Auto zapadlé v bahně, aneb i pondělí 13tého může být smolné

Tak kdyby byl včera pátek 13tého, asi bych začal věřit na pověry. Po třech dnech práce jsem se konečně dostal k tomu, naložit auto a vyrazit k vodě. Bohužel, k vodě jsem nedojel! I když jsem na tom stejném místě byl letos snad dvacetkrát, i za deště a také po vydatných deštích, vždy jsem po polní cestě bez problému dojel až na místo. Ovšem tentokráté jsem silně podcenil počasí, kdy u nás sice nepršelo každý den, ale když pršelo, tak poměrně dlouho a hustě. Přesto mě ani náhodou nenapadlo, že by mohla být polní rybářská cesta tak promáčená, že tam zapadnu.

Mám sice náhon 4×4, ale toho času trvale vypnutý, protože nějak zlobí diferenciál. Bože, jak moc by se tentokrát náhon na všechny čtyři kola hodil! Přijel jsem na mostek, který spojuje asfaltovou cestu s cestou polní, na konci uviděl pěkné rozježděné bahýnko, ale dále už čistou polňačku bez děr, výmolů a kaluží. Bez rozmyslu jsem přidal plyn, abych ten krátky úsek bahna projel a dostal se na pevnou půdu kousek za mostkem. Ale ouha, i když auto mělo dostatečnou rychlost, stejně zpomalilo, ale jelo. Řídím desítky let a vím, že jsou místa a situace, kdy člověk musí držet nohu na plynu a jet, nezastavovat … a tak jsem jel, ale auto stále zpomalovalo, až jsem musel dát levou nohu na spojku, aby mě motor „nechcípl“. No a bylo to. Nejprve jsem nechápal, proč auto uvázlo, když jsem již byl kus za tím bahnem, ale vše jsem pochopil, jak jsem vystoupil. Tráva a půda nebyla tráva, ale jedna velká nekonečná nacucaná houba! Na pohled bylo vše ok, ale jakmile člověk mírně zatížil místo, objevila se voda …

Zrada, na pohled sjízdný terén, kde jsem byl mockrát, tentokrát prostě sjízdný nebyl. Snad s náhonem 4×4 by auto jelo dál, ale kdo ví. Ani jsem se nepokoušel vyjet, nemělo to smysl. Zamčel jsem auto a vydal se do vesnice prosit o pomoc u nějakého zemědělce. Samozřejmě až na konci nekonečně dlouhé vesnice jsem našel traktoristu „Kudláčka“. Moc radost ze mě neměl, ale přesto vzal čistý, nedávno umytý traktor a hurá k mému autu. Samotné vytažení bylo dílem malé chvilky, ale stačilo to, aby byl traktor pěkně zablácený. Aby toho nebylo málo neměl jsem u sebe peníze. Přesto jsem se zeptal, co mě tato legrace bude stát. Dostal jsem jasnou odpověď. Dostanu 400,-. I když se mě to zdálo dost, nesmlouval jsem, důležité bylo, že je auto venku z bahna, sedl jsem do něj a hurá k nejbližšímu automatu, tedy musel jsem ujet 15 km tam a 15 km zpět. Naštěstí mě traktorista věřil, že mu peníze dovezu, ani jsem mu nemusel dát nic do zástavy. 🙂 Dal jsem mu rovnou 500,-, protože musel traktor opláchnout hadicí a hlavně když jsem se objevil, všeho nechal a jel mě vysvobodit.

Pěškobusem jsem se konečně vydal, ověšen náčiním, na ryby, hurá na štiky. A hádejte jak to dopadlo. Samozřejmě smolný den pokračoval. I když lovily jako divé, mých karásků na háčku si vůbec nevšímali. A tak při setmění jsem zbalil fidlátka a hurá domů. Asi to znáte, někdy je to u vody pěkná pohodička, ale někdy i pěkný očistec a tak doufám, že já jsem si svůj příděl špatných dnů na rybách, vybral, tedy myslím letos a na příští výpravě dopadnu lépe.

Poznámka autora:

Foto je jen ilustrační! Neměl jsem náladu fotit své auto zapadlé v bahně. 🙂

Uložit

Uložit