Jak se stát rybářem? Středočeští rybáři připravili skvělý projekt, který láká děti k vodě

Štítky:

Středočeští rybáři patří mezi velice hlasité kritiky ČRS, který se rozhodl rozdávat dětem jejich první povolenky k lovu ryb zdarma. ČRS se tímto způsobem snaží posílit řady mladých rybářů, jejichž počty nejsou nijak ohromující. Jenže. Ze středu Čech zní hned několik argumentů, které jednoduše stojí za tím, že se tamní rybáři akce „první povolenka pro děti zdarma“ nezúčastnili. Takže středočeští rybáři se rozhodli pracovat s mládeží jinak. Pravda, jejich snaha vypadá mnohem pracněji, ale už jsou k vidění první výsledky.

Pokus o navázání vztahu k přírodě, poznávání „obyvatel“ vodního prostředí, ale také pochopení toho, jak například funguje rybářské vybavení. To všechno, a mnoho dalšího, se snaží středočeští rybáři představit dětem v projektu Ve vodě nežijí jen vodníci…

V kostce. Jedná se o projekt, který má za cíl dostat více dětí k rybaření. Ale! Je zapotřebí si přiznat to, že tohle je nadlidský úkol snad ve všech sportovních odvětvích. Děti totiž mají kolem sebe jednoduše moc lákadel, zejména pak z virtuálního světa. I přesto si ale rybáři ze středních Čech řekli, že se do tohoto náročného projektu pustí s plnou vervou. A taky že pustili…

To, proč se středočeští rybáři rozhodli jít touto komplikovanější cestou, vysvětluje předseda středočeského ČRS Dušan Hýbner, který je pod tímto projektem výrazně podepsaný: „Pokud něčemu opravdu věřím, jdu za tím a je mi jedno, kolik to dá práce. A tohle je ten případ. Když jsme nad tím přemýšleli, tak jsme si řekli jednu základní věc – dokud dětem nedáme u vody prut do ruky, nepředstaví si, co je rybařina.“ A přesně na téhle myšlence projekt Ve vodě nežijí jen vodníci stojí.

Ve vodě nežijí jen vodníci: Geniální způsob, jak dostat malé rybáře k vodě

Svůj zajímavý projekt se středočeští rybáři rozhodli dětem prezentovat přímo v „centru dění“ – tedy především ve školách a školkách. A zdá se, že povídání o rybářství, o ochraně přírody a o možnostech trávení volného času v přírodě, děti velice baví. „Děti jsou ve svém živlu. Chtějí si všechno zkusit – nejlépe hned a jako první. Sice jim říkáme, že se na všechny dostane, ale znáte to, občas je náročné to „ukočírovat“ (smích). Navíc, musíme po nich neustále koukat, kde je máme, aby nám některé dítko nespadlo do vody. Ale zvládáme to, a když je nejhůř, pomohou paní učitelky,“ říká Dušan Hýbner.

Právě školy a školky jsou důležitou součástí tohoto programu. Kdekdo by si mohl pomyslet, že spolupráce mezi rybáři a učiteli nebude jednoduchá. Opak je ale pravdou. „Ohlasy ze škol jsou zatím pozitivní. Jednoznačně! A dokonce se nám stává, že některé školy se samy hlásí i z okolí dotyčné MO, takže ty by mohly „Vodníků“ pořádat klidně pět do roka. A velice mě těší, že jsem byl oslovený i školou z jiného kraje, že by k nám na tuto akci rádi přijeli. Takže co víc k tomu říct? Prostě se nám povedlo to, že náš projekt už zná celá republika,“ těší Dušana Hýbnera

Jak již předseda středočeského ČRS nastínil – snaha rybářů přilákat děti k vodě se neskládá pouze z nějakého „suchého“ vyprávění. Ne. Rybáři například berou děti k vodě, kde jim ukazují, jak to u ní vlastně vypadá – jak se chytají ryby, co v našich vodách žije, anebo jak funguje rybářské náčiní.

Návštěva: Pojďte se podívat na to, jak to na „Vodnících“ vypadá

Pro úplnou představu si ukažme, jak vlastně takový rybářský den s dětmi vypadá. Můžeme se totiž podívat na již uplynulé akce, které měly obrovský úspěch. Jednotlivé rybářské dny pro děti se konaly například v Mnichově Hradišti, v Českém Šternberku nebo v Plaňanech.

„Jsem nadšený z účasti! Přes 300 dětí na čtyřech akcích, které se zatím udály. Jednotlivé místní organizace tomuto projektu věnují obrovské úsilí a naši rybáři se skutečně překonávají. Víte, já moc dobře vím, jak je v dnešní době strašně těžké sehnat 10 chlapů, aby si vzali na dopoledne v práci volno nebo si přeházeli směny a mohli se dětem věnovat. To je už samo o sobě přece tak hezké a v tomto směru jsem na naše členy hrdý.“ říká Dušan Hýbner.

Vesměs všechny aktivity pro děti vypadaly tak, že rybáři nejprve dětem ukázali rybářské náčiní, povídali si s nimi o rybách, anebo o rybářských kroužcích. Děti si tato povídání s chutí poslechly, a mnohdy se i velice aktivně zapojovaly do diskuzí.

Pak rybáři vzali děti k vodě. Ukázali jim v praxi, jak funguje rybářské náčiní při lovu ryb. A zase. Nešlo o to, že by rybáři ukazovali dětem, jak se jenom nahazuje. Ne. Organizátoři to vzali pěkně zodpovědně a zeširoka. Ukázali dětem, jak se vážou háčky, smyčky či rybářské uzly, anebo jak se nastražují nástrahy.

