Rybářský rozcestník

Štika obecná (Esox lucius)

Štika obecná patří na území Evropy jednoznačně mezi nejznámější dravé sladkovodní ryby. Její schopnost přizpůsobit se životu v nejrůznějších podmínkách je pověstná. Žije od pstruhových potoků přes tůně, rybníky, nížinné řeky a přehrady až po brakické vody proslazených mořských zálivů. Kromě Evropy se vyskytuje i v Asii a Severní Americe.

doba hájení od 1. ledna do 15. června
zákonná míra od 50 cm
Štika obecná ve svém živlu - pohled z boku
ŠtikaŠtikaŠtikaŠtikaŠtikaVelkáŠtikastika-zahajena-2017Štikastika-habnerMenšíŠtikastika-hladik-2017-2podzimni-privlac-stikasticka-malinka2smacek-sumec-stikaChytáníLovsticka-rijen-labe-2018-2sticka-rijen-labe-2018-1stika-sumci-trojhak-pod-bradouhodecin-stika-h

Název latinsky

Esox lucius

Jiný název

Pike, Northern Pike, Šťuka obyčajná, Hecht

Rozpoznávací znaky

Tělo má štika protáhlé, válcovité, postupně k ocasu z boku zploštělé. Hlavu má z vrchu zploštělou, spodní čelist vystupuje před vrchní, ústa má neuvěřitelně velká, sahající z každé strany až po pomyslnou svislici konce oka. Čelisti jsou plné dovnitř zahnutých zubů. Štika má menší šupiny. Bývá zbarvena od zelené, šedé až po žlutavou barvu, se světlejšími skvrnami, břicho má pak bílé, někdy se skvrnami. Zabarvení štiky je závislé na tom, kde žije. Více do tmava jsou štiky pocházející se zarostlých stinných míst, světlejší jsou pak štiky žijící v pískovnách a dalších vodách bez většího porostu a zastínění. Párové ploutve má světlejší, zbarvené od bílé až po žlutošedou, někdy s nádechem červené, ostatní nepárové ploutve jsou podstatně tmavší, často se skvrnami umístěnými do řad.

Výskyt

Běžně se vyskytuje jak v tekoucích, tak stojatých vodách. Má ráda koryta řek i rybníky s množstvím spadlých větví či celých stromů, rákosím zarostlá ramena řek, ale i tůně, částečně zatopené, stále rostoucí, kmeny stromů, či velké kameny ležící na dně. Často ji najdeme i těsně pod břehem, kde ráda loví.

Obecně

Asi nejznámější dravec našich vod. Je teritoriální, většinu života se pohybuje na jednom úseku, který si silně brání. Je kanibalka, tedy klidně napadá i svůj druh. Celý den je skryta ve svém úkrytu a pozoruje, co se kolem ní děje, pokud pak má příležitost, prudce vyrazí po kořisti. I když vyjíždí lovit za potravou, loví jen v malém úseku, rozhodně se nevydává na delší výpravy.

Na rozdíl například od sumce nebo candáta, v noci neloví, pouze ve dne, ke svému lovu totiž potřebuje oči. Obecně se dá říci, že od června do září loví více po ránu a navečer, na podzim pak loví po celý den, často i v prosinci, kdy již jiné ryby jsou zazimovány.

Jako malá se živí pouze zooplanktonem, později larvami a drobným hmyzem, až od velikosti 8-10 cm začíná lovit drobné rybky.

Dorůstá do délky 1,5 metru o hmotnosti až 35 kg. Dožívá se asi 30 let.

Kuchyňské zpracování:

Štika má velmi kvalitní maso i když je trochu suché, přesto je velmi lehce stravitelné. Hodí se v podstatě na všechny druhy kuchyňské přípravy. Maso ze štiky můžeme tedy vařit, dusit, smažit či grilovat. Pečená štika je také skvělá, servírovaná s různými jak teplými, tak i studenými omáčkami. Jako přílohu k rybě pak servírujeme především čerstvý chléb, nebo různě upravené brambory.

Způsob lovu

Štiky se loví jak na menší kačeny, se živou rybkou zavěšenou ve vodním sloupci, s dlouhými pruty, kdy se kačena nechá jen kousek od špičky prutu, nebo aktivněji, kdy zavěšenou rybku pouštíme i s kačenkou po proudu, nebo ji necháme jen tak pohupovat v klidnější vodě. Velmi oblíbené je štiky chytat také na mrtvou rybku, nebo umělou nástrahu vláčenou podél břehu, tedy pomocí prutu určeného k vláčení. Všechny metody mají jedno společné, návnada musí být navázána na lanko, nebo jiné návazce určené k chytání štik. Štiky mají tak silné a ostré zuby, že překousnutí prostého, byť více tonážního vlasce, není pro štiku žádný problém! Já sám pak chytám docela úspěšně štiky i na mrtvé rybky pověšené na podvodním splávku, kdy tuto metodu využívám hlavně tehdy, když mám nedostatek živých nástražných rybek a nechce se mě zrovna vláčet.

Nejčtenější články

Změny v rybářském řádu pro rok 2019

Jako každý rok i letos tu máme výpis těch nejdůležitějších změn v rybářském řádu platných od 1.1.2019. Musím však upozornit, že ne ve všech krajích byly schváleny všechny změny doporučené Radou ČRS! Rada ČRS totiž nemá kompetenci direktivně vstupovat do výlučné pravomoci uživatele revíru a tak záleží na nich, zda schválí doporučení rady v plném znění, nebo ne.

Největší rybí obři – rybářské trofejní kusy

Dnes je mezi námi sportovními rybáři modní trend honit se za velkými trofejními kusy. Nevím, zda tuto mánii odstartoval svými dokumenty Jakub Wágner, tedy u nás v Česku, nebo zda se rybáři již v minulosti i u nás předháněli v tom, kdo chytí tu největší rybu. Já osobně si raději dobře zachytám a po extra velkých rybách zase tak neprahnu, ale poctivě řečeno, kdo by nechtěl na prutu opravdu trofejní kus? Ale začněme odjinud. Víte vůbec, jaká je ta největší ryba, co brázdí vody na naší planetě?

Chytání na feeder – úplné začátky

Coje je tedy ten feeder? Je to prut, který se používá na chytání metodou položená, tedy se závažím položeným na dně. Pruty na feeder jsou opatřeny tenkými, ohebnými signalizačními špičkami, podle kterých rybář pozná i jemné záběry. Pruty i celá tato metoda pochází z Anglie. U nás feeder tak zdomácněl, že si ho osvojily i starší rybářské ročníky, dříve chytající jen na krmítko a klasický kaprářský prut. Feeder je skvělý pro ty, co chtějí opravdu aktivně strávit čas u vody. Pro ty, co od prutu rádi odcházejí, nebo u chytání rádi podřimují, feeder rozhodně není!

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím