Do neznáma a ještě dál

Můj křest ohněm měl proběhnout na velkém divokém jezeře, o kterém jsme měli dostatek informací od kamarádů a které je nechalo za několik výprav sáhnout si i na ty největší ryby jezera. Velké očekávání a myšlenky na plný foťák s fotkami tlustých Francouzských lysců mi však zhatil týden intenzivního lovu takřka bez záběru. I když jsem dělal vše, co bylo v mých silách, kromě pár sumců, cejna a nakonec jednoho záchranného šupináče, to zkrátka nebyl můj týden.

Hořká, ale potřebná zkušenost, která mne rozhodně neodradila a i když jsem si dal na chvíli s výpravami do zahraničí pauzu, brzy jsem měl v plánu se vrátit. Mám rád chytání v naší zemi a i přes všechna omezení si ho užívám. Při krátkých říčních vycházkách jsem chytil pár velmi slušných ryb a když jsem začínal chtít zase vyrazit na větší stoják, hodně mě začalo zajímat krásné Slovinské jezero. Informací v té době bylo poskromnu, psal se rok 2011 a nikdo z Českých ani Slovenských kaprařů zde nechytal, a tak když jsme s tátou nakládali auto, zmocňoval se mě stejný pocit jako při první jarní výpravě do Francie.

Cesta byla o poznání kratší a za pár hodin už mi padla brada při pohledu na okouzlující jezero. Horská scenérie a křišťálově čistá voda nám okamžitě vlila do žil novou krev a hned jsme spěchali k vodě. Měli jsme štěstí, že jsme zde byli na pozvání našich Slovinských přátel. S jejich pomocí jsme se hned seznámili s místním velmi striktním rybářským řádem. Věděli jsme, že nebudeme moci chytat v noci, ale že budeme muset každý večer vše sbalit a přesunout se od vody, to byla úplně nová informace. Času na lov ten den už tedy moc nezbývalo, a tak jsme jenom šli obhlédnout terén. Vzali jsme si sebou každý jeden prut, pouze s olovem na konci, kterým jsme chtěli alespoň nahrubo zmapovat možná lovná místa.

Práce to nakonec byla skoro nekonečná. Většina míst se nám pro letní období nezdála ideální, takže jsme nakonec vybrali jednu z hlubších částí, v jejíž blízkosti se nacházelo velké plato. Kapři na tomto jezeře rádi skáčou, a tak nám před soumrakem nezbývalo nic jiného než si najít místo s dobrým výhledem a potvrdit si volbu místa. Pár kaprů se nakonec ukázalo, ale rozhodně méně, než by jsme si přáli. To se však změnilo s blížící se půlnocí, kdy už jsme chytali dostatečně velký první zákrm. Krmit šlo jenom ze břehu a neměli jsme v plánu zakrmovat čímkoliv jiným než boiliesem, a tak jsme se pustili do práce. 15kg Kill Krillu na start je už slušná porce a za necelou hodinu a půl jsme měli hotovo.

Nakonec jsem usnul v sedě při vázání návazců na ráno a o hodinu zaspal rozbřesk, nicméně o pár desítek minut později už jsme s tátou nahazovali pruty. Není pochyb o tom, že toto jezero je plné parádních velkých ryb. Rozhodně nejde srovnat s žádnou tuzemskou státní vodou, ale podmínkami je zkrátka jiné. Byli jsme na břehu, v hluboké vodě před námi parádní staří kapři a mi jich prostě chtěli chytit co nejvíc!
To se nám ale první den nepovedlo. Jedna plotice a pár kapřích výskoků ve chvíli, kdy už jsme měli pruty stažené sice nebylo úplně to pravé ořechové, ale věstilo šance na dobrý ranní úlovek. Už druhé ráno jsme všichni pocítili, co znamená možnost chytat pouze od úsvitu do soumraku a následně se přesunovat několik kilometrů k pár hodinám spánku. Tvrdý budíček byl ale po pár minutách odměněn prvním kaprem na prutu. Kapři na krmení, které jsme už v průběhu předešlého dne postupně dostřelovali na velké krmné místo začali pravidelně najíždět a luxovat vše, co zbylo po velkých nočních hodech.

Strategie našeho lovu byla postavena vcelku jednoduše a fungovala velmi efektivně. V teplé letní vodě jsme předpokládali, že se budou kapři nejlépe krmit v hloubce 10 a více metrů, kde jsme jim na prudkém svahu vytvořili velké krmné místo. Na šírce zhruba 80m, což dávalo dostatek prostoru pro umístění čtyř našich prutů, jsme vždy jednou denně – po odchodu od vody nakobrovali dostatek boilies, aby se kapři ničím nerušeni mohli celou noc krmit. Vzhledem k jejich množství, apetitu v teplé vodě jsme navíc místo přes den průběžně udržovali živé a dokrmovali každé 2-3 hodiny půl kila až kilo návnad.
Od třetího dne již ryby měly v krmení maximální důvěru a svou aktivitu dávaly zejména těsně před koncem doby lovu výrazně najevo. Nejvíc záběrů nám samozřejmě přicházelo těsně před západem slunce, po kterém se ještě dvacet až třicet minut mohlo rybařit. Ráno pak většinou následovaly dva až tři rychlé záběry a ryby se začaly stahovat mimo dosah našich náhozů a očividně se i s postupujícím ránem přestávaly krmit.
Jednoznačně nejlepší bylo v plošném zákrmu prezentovat velká atraktivní sousta. Nastražovali jsme jak jednu 24mm kuličku Krillu, tak i dvě obalené poctivou vrstvou těsta. Vše jsme navíc dipovali v Krillovém liquidu. Zkrátka jsme chtěli, aby mezi spoustou volných návnad nástraha vynikla a zaujala kapry co nejdříve. Méně atraktivní nástrahy očividně nebyly tentokrát to pravé a kaprům trvalo o poznání déle, než na tuto kuličku narazili a přišel na ni záběr.

V podběráku nám během šesti intenzivních dní lovu skončila hromada kaprů. V hluboké letní a dobře prokysličené vodě byl souboj s každým kaprem mnohem intenzivnější, než by jste mohli zažít jinde a vzhledem k podmínkám a nutnosti aktivního přístupu opět něčím, čím jsem si znovu rozšířil obzory. Jsem moc rád, že jsem si mohl toto jezero a kapry v něm užít jako jeden z prvních v naší zemi. I když premiérová výprava skončila úspěšně, při odjezdu jsme si s Matejem podali ruku na to, že v listopadu budeme zpět s novou taktikou a cílem chytit těchhle horských klenotů ještě víc…

Ve volných chvílích jsem navíc nemohl spustit oči z Googlmaps a detailně prohledával již známou Francouzskou oblast. Dvě další výpravy za poznáním byly naplánované, datum odjezdu stanovený. Kde jsme nakonec nahodili pruty a s jakou taktikou jsem nakonec slavil úspěch zase příště…

Karel Nikl ml.