Štítky:
„Tady budeš akorát tak trhat, je to tu samej pařez,“ křičel na mě z lodi pokérovanej týpek, co vesloval kolem mě. Nad hlavami nám toho podvečera žhnulo srpnové slunce a já se zrovna snažil vyprostit dvoudílný wobbler, uváznutý bůhvíkde v kořenech.
Přestože muž za vesly vypadal, jako by ho právě propustili z Mírova, zřejmě to se mnou myslel dobře. Snažil se mě varovat. Zřejmě i věřil, že páchá dobrý skutek.
Avšak staral se zbytečně…