolný den pokračoval. I když lovily jako divé, mých karásků na háčku si vůbec nevšímali. A tak při setmění jsem zbalil fidlátka a hurá domů. Asi to znáte, někdy je to u vody pěkná pohodička, ale někdy i pěkný očistec a tak doufám, že já jsem si svůj příděl špatných dnů na rybách, vybral, tedy myslím letos a na příští výpravě dopadnu lépe.

Poznámka autora:

Foto je jen ilustrační! Neměl jsem náladu fotit své auto zapadlé v bahně. 🙂

Uložit

Uložit

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím