Blogy
Něco o okounech
Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků a obsahuje málo svalových kůstek, velmi se podobá masu candáta. Bohužel jich z našich vod ubývá. Na Labi zdecimoval jejich stav, v některých úsecích, přemnožený sumec a samozřejmě i rybáři.
XXL profi generátor pro uzení studeným kouřem
Perfektní pro výrobu čabajek maďarského typu, nebo schwarzwaldských šunek.
Příhody od vody (tři rybářské povídky)
Každý, kdo alespoň pár let chytá ryby, zažil u vody řadu příhod. Jako jistě řada dalších jsem třeba opakovaně vytáhnul na dvou háčcích dvě ryby najednou, dvakrát jsem vylovil na háčku přicvaknutou škebli atd. Je zima, čas to většině z nás rybářů protivný, a tak dám k lepšímu nějaké příhody od vody. Ať je v tom čase pošmourném a covidovém co číst.
Retro výprava 2020
Jednou jsem šel s otcem po náměstí. Je to již hrozně dávno. On se náhle zastavil a povídá: „Tady bývalo provaznictví a támhle v průjezdu ve dvoře povoznictví. Na rohu byla výborná cukrárna a nad ní se z prvního patra z okna často vykláněla hezká mladá paní. Vždy jsem jí zamával a ona mi decentně pokynula ručkou.“ Tehdy jsem si poprvé v duchu řekl, že otec stárne, vrací se do mládí a ztrácí se ve světě vzpomínek. Nedávno jsem si však uvědomil, že jsem v tomto stádiu života i já. Nepamatuji si proč jsem vyrazil z obýváku do kuchyně, ale z dětství a mládí vzpomínky a obrazy naskakují jako živé, jako by to bylo včera. A ty nejhezčí jsou spojené s rybařinou.
Rybářská svatba
I v této nelehké době okořeněné epidemií covid – 19, si 18. 12. 2020 na rožmitálské radnici řekli své ano Jakub Pazderník z Rožmitálu pod Třemšínem, student Fakulty životního prostředí ČZU v Praze obor územní plánování a Nikola Vácová z Dlouhé Lhoty u Příbrami, studentka 2. Lékařské Fakulty Univerzity Karlovy. Byla to tak trochu rybářská svatba…
Osobní rybářské rekordy
Mnoho rybářů se dalo na lov trofejních ryb. Po nocích ve snech tahají sumce 100 kg +, kapry 25 kg + a štiky 20 kg +. Někdo může ve snovém rauši bojovat i s arapaimou v povodí Amazonky nebo s velkou vyzou někde v Rusku. Rybáři chtějí chytit největší rybu v ČR, v Evropě a nebo na celém tom našem světě kulatém. Možná