Rybářský rozcestník

Pšeničná mouka – nejen skvělé pojivo do krmných směsí

Pšeničná mouka se používá především jako pojivo do zakrmovacích směsí. Přidává se hlavně do návnad určených pro chytání ve vyšším vodním sloupci, tedy na hloubkách a to především proto, aby se krmení rozpadlo pomalu až na dně a ne cestou kdy propadá vodním sloupcem.

flour-pšeničná

V některých zdrojích se uvádí, že při míchání krmných směsí využíváme pšeničné mouky maximálně 5 % v poměru s ostatními surovinami. Já mouku přidávám do krmení hojně, hlavně tehdy, pokud chci aby krmení opravdu hodně lepilo. Ovšem pšeničnou mouku můžeme využít i jinak. Například do vnadících těst nebo obalovacích past. Občas bývá také součást receptur na výrobu pelet nebo boilies. Různé recepty a návody na výrobu všeho dobrého pro ryby najdete zde: Receptury (návody) rybářských nástrah a návnad, rady a tipy.

A mimochodem víte, co je vlastně mouka? Mouka jako taková je vlastně rozmělněná vnitřní část obilného zrna s podílem otrubnatých částic. Tak definici máme za sebou. 🙂 Ovšem při využití mouky, námi rybáři, by jsme měli vědět ještě jednu drobnost o mouce. Jak se dělí podle její struktury a kdy využít mouku hladkou a kdy naopak tu hrubou…

Jakou hrubost mouky tedy vlastně použít?

Jak kdy. V některých receptůrách využíváme hladkou pšeničnou mouku, v jiných naopak hrubou. V Česku se běžně prodává pšeničná mouka ve čtyřech druzích rozlišených podle tloušťky zrn:

  • hladká
  • polohrubá
  • hrubá
  • krupice (nejhrubší zrnitost!).

Napište nám do chatu pod článkem, jak vy využíváte pšeničnou mouku při přípravě různých dobrot pro ryby. Rádi se poučíme nejen my, ale i naši ostatní čtenáři.

Text i foto: Jiří Langer

Nejčtenější články

Uzení ryb podle baštýřek

Ženy baštýřů byly mistryně na přípravu pokrmů. Jejich muži se starali o skupinu rybníků v rámci panství, později rybářského střediska. Rybářská bašta byla závětřím, kde se scházeli i ostatní baštýři, sádečtí, rybáři. Baštýřky, nebo také poněmčeně fišmajstrové, se staraly o žaludky mužů, připravovali dobrou rybí baštu do žaludku. Konzumace ryb na baštách byla nadprůměrná, než v jiných rodinách, kde se ryba na talíři objevila zřídka, nebo jen o Vánocích. Recepty, které zde vznikaly, patřily k rodinnému stříbru, předávaly se ústně, nebo rovnou na talíři. Spotřeba 20 kilogramů ryb na hlavu ročně na baštách byl průměr. Ryby se zde připravovali na mnoho způsobů a vznikaly zde opravdu nejlepší a originální recepty na jejich úpravu. Běžně se zde ryby také udily. Samotnou přípravu ryb a jejich naložení do láku zajišťovali baštýřky, samotné uzení pak většinou byla práce jejich mužů.

Legenda rybích labužníků – ježdík obecný

Tahle malá okounovitá ryba byla před 150-100 lety v kuchyni ve velké oblibě, ovšem už ne tak u rybářů při výlovech. Byla doslova postrachem, v rybnících v minulosti ježdíků bývalo tisíce a při výlovu byli všude přítomní, při brakování (přebírání ryb) pak působili rybářům jejich hřbetní ploutve hluboké, špatně hojící se rány. Pro rybáře to byl bezvýznamný škůdce, ale naši předkové si dovedli vážit každé přírodní poctivé potraviny.

Český tým vybojoval bronz na 28. Mistrovství Evropy v muškaření

Český reprezentační tým zaznamenal úspěch na 28. Mistrovství Evropy v muškaření, které hostilo Polsko. V silné konkurenci evropských týmů se naši rybáři umístili na skvělém třetím místě za domácím Polskem a Francií.