Rybářský rozcestník

Auto zapadlé v bahně, aneb i pondělí 13tého může být smolné

Tak pánové i vy dámy, přiznejte se, kdo při jízdě k vodě již zapadl v bahně a musel ho tahat traktor? Mě se to povedlo již několikrát, ale záchranu traktorem, to jsem včera zažil poprvé!

Tak kdyby byl včera pátek 13tého, asi bych začal věřit na pověry. Po třech dnech práce jsem se konečně dostal k tomu, naložit auto a vyrazit k vodě. Bohužel, k vodě jsem nedojel! I když jsem na tom stejném místě byl letos snad dvacetkrát, i za deště a také po vydatných deštích, vždy jsem po polní cestě bez problému dojel až na místo. Ovšem tentokráté jsem silně podcenil počasí, kdy u nás sice nepršelo každý den, ale když pršelo, tak poměrně dlouho a hustě. Přesto mě ani náhodou nenapadlo, že by mohla být polní rybářská cesta tak promáčená, že tam zapadnu.

Mám sice náhon 4×4, ale toho času trvale vypnutý, protože nějak zlobí diferenciál. Bože, jak moc by se tentokrát náhon na všechny čtyři kola hodil! Přijel jsem na mostek, který spojuje asfaltovou cestu s cestou polní, na konci uviděl pěkné rozježděné bahýnko, ale dále už čistou polňačku bez děr, výmolů a kaluží. Bez rozmyslu jsem přidal plyn, abych ten krátky úsek bahna projel a dostal se na pevnou půdu kousek za mostkem. Ale ouha, i když auto mělo dostatečnou rychlost, stejně zpomalilo, ale jelo. Řídím desítky let a vím, že jsou místa a situace, kdy člověk musí držet nohu na plynu a jet, nezastavovat … a tak jsem jel, ale auto stále zpomalovalo, až jsem musel dát levou nohu na spojku, aby mě motor „nechcípl“. No a bylo to. Nejprve jsem nechápal, proč auto uvázlo, když jsem již byl kus za tím bahnem, ale vše jsem pochopil, jak jsem vystoupil. Tráva a půda nebyla tráva, ale jedna velká nekonečná nacucaná houba! Na pohled bylo vše ok, ale jakmile člověk mírně zatížil místo, objevila se voda …

Zrada, na pohled sjízdný terén, kde jsem byl mockrát, tentokrát prostě sjízdný nebyl. Snad s náhonem 4×4 by auto jelo dál, ale kdo ví. Ani jsem se nepokoušel vyjet, nemělo to smysl. Zamčel jsem auto a vydal se do vesnice prosit o pomoc u nějakého zemědělce. Samozřejmě až na konci nekonečně dlouhé vesnice jsem našel traktoristu „Kudláčka“. Moc radost ze mě neměl, ale přesto vzal čistý, nedávno umytý traktor a hurá k mému autu. Samotné vytažení bylo dílem malé chvilky, ale stačilo to, aby byl traktor pěkně zablácený. Aby toho nebylo málo neměl jsem u sebe peníze. Přesto jsem se zeptal, co mě tato legrace bude stát. Dostal jsem jasnou odpověď. Dostanu 400,-. I když se mě to zdálo dost, nesmlouval jsem, důležité bylo, že je auto venku z bahna, sedl jsem do něj a hurá k nejbližšímu automatu, tedy musel jsem ujet 15 km tam a 15 km zpět. Naštěstí mě traktorista věřil, že mu peníze dovezu, ani jsem mu nemusel dát nic do zástavy. 🙂 Dal jsem mu rovnou 500,-, protože musel traktor opláchnout hadicí a hlavně když jsem se objevil, všeho nechal a jel mě vysvobodit.

Pěškobusem jsem se konečně vydal, ověšen náčiním, na ryby, hurá na štiky. A hádejte jak to dopadlo. Samozřejmě smolný den pokračoval. I když lovily jako divé, mých karásků na háčku si vůbec nevšímali. A tak při setmění jsem zbalil fidlátka a hurá domů. Asi to znáte, někdy je to u vody pěkná pohodička, ale někdy i pěkný očistec a tak doufám, že já jsem si svůj příděl špatných dnů na rybách, vybral, tedy myslím letos a na příští výpravě dopadnu lépe.

Poznámka autora:

Foto je jen ilustrační! Neměl jsem náladu fotit své auto zapadlé v bahně. 🙂

Uložit

Uložit

Nejčtenější články

Chytáme na boilies – úplné začátky – návazce a montáže

Chytání na různě velké a barevné kuličky již není ani u nás v Česku žádnou novinkou. Touto asi nejúspěšnější metodou pro lov kaprovitých ryb, cíleně pak hlavně velkých kaprů, propadlo mnoho českých rybářů. A není divu! Nejen, že se často na nastražené boilie nechá přemluvit velký kapr, ale například i amur a další karprovité ryby. Nabídnutým boilie pak někdy nepohrdne ani sumec. V tomto článku pro rybářské elévy, nebo pro ty, co to chtějí teprve s boilies kuličkami poprvé zkusit, si povíme a ukážeme, jak navázat montáže a nabídnout boilies rybám.

Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

V daleké minulosti to měli sportovní rybáři jednoduché, většinou chytali dravce na přirozenou nástrahu a to buď živou, nebo mrtvou, jinou volbu neměli. Časem se začali pro lov některých dravých ryb využívat i nástrahy umělé, což umožnil rozkvět sportovního rybolovu ruku v ruce s technickým vývojem, ten totiž dovolil výrobcům vláčecích nástrah nahradit dřevo umělými hmotami a dalšími materiály, z kterých se dnes vyrábí dokonalé napodobeniny rybek, ale i jiných vodních živočichů. Nejmodernější „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se velice rychle rozšířili jak do Evropy, tak i do Skandinávie. V severských zemích se tak s nastraženou živou rybkou již dnes téměř nesetkáte. V některých státech je pak chytání na živou nástrahu zakázané úplně!

Chytání sumců s montáží s podvodním splávkem

Bydlím v kraji, kde všichni co chytají sumce, chytají je tzv. „na trhačku“, tedy pomocí kačeny, ale i bez ní, sestavy uvázané buď na bójce nebo větvi pomocí trhacího vlasce. Tato metoda je velmi účinná předemvším v létě, o prázdninách, ale má dvě úskalí. Funguje hůře na velkých hloubkách a také bez lodi ji nelze použít. Jak tedy lovit sumce, pokud nemáte loď nebo jste u vody s opravdu velkou hloubkou? Je to jednoduché, chytejte sumce pomocí podvodního splávku!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím