Rozhovor s Frankem Warwickem

Štítky:

Rozhovor z rubriky „Kapraři tak trochu jinak“ s legendárním Frankem Warwickem. Příjemné počtení…

Frank Warwick

• Věk: 56
• Stav: ženatý
• Narozen: Malta (moji rodiče tam byli umístěni Královským námořnictvem, jsem Angličan)
• Znamení: štír
• Žije: Wilmslow, Velká Británie
• Děti: 3 (Jade 23, Guy 20, Jamie 16)

Franku, co tě přivedlo k rybaření?

Můj táta mě vzal na ryby, když mi bylo 6 let a byl jsem tak nadšený, že jsem si byl jist, že tohle je pro mě to pravé. Prvního kapra jsem chytil vlastně náhodou o pár let později a byl to pro mě zlomový okamžik, kdy jsem si uvědomil, že ze mě po zbytek života bude kaprař. K tomuhle druhu ryb jsem byl skoro magicky přitahován, protože existuje tolik způsobů, jak je chytat a takový výběr možného krmení a nástrah – naprosto mě to fascinovalo, stejně jako minulost spojená s chytáním kaprů. Tohle bylo někdy v roce 1970, kdy sotva někdo chytal kapry, takže jsem patřil mezi velice malou vybranou skupinu.

Čím tě okouzlila právě kaprařina?

Kapři mě vždycky fascinovali. Mám rád tu rozličnost jejich vzhledu. Jsou to všežravci, takže spořádají širokou škálu potravy, na kterou je můžete chytat, a já si rád připravuji vlastní návnady a experimentuji. Kapři také dokáží přežít v různých typech prostředí. Nikdy mě nepřestanou uchvacovat ty okamžiky, když přijde první záběr na nějaké nové vodě, hlavně na takových těch nedotčených, kde nikdy nevíte, co se bude dít.

Je někdo, kdo tvé rybaření hodně ovlivnil?

Ano. V letech, kdy jsem byl mladý a svůj styl jsem teprve formoval, četl jsem snad vše, co napsal Rod Hutchinson. Líbilo se mi, že byl takový inovativní a používal hromadné krmení jako konopná semínka, javorová semínka a červy. Byl také průkopníkem v používání PVA. V chlapeckém věku mě, co se rybařiny týče, hodně ovlivňoval a nakonec se z nás stali velmi dobří přátelé. Jednou jsme s Rodem chytali ve Francii na Graviers a já mu vyprávěl, že byl mým oblíbeným rybářem a on na to „Franku, víš že, ty jsi můj oblíbený rybář?“ Dovedete si představit, jaký jsem měl skvělý pocit. Dalším, kdo mě hodně ovlivnil, byl také Kevin Maddocks.

Živí tě pouze kaprařina, nebo máš i jiné povolání?

Zjistil jsem, že musím v některých věcech dělat kompromisy, takže jsem se rozhodl najít si i normální práci, takže se stále mohu těšit z chytání a zároveň na část svého živobytí vydělávám jako rybářský konzultant.

Když mi bylo 18, chtěl jsem být motocyklovým závodníkem a dokonce jsem jezdil super biky asi pět let do té doby, než jsem měl velkou nehodu, která mou závodnickou kariéru ukončila. Kdybych mohl mít nějaké přání, bylo by to pokračovat a závodit na Isle of Man TT a grand prix závodech. Měl jsem to na dosah, ale pak přišla ta nehoda. Nicméně možná to pro mě bylo to nejlepší, protože spousta mých kamarádu se při závodech zabila – nehorší oběť, jakou můžete sportu přinést.

Minulý rok vyšla tvá kniha „Every bit of Blue“, co ten název vlastně znamená?

Dobrá otázka. No, když jsem s kaprařinou v roce 1970 začínal, neexistovaly žádné knihy, které mi řekly, na kterých vodách v mém okolí jsou kapři. Věděli jsme o určitých vodách, kde už byli nějací kapři chyceni, ale blízko Manchesteru, kde jsem žil, jich bylo opravdu málo. Zareagoval jsem na to tak, že jsem si nakoupil úřední průzkumné mapy a pak jsem postupně chytal na „každém modrém kousku“, který jsem na mapě našel. Nikdy jsem neměl ani tušení, jestli tam nějací kapři jsou, byl jsem opravdovým průkopníkem. Nicméně se mi podařilo chytit několik úžasných kaprů na vodách, kde by nikdo vůbec nepředpokládal, že mohou nějací kapři existovat. Takže název knihy byl vždycky jasný – líbí se mi, protože má pro mě hluboký význam.

Mohl bys nám knihu trochu charakterizovat?

Ano, začíná mým mládím a mapuje mou sílící vášeň pro kaprařinu a to jak jsem trávil svůj život hledáním nových a nových míst. Mám rád legraci a mám velký smysl pro humor, takže kniha je plná vtipných momentů, stejně tak má ale plno kapitol technického rázu o krmení, taktice, chytání na velké vzdálenosti, umísťování nástrah atd. Několik kapitol se také věnuje mému objevování kontinentální Evropy – Francie, Belgie, Rumunska, ale také Ameriky. Je toho tam mnohem, mnohem víc. Celé vyprávění pokračuje až do současnosti a popisu mých nedávných kaprařských dobrodružstvích.

Jak dlouho kniha vznikala?

Trvalo mi 4 měsíce, než jsem napsal tuto a zároveň ještě jednu knihu. Chtěl jsem všechno zahrnout do jedné obrovské encyklopedie, ale vydavatel Tim Paisley se mohl pominout, když jsem mu přinesl prakticky 65 kapitol a řekl mi, že na jednu knihu je toho trochu moc, takže jsem ji neochotně rozdělil v půli.

V souvislosti s knihou jsem si poprvé všiml, jak krásně maluješ. Maluješ od dětství?

Ano. V devíti letech jsem vyhrál národní malířskou soutěž a vlastně vždycky jsem rád kreslil a maloval. Byl jsem vybrán na speciální uměleckou školu v Manchesteru a pak pokračoval ve studiu výtvarného umění na vysoké škole. Kapry jsem zase začal kreslit poměrně nedávno po tom, co jsem se 15 let nedotkl tužek, takže se do toho pomalu zase dostávám a zase mě to začíná bavit.

Kreslíš pouze pastelkami, nebo používáš i jinou techniku?

Umím malovat, používat tužky, akvarely, uhlí, vlastně jakýkoliv výtvarný prostředek – myslím, že pokud je člověk výtvarně založený, dokáže si osvojit každou techniku.

Věnuješ se pouze rybářským tématům nebo rád kreslíš i něco jiného?

Kreslím úplně všechno. Dříve jsem kreslil sci-fi obrázky vetřelců pro děti, a ty jimi byly nadšeny. Zvládnu nakreslit prakticky všechno – krajinky, portréty, a samozřejmě i ryby…

Franku máš obrovské množství zkušeností s lovem kaprů, co bys dnes poradil mladému začínajícím kapraři?

Pokud je to možné, vytvářejte si vlastní návnady. Není lepší odměnou než objevit skvělou nástrahu, která je vaším vlastním výtvorem. Já jsem se takto pomocí experimentů učil, co mají kapři opravdu rádi. Když se mi pak podařilo překonávat rekordy v počtu chycených ryb na vodách, na kterých se těžko chytá, bylo tomu tak proto, že jsem odvedl těžkou práci a nepřestal jsem, dokud jsem nenašel klíč k tomu, aby byla nástraha opravdu dokonalá. Ignoroval jsem ostatní zjištění, dělal jsem si své vlastní experimenty, a když něco nefungovalo, poučil jsem se z toho, když to ale fungovalo, pak to fungovalo skvěle. Proto mám ve svých rukách 46 letou praxi se znalostmi návnad. Jak byste mohli něco takového chtít při používání strojově vyráběných nástrah, o kterých víte jen velmi málo? Takže zkoušejte vytvářet vlastní nástrahy a sledujte, jak si stojí oproti kupovaným nástrahám – aspoň se něco naučíte.

Je pro tebe kaprařina stále vášní, nebo máš po těch letech již nadhled?

Já jsem odsouzen na doživotí  – to znamená, že budu šíleně vášnivým kaprařem, dokud neumřu. Některé lidi to přejde a své vybavení prodají, ale já nikdy. Je to způsob života. Většinu svých nejlepších přátel jsem potkal díky kaprařině a chytal jsem na tisících kaprařských vodách po celém světě, takže kdybych zítra umřel, nebudu ničeho litovat. Nedovolil jsem, aby kaprařina ovládla můj život, takže mám teď spokojenou rovnováhu mezi prací, rodinou a dalšími koníčky jako například hledání pokladů (detektory kovů), motocyklové závody, které raději sleduji, než abych sám jezdil, což jsem dělal jako teenager a 20letý mladík a také fotbal – chodím se dívat se svými syny na Manchester United.

Jaké jsou tvé rybářské plány v roce 2016?

Chystám se vyrazit na World Carp Classic do České republiky a budu hostem na Junior World Carp Classic také v Čechách. Dále mám v plánu čtyřikrát rybaření v Itálii a pak v Německu, Belgii, Chorvatsku a ve Francii. Také pracuji v Norsku jako svářeč, takže se během volných dní budu snažit pokořit norský kaprařský rekord na krásné 6 hektarové vodě poblíž místa, kde pracuji. A samozřejmě se také budu snažit překonat svůj britský rekord na soustavě vod zvané Bluebell Lakes ve Velké Británii.

Máš nějaký nesplněný sen? Nemusí se týkat jen rybaření…

Ano, jednou bych chtěl vlastnit své vlastní kaprařské jezero – neznám moc kaprařů, kteří by neměli tento sen.

Franku díky moc a přeji ti jen to nejlepší!

Redakce KKS

Krátký dotazník:

Co bych si jako první vzal na roční prázdniny?

Dobrý, spolehlivý vůz, s kterým bych se dostal na místa, kde bych mohl chytat nikdy nepokořená monstra

Oblíbené jídlo?

Kuřecí fajitas

Oblíbený sportovec?

Valentino Rossi

Co bych dnes asi dělal, kdyby se mi splnil dětský sen o mé pracovní pozici?

Myslím, že už 20 let dělám svou vysněnou práci – jsem profesionální kaprař, který si tím vydělá na slušné živobytí.

Články Rozhovor s Frankem Warwickem naposled přidané KAPR A KAPŘÍ SVĚT.