Kapr a jeho cesta na vánoční stůl

Přesto nejen ty z nás, co si Vánoce bez kapra neumíme představit, ale také ostatní čtenáře by možná zajímalo, jaká cesta kapra čeká, než se dostane do našich domácností. Tedy teď se budeme bavit o rybníkářství a ne o tom, že si ho rybář prostě někde chytne 🙂

Začíná to samozřejmě chovem kaprů v rybnících. České rybníkařství má dlouholetou tradici. První zmínky o chovu kapra v českých zemích pocházejí z 11. století. Svědectví o tom přináší Kosmova kronika, která se v dodatku o založení Sázavského kláštera zmiňuje o rybníku a slupu k lovu ryb darovaných klášteru kolem roku 1034 knížetem Břetislavem I.

V našich podmínkách se kapr chová obvykle tři nebo čtyři roky. K výtěru se používají ryby známého původu a prověřených linií. Tyto generační kusy se chovají většinou odděleně od ostatních kaprů v matečních rybnících. K reprodukci se používají jedinci ve věku 5-7 let a pak se vyřazují. (Kapr patří mezi dlouhověké ryby. Věrohodně doložené stáří kapra je do 30 let. V literatuře je u domestikovaného kapra uváděn dokonce věk až 47 let.)

Za starých časů se ryby prodávaly bezprostředně po výlovu, rozvážely se v lejtách, obrovských ležatých sudech o objemu asi 4 hl. Kapři byli přepravováni i na velké vzdálenosti, například z Jižních Čech přes Šumavu do Rakouska a Bavorska, někdy i do Itálie. Čeští rybáři byli pověstní i dopravou ryb na vorech, za dobrého stavu vody se plavili s rybím nákladem přes Prahu až do Německa. Zahraniční poptávka po našich rybách dokazuje, jak byl český kapr vysoce ceněn, přesto že to tedy nebylo jídlo běžně finančně dostupné pro vesnické obyvatelstvo, a to ani o Vánocích.

Dnes jsou kapři bezprostředně po výlovu „sádkováni“, po dobu před prodejem se nechávají v proudící vodě, aby maso ztratilo svou bahnitou příchuť. Ryba se tím ocitá na dlouhou dobu mimo své přirozené prostředí a již tím je velmi pravděpodobně odsouzena k zániku. Vypuštěním zakoupené- ho kapra do řeky ho tedy pravděpodobně nezachráníme.

O vánočním čase se vždy roztrhne pytel z mnoha pouličními prodejci kaprů. Tito stánkaři jsou velmi přísně kontrolováni hygieniky a živnostenským úřadem a proto se již dnes nemusíme bát různých podvodníků, kteří by se nám snažili prodat podřadné nebo dokonce nemocné ryby. Přesto není stánek jako stánek. Běžným pohledem do kádí a letmým zhodnocením kultury prodeje si však každý občan může udělat jasno, kde to funguje a kterým stánkům se raději obloukem vyhnout. A kdo se bojí kupovat potraviny na ulici, může navštívit obchodní řetězce, kteří dnes nabízejí i živé ryby po celý rok. Já si přesto myslím, že nákup kapra u stánků k našim vánočním rituálům prostě patří.

Autor: ReceptyOnline.cz