NEPRODÁM JE ZA NIC NA SVĚTĚ!

Štítky:

V dnešní době se obchoduje už opravdu se vším. Ať už jde o spotřební zboží, služby nebo v krajním případě dokonce i lidi samotné. Nechci se zaobírat tím, co všechno jsou lidé schopni vyměnit za peníze, ale budu se věnovat tomu, o čem je tato stránka a to jsou ryby. Konkrétně prodej ryb.

Samozřejmě nemám na mysli prodejny ryb v sádkách a tak podobně, kde se kapři chovají za účelem konzumace, ale prodej ryb mezi rybáři a „normálními“ lidmi. Je mi opravdu smutno z lidí, kteří chodí k vodě a chytají ryby pouze nebo především kvůli vidině zisku. Již mnohokrát jsem slyšel názor, že člověk si prostě musí odnést alespoň tolik ryb, aby se mu vyplatilo si tu povolenku koupit. Opravdu je to správný přístup? Myslím si, že kdyby měl průměrný kaprař odnést od vody tolik ryb, aby mu to zaplatilo alespoň část výbavy, tak jsou naše vody doslova vydrancované. Přece je holý nesmysl chtít, aby se člověku finance vložené do všeho potřebného k lovu vrátily. Například když člověk miluje hokej, také si nejprve musí koupit hokejku, brusle a mnoho dalšího. Očekává snad, že se mu tyto investice někdy vrátí? Pokud není profesionální hokejista, tak rozhodně ne. Vkládá do toho své finance zkrátka proto, že ho to baví.

Stejné je to u rybářů. Každý si musí nejdříve koupit pruty, navijáky a velké množství dalších potřebných věcí, než se vůbec pustí do samotného lovu. Když si tohle všechno pořizuji, tak rozhodně nepřemýšlím nad tím, že se mi to někdy vrátí. Vše si kupuji proto, abych se mohl věnovat tomu, co mě baví, lovu ryb. Je to asi tou zkaženou lidskou „vychytralostí“, že jsou mezi námi jedinci, kteří se snaží vydělat téměř na všem a bezohledně hledají sebemenší příležitost využít cokoli pro své blaho.

Nebudu už dále chodit kolem horké kaše. Tento článek je směřován lidem, kteří místo živého tvora vidí několik stovek korun, a proto odnáší rybu za rybou. Takový člověk nemá problém mít na konci roku zapsáno ve své povolence v součtu klidně i půl tuny ryb. A to se jedná o „poctivě“ zapsané ryby. Bohužel náš „bezchybně“ nastavený rybářský řád těmto lidem v ničem nebrání, právě naopak. Podle rybářského řádu a vsadím se, že také podle mnoha lidí, především právě těch, kterých se to týká, je to naprosto v pořádku. A o tom, kolik ryb je odneseno bokem bez zapsání, škoda mluvit. Tohle snad nemůžou myslet vážně? Je to přinejmenším, slušně řečeno, nemorální chování. Rybaření je koníček, pro někoho sport, každý v tom hledá to své, ale rozhodně by to neměl být zdroj příjmů. Tím samozřejmě nemyslím ty rybáře, kteří si vydělávají například propagací nějaké firmy, ale ty, kteří prodávají kapry po hospodách, a nevím, kde všude možně. Je něco jiného jednou za čas vzít kapra například tchýni nebo švagrovi ze slušnosti, ale odnášet desítky, mnohdy stovky kaprů a s nadsázkou řečeno udělat si takový „byznys“ na prodeji ulovených kaprů? Nesoudnost, nestydatost a chování některých lidí k rybám obecně mi přijde až nechutné. Prodej „konzumních“ kaprů ve velkém je jeden problém.

Další věc, co se mi opravdu nelíbí, je prodej ryb trofejní velikosti do soukromých revírů, ale na tohle mám dva úhly pohledu. Jsou situace, kdy může být revír, kde se trofejní ryba nachází, například velmi znečištěn nebo pod enormním tlakem rybářů, proto ryba žije celý život ve stresu, navíc, pokud je i několikrát během roku na břehu, protože nemá jinou možnost, než přijímat potravu od rybářů. V takovém případě je pro ni vysvobozením, pokud je přemístěna do slušné soukromé vody. Pod pojmem slušná soukromá voda si představuji vodu větší rozlohy plnou úkrytů, přirozené potravy a s co nejmenším tlakem rybářů. Druhá možnost je ta horší. Mnohem horší. Tím mám na mysli, pokud je na krásné svazové vodě chycena zdravá, mnohdy i několik desítek let stará, ryba. Ten, kdo ji uloví, má tři možnosti. Buď jí daruje život a pustí ji zpět do svého živlu, a nebo ji za chybu, že se nechala ulovit, „odmění“ smrtí. Rozhodnutí je každém z nás. Bohužel je zde ještě třetí možnost a ta je podle mě možná ještě horší, než samotná smrt, a tou je prodej do „kapřího koncentráku“. Tímto slovním spojením nazývám přerybněné vody s extrémním tlakem rybářů, kde není téměř žádný úkryt ani přirozená potrava a ryby jsou doslova závislé na krmení od lidí. Tyto revíry typu „vana“, kde jsou ryby na břehu mnohokrát do roka, jsou dle mého názoru horší, než smrt. Potrhané tlamky, dořezané ploutve, omlácené šupiny a mnoho dalšího, co si opravdu žádná ryba, ani člověk, kterým na rybách záleží, nepřeje. Bohužel pro někoho je vidina peněz mnohdy silnější, než vztah k rybaření a samotnému živému tvoru, rybě. Je také pravda, že v případě trofejních ryb se již nebavíme pouze o několika stokorunách za kus, ale v řádech tisíců, spíše až desetitisíců korun. Pro někoho je tato vůně přivýdělku až příliš lákavá a nedokáže odolat. Takových lidí je mi opravdu líto. Já osobně jsem NIKDY neprodal ani jedinou konzumní rybu, natož rybu trofejní velikosti. I kdyby mi byl nabídnut třeba milion, rybu bych pustil. V každém případě. Zkrátka je neprodám za nic na světě, protože bych se pak nemohl podívat ani sám na sebe do zrcadla. Mám svou hlavu, svůj rozum a vždy si budu stát za tím, co je podle mě správné.

Můj postoj k rybařině a mé názory na velkou část rybářů mi nikdo nevezme, a dokud se alespoň z části nezmění myšlení většiny lidí u vody, nezmění se ani mé názory.