A to nejlepší na konec. V závěru těchto rybářských dní pro děti dali rybáři malým návštěvníkům možnost, aby si vyzkoušeli samotný lov ryb. Naštěstí, organizátoři jednotlivých rybářských akcí hlásí, že zúčastněné děti měly štěstí, a že nějakou tu rybku chytily. Někdy dokonce i kapra. Takže děti se tak mohly seznámit s našimi rybami a pořádně je poznat zblízka.

„Děti jednoznačně nejvíce baví živé ryby. Pokud něco zabere a mohou si zkusit, jaké to je rybu zdolat. A když ji dostaneme na břeh, následuje vítězný křik. Pochopitelně, že si děti mohou na úlovek sáhnout, což některé z nich zažívají poprvé v životě. A to nejen na kapra! Taková štika je pro ně něco takového, jako byste jim ukázali krále našich vod. Vesměs se dá říci, že jsou nadšené z každé aktivity, kterou si mohou zkusit, třeba nahazování. Jsou neskutečně vděčné, že se jim někdo věnuje. A nesmím zapomenout ani na jízdu na lodičkách, to je také obrovský hit (smích),“ popisuje předseda středočeských rybářů. To vše, a mnoho dalšího, rybáři v rámci akce Ve vodě nežijí jen vodníci zvídavým dětem představují.

Naprosto skvělou zprávou je to, že mnoho dětí tato snaha rybářů úplně pohltila. Takže rybáři evidovali už i žádosti o přijetí do rybářských kroužků. „Mám informaci ze dvou MO a zatím evidujeme 10 nových dětí. Když by to takto pokračovalo, byla by to paráda! My jsme si přes zimu připravili na každou naši základní činnost propagační rollup, který nese i hlavní slogan vztahující se k dané činnosti, který zní: „Do školy musím, na ryby chci!“ Pokud oslovíme děti tak, aby se tento slogan naplňoval, nemám o náš středočeský potěr strach. Navíc v tom vidím i možnost náboru z řad dospělých. Každé druhé dítko, které není z rybářské rodiny, a my ho k rybaření dostaneme, bude k vodě chodit v doprovodu rodičů. Dřív, nebo později, pak začne rybařit i jeho otec nebo matka. Taková je má zkušenost a vize. Očekávám tedy nárůst členské základny v obou kategoriích,“ plánuje Dušan Hýbner.

Zdá se tedy, že se obrovská a obětavá práce středočeských rybářů se tak vyplácí. A to je jenom dobře…

Povolenka zdarma versus láska k přírodě

Na začátku tohoto textu jsme se zmínili o tom, že středočeským rybářům se nelíbí akce ČRS „první povolenka pro děti zdarma“. A samotný předseda středočeského ČRS Dušan Hýbner v minulosti vydal na oficiálních stránkách středočeských rybářů jasné vyjádření, proč se této akce nebudou účastnit. S odstupem času změna názoru ve vedení středočeského ČRS nepřišla, spíše naopak.

„Snažím se naše postoje i činy vyhodnocovat s odstupem času. Zrovna o víkendu jsem si znova četl mé vysvětlení, proč do první povolenky zdarma nejdeme, a musím říci, že bych nic na mém stanovisku neměnil, možná jen bych ho ještě více rozšířil (usměje se),“ říká Dušan Hýbner a zároveň dodává:

„Já si prostě neumím představit, že se postavím před školu nebo přijdu do školy a řeknu dětem, že když k nám půjdou do kroužku, dostanou povolenku zdarma. Mateřskou školku z toho můžu rovnou vynechat, protože ti prckové ani nebudou vědět, co jim nabízím. A ti větší? Já prostě nejsem přesvědčený, že je tohle osloví. Že někdo přijde domů a řekne: „Tati, mami, já chci chodit k rybářům, budu mít povolenku zadarmo“, vysvětluje Dušan Hýbner svůj postoj.

„Pořád mám představu, že je musím proto nadchnout, že dítě musí odcházet od vody s tím, že to chce zkusit a nadšeně bude vyprávět doma rodičům, co prožilo a defacto je s tím v tom dobrém bude „otravovat“. To je i signál pro rodiče, že se nad tím zamyslí a řeknou si: „Toho našeho kluka, holku to nějak chytlo.“ Třeba se mýlím, povolenky mohou přinést nějaký rychlý efekt, ale naše cesta mi přijde pro děti přirozenější. Prostě, ať v získávání dětí každý ukáže, co umí,“ říká Dušan Hýbner.

Jedno je jisté. Středočeští rybáři se rozhodli vyjít pracnější cestou. Rozhodli se malým dětem ukázat, co to vlastně znamená být rybářem. A tato cesta je velice sympatická. Středočeši totiž ve své nejmladší generaci budují onen vztah k rybařině, který je pro tento koníček jednoduše klíčový.

„Co je lepší? Jít do kroužku kvůli povolence bez dalších motivací a poznání, anebo tam jít a vědět už o čem to bude, mít krátkou zkušenost, a hlavně tam jít proto, že se mi to líbí a že to chci? Vím, jak se někde povolenky zdarma rozdávají. Jaký přínos může mít takové dítě, které jde někam jen proto, že to začíná nějakou výhodou? Co až ta výhoda příští rok pomine? Tohle je přece od základu špatně! Ale jak říkám, ať každý dělá, co umí a získá si děti, jak chce. Pro nás ve středních Čechách jsou povolenky zdarma mrtvou záležitostí,“ uzavírá Dušan Hýbner.

Autor: Viktor Krus

FOTO: SÚS ČRS