Štika obecná (Esox lucius)
17.6.2019 • Rybářský rozcestník.cz
Štika obecná patří na území Evropy jednoznačně mezi nejznámější dravé sladkovodní ryby. Její schopnost přizpůsobit se životu v nejrůznějších podmínkách je pověstná. Žije od pstruhových potoků přes tůně, rybníky, nížinné řeky a přehrady až po brakické vody proslazených mořských zálivů. Kromě Evropy se vyskytuje i v Asii a Severní Americe.
doba hájení
od 1. ledna do 15. června
zákonná míra
od 50 cm
Štika obecná ve svém živlu - pohled z boku
Název latinsky
Esox lucius
Jiný název
Pike, Northern Pike, Šťuka obyčajná, Hecht
Rozpoznávací znaky
Tělo má štika protáhlé, válcovité, postupně k ocasu z boku zploštělé. Hlavu má z vrchu zploštělou, spodní čelist vystupuje před vrchní, ústa má neuvěřitelně velká, sahající z každé strany až po pomyslnou svislici konce oka. Čelisti jsou plné dovnitř zahnutých zubů. Štika má menší šupiny. Bývá zbarvena od zelené, šedé až po žlutavou barvu, se světlejšími skvrnami, břicho má pak bílé, někdy se skvrnami. Zabarvení štiky je závislé na tom, kde žije. Více do tmava jsou štiky pocházející se zarostlých stinných míst, světlejší jsou pak štiky žijící v pískovnách a dalších vodách bez většího porostu a zastínění. Párové ploutve má světlejší, zbarvené od bílé až po žlutošedou, někdy s nádechem červené, ostatní nepárové ploutve jsou podstatně tmavší, často se skvrnami umístěnými do řad.
Výskyt
Běžně se vyskytuje jak v tekoucích, tak stojatých vodách. Má ráda koryta řek i rybníky s množstvím spadlých větví či celých stromů, rákosím zarostlá ramena řek, ale i tůně, částečně zatopené, stále rostoucí, kmeny stromů, či velké kameny ležící na dně. Často ji najdeme i těsně pod břehem, kde ráda loví.
Obecně
Asi nejznámější dravec našich vod. Je teritoriální, většinu života se pohybuje na jednom úseku, který si silně brání. Je kanibalka, tedy klidně napadá i svůj druh. Celý den je skryta ve svém úkrytu a pozoruje, co se kolem ní děje, pokud pak má příležitost, prudce vyrazí po kořisti. I když vyjíždí lovit za potravou, loví jen v malém úseku, rozhodně se nevydává na delší výpravy.
Na rozdíl například od sumce nebo candáta, v noci neloví, pouze ve dne, ke svému lovu totiž potřebuje oči. Obecně se dá říci, že od června do září loví více po ránu a navečer, na podzim pak loví po celý den, často i v prosinci, kdy již jiné ryby jsou zazimovány.
Jako malá se živí pouze zooplanktonem, později larvami a drobným hmyzem, až od velikosti 8-10 cm začíná lovit drobné rybky.
Dorůstá do délky 1,5 metru o hmotnosti až 35 kg. Dožívá se asi 30 let.
Kuchyňské zpracování:
Štika má velmi kvalitní maso i když je trochu suché, přesto je velmi lehce stravitelné. Hodí se v podstatě na všechny druhy kuchyňské přípravy. Maso ze štiky můžeme tedy vařit, dusit, smažit či grilovat. Pečená štika je také skvělá, servírovaná s různými jak teplými, tak i studenými omáčkami. Jako přílohu k rybě pak servírujeme především čerstvý chléb, nebo různě upravené brambory.
Způsob lovu
Štiky se loví jak na menší kačeny, se živou rybkou zavěšenou ve vodním sloupci, s dlouhými pruty, kdy se kačena nechá jen kousek od špičky prutu, nebo aktivněji, kdy zavěšenou rybku pouštíme i s kačenkou po proudu, nebo ji necháme jen tak pohupovat v klidnější vodě. Velmi oblíbené je štiky chytat také na mrtvou rybku, nebo umělou nástrahu vláčenou podél břehu, tedy pomocí prutu určeného k vláčení. Všechny metody mají jedno společné, návnada musí být navázána na lanko, nebo jiné návazce určené k chytání štik. Štiky mají tak silné a ostré zuby, že překousnutí prostého, byť více tonážního vlasce, není pro štiku žádný problém! Já sám pak chytám docela úspěšně štiky i na mrtvé rybky pověšené na podvodním splávku, kdy tuto metodu využívám hlavně tehdy, když mám nedostatek živých nástražných rybek a nechce se mě zrovna vláčet.
