Rybářský rozcestník

Vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus)

Žije v pstruhových potocích. V Čechách nežije, ovšem na Moravě ji najdeme v povodí Odry, v Moravici, Olši, Opavici a také na Slovensku v povodí Dunaje. Význam má jako bioindikátor čistých vod.

doba hájení Celoročně hájená rybka!
zákonná míra Není stanovena
cottus_poecilopus_he6406-2

Název latinsky

Cottus poecilopus

Jiný název

Carpathian sculpin, Buntflossenkoppe, Ostgroppe, Hlaváč pásoplutvý, Chabot de sibérie

Rozpoznávací znaky

Vranka pruhoploutvá je velmi podobná vrance obecné. Také má dlouhé kulaté tělo s velkou hlavou a ústy s velkými pysky. Oči umístěné v horní části hlavy. Má velmi široká, ozubená ústa s velkými pysky. jako vranka obecná má také dvě hřbetní ploutve, oddělené, první, blíže k hlavě má menší základnu, druhá, ji má delší, podobně dlouhou, jako řitní ploutev umístěnou ve spodní části těla. Ocas je mírně vypouklý. Prsní ploutve jsou pak vějířovité, umístěné ve stejné boční linii jako podstatně menší ploutvičky břišní, z boku to vypadá, že jsou nad sebou. Na rozdíl od jiných rybek, u vranek plynový měchýř chybí, tedy i u vranky pruhoploutvé. Kůži má slizovitou, bez šupin. Hřbet je zbarvený do hněda až zeleno-hněda, jsou na něm drobné skvrnky. Na boku má pak několik větších tmavých, nepravidelných skvrn s níž poslední je umístěna na bázi ocasu. Na bázích prsních ploutví bývají umístěné skvrny, splývajících do tmavých příčných pruhů, což je také hlavní poznávací znak, jak ji rozlišit od vranky obecné.

Výskyt

Žije v horských tocích a říčkách, se dnem kamenitým, často ji najdeme až u prameniště. V Česku se vyskytuje hlavně v horním toku řeky Moravy a na jejich přítocích, hlavně v části blíže pramenům. Také žije v Odře a pramenné části řeky Loučky.

Obecně

I tato vranka je aktivní především na večer a v noci. Opět se pohybuje přískoky a loví pouze v okolí svého denního úkrytu. Živí se stejně, jako vranka obecná, například larvami chroustíků, pošvatek, pakomárů, jepic, také blešivci. nemá větší hospodářský význam, především se uplatňuje jako potrava pstruhů. Ovšem také je důležitým faktorem při zjišťování čistoty toku. je háklivý na znečištěno vodu a tam kde ho najdeme, tam by měla být voda v pořádku.

Dorůstá do délky 15 cm, někdy i více, dožívá se až 8 let.

Vytírá se v březnu a dubnu, jikrnáč plůdek ochraňuje.

Uplatnění vranky pruhoploutvé v kuchyni:

Vzhledem k tomu, že je vranka chráněná zákonem a nesmí se záměrně lovit, je bezpředmětné mluvit o jejím uplatnění v gastronomii.

Způsob lovu

Nesmí se lovit, stejně jako vranko obecná, protože je celoročně chráněná zákonem, náhodně by mohla zabrat na malou živočišnou návnadu nabídnutou těsně nade dnem.

Text: George, Rybářský rozcestník.cz, foto: Lubomír Hlásek

Nejčtenější články

5 základních rybářských uzlů, které by měl znát každý rybář

Ano, je to tak. Každý rybář by měl umět pár základních rybářských uzlů, které mu umožní si uvázat potřebné montáže a návazce. Bez znalostí alespoň několika málo uzlů to prostě nejde, stát se samostatným rybářem a to i přes to, že na rybářském trhu se objevuje čím dál více rybářských návazců navázaných přímo od jednotlivých výrobců. Montáže si nakonec rybář většinou musí umět navázat sám.

Vytuněná umělá kukuřice

Umělá kukuřice se dá použít samostatně nebo v kombinaci s jinými nástrahami. Především při chytání ryb vlasovou metodou, tedy s montáží s háčkem, pod který umisťujeme nástrahu, udělá kus práce. Nejen, že zůstane u háčku i přes úpornou snahu drobnějších rybek ji pozřít, ale také dokáže, v Pop Up variantě, přívěs pod háčkem přizvednout a tak nástrahy na vlasu zatraktivnit. Ne každý rybář ví, že umělé nástrahy jsou také skvělým nosičem pachové stopy…

Ryba v české kuchyni – 6. díl

Zhruba před 150 lety bylo možno ulovit na jediné české řece Labi ryby, které se v jiných řekách v Čechách nevyskytovaly. Bylo to dané tím, že Labe v helgolandském zálivu v Německu ústí do Severního moře. Mnoho mořských ryb se dostalo z moře do Labe a proto se zde náhodně lovily, viz minulý díl, lososi. Ale nejen oni! Jsou zaznamenány úlovky například labských jeseterů. Šlo o jesetera obecného – Acipenser sturio, dnes nazýván jeseter velký. Že šlo o mohutné ryby, dokládají kroniky a staré zápisy.