Štítky:
Tomáš Lotocki: Jsou to už skoro dva roky, co jsem na těchto stránkách publikoval sérii článků, které se věnovaly minulosti, přítomnosti a (snad i) budoucnosti candátů na Lipenské přehradě. Nechtěl jsem tehdy v těch článcích zaznamenat jen historii jedné vody a jedné rybí populace, kterou jsme svým bezohledným chováním přivedli až na samu hranici zániku; chtěl jsem, aby texty v symbolické rovině vyprávěly onen nekonečný příběh vztahu člověka a ryb – nekonečný příběh, v němž časy bezuzdného drancování střídají chvíle křehkého příměří a naděje na lepší zítřky. Věřil jsem, že i tyto články mohou sloužit jako jakési memento, že i ony mohou nepatrně přispět k tomu, abychom neopakovali staré chyby a pokračovali v nápravě věcí zpackaných. Jak jsem se, já bláhovec, opět mýlil…