Čtyři strachy

Tak tedy:

1. Strach, že nedoběhne do houští včas, nestačí stáhnout kalhoty a bude bláto na hřišti. V chladnějších dnech má rybář na sobě často i termoprádlo nebo spodky a to jen dramatičnost situace posiluje. Zvláště když se jedná o řídký případ s hustým běháním.
2. Strach, že dorazí nasraný a nerudný člen rybářské stráže, kterého po ránu manželka vytočila a ten hned zabaví rybářovi povolenku za dlouhodobou nepřítomnost u prutů.
3. Strach, že se dostaví hbitý zloděj, ustřihne vlasce, popadne pruty, naskočí do auta a prchne s těmi pruty vesele chytat na jiný revír.
4. Strach, že v kritický moment, kdy jsou kalhoty na půl žerdi, začne fungovat zákon schválnosti, zabere pořádná ryba a strhne a odvleče prut do vodní hlubiny.

V ten den, který je zachycený na fotce, bylo i v pozdním odpoledni vedro k zalknutí, nic nebralo a tak když můj trus dorazil do poslední střevní zatáčky, tak jsem jen rychle zkontroloval baitrunner, na druhém prutu povolil brzdu a spěchal jsem do akce. Když jsem byl v nejlepším a prožíval jsem ty čtyři strachy, tak jsem zjistil, že v kapse vesty nemám toaletní papír. Mimochodem, všimli jste si, že výrazně ubylo velkých a použitelných lopuchů ? Jako staromilec používám osvědčené textilní kapesníky, nikoliv papírové. Každý rok k vánocům dostávám novou sadu. Hádejte proč mi kapesníky tak ubývají. Může za to rybaření a houbaření!

I tentokrát jsem chtě nechtě vylovil z kapsy kalhot kapesník a ….. pak to začalo. Zafungoval zákon schválnosti a naplnil se strach č.4. Malý kvalitní hlásič záběrů až z daleké Číny začal řvát jako lodní siréna v mlze nad kanálem La Manche. Bleskově jsem použil kapesník, natáhl slipy a kalhoty a vyrazil z houštin k prutům, div jsem si o větvičku oko nevypíchnul. Zatočil jsem kličkou navijáku a velmi prudce zaseknul. Ryba byla ovšem rychlejší a háčku se nějak zbavila. Krmítko se dvěma háčky mi prosvištělo těsně kolem hlavy. Pak že rybařina není adrenalinový a nebezpečný sport. Tenkrát se ještě u nás v jižní provincii mohlo chytat na srkačku se dvěma háčky pevně spojenými s krmítkem. Dnes to již možné není. Ryby začínají být chráněné víc než rybáři. Jednou je asi budeme chodit jen přikrmovat z mostu starým pečivem jako labutě a kachny v zimě. Naštěstí jsem se tedy do vlastního obličeje ostrým háčkem netrefil a tak jsem večer ještě chytil dvě plotice a okouna.

Po příjezdu domu jsem zjistil, že mám pěknou záhnědu na slipech, přímo kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru. Slipy jsem nenápadně vrhnul do pračky a dělal jsem jako že nic. Říká se, že pro důchodce dobré vysrání poloviční soulož jest. No, ne vždy to platí. Raději teď nástrahy z vody vytáhnu (což je postup správný). Při prudkém řídkém případu se to ale nestihne.

Vratislav Prouza

rybář