KKS 07/2016
Štítky:
Najednou jsem spatřil v tůňce pstruha. Byla to menší tůňka. Svlékl jsem se do trenýrek a vlezl do potoka. Voda zábla. Věděl jsem, že na pstruha se musí jít současně oběma rukama, aby nemohl uniknout na strany. Ponořil jsem ruce do vody. Dlouho jsem ho necítil, až jsem si, na něj sáhl. Oba jsme sebou cukli. Měl rybí, studené tělo. V tu ránu, jak na něj sáhnete, zmocní se vás vášeň od konečků prstů až k mozku. Znovu jsem na něj mákl. Vtiskl se mezi kořeny, aby se zachránil. Byl větší, než jsem si myslel. Pak jsem ho opět ucítil. Ale byl zapasován do kořenů a cpal se stále hlouběji. Abych ho vytáhl, musel jsem ho zabít. Šel jsem na břeh pro nůž. Znovu jsem vlezl do vody. Pořád byl v díře, propásl jedinou možnost upláchnout, když jsem si šel pro ten nůž. Začal jsem bodat a řezat. Znehybněl a já ho vytáhl mrtvého. Nebyl tak velký, jak jsem si myslel. Byl docela malý. A měl tělo samý šrám a ránu, jeho jásavě oranžové tečky byly rozřezány. Ale radoval jsem se. Byl to můj první pstruh. Vložil jsem ho do ušmudlaného kapesníku a vydal se zpátky k Rozvědčíku. Před Rozvědčíkem mě napadlo, že ho daruji paní Fraňkové. Bůhvíjak dlouho neměla maso, kdovíjak dlouho nejedla rybu. Zaklepal jsem na dveře kuchyně. Usmála se na mě a řekla: „Copak?“ „Něco jsem vám přines, paní Fraňková.“ Vytáhl jsem kapesníček a vybalil na lavici pstroužka. Mlčela. Po chvilce tiše řekla: „Toho jsi tam mohl ještě chvíli nechat.“ Vycouval jsem z kuchyně. Utíkal jsem až na silnici a tam jsem se zastavil. To jsem tomu dal. A poprvé v životě mě napadlo: Kde se v nás bere rabijáctví? Kde se v nás bere ta krev pytláků? Zahanben jsem utíkal dál jako zloděj, který ví, že bude znovu krást, protože to chutná. U řeky jsem se svlékl a plaval jsem, abych se očistil jako hříšník v té indické řece Gangu. Na všechno jsem přestal myslet. Protože řeka je jiná než potok. Řeka je hluboká studna zapomnění.
Mnozí z Vás jistě poznali, úryvek z knihy Oty Pavla – Jak jsem potkal ryby. I tak lze začít úvodník, který jsem chtěl původně směřovat opět ke kauze „převážení ryb“. Chtěl jsem popsat konkrétní kroky, závěry, popsat opatření, atd. Ale jsem já tím, který má soudit, nebo se tím trápit? Podstata problém tkví v každém z nás a je na každém z nás, jestli k rybaření přistupujeme s čistým svědomím. Po napsání vyjádření k celé kauze, jsem se shodou okolností dostal právě k řádkům Oty Pavla. Ke knize, která vezme každého rybáře za srdce, protože v ní nalezne samou podstatu rybaření. A tak mě napadalo, že by nebylo vůbec na škodu, kdyby si ji přečetli právě ti, kteří převážejí trofejní ryby, ti, kteří se chovají neuctivě nejen k rybám, ale celkově k přírodě. Možná by zjistili, že pro ně rybařina vlastně není tím pravým koníčkem, že je to něco docela cizího. Nebo by se jen zastyděli, kdo ví… Možná jsem naivní, leckdo může namítnout, že již žijeme v jiné době, ale já se ptám v jaké době? Době, které vládnou peníze, chamtivost, neúcta k základním hodnotám? Chci být naivní a chci věřit, že takový svět a zvláště pak svět rybaření, není, protože potom by pro mě v něm nebylo místo.
Články KKS 07/2016 naposled přidané KAPR A KAPŘÍ SVĚT.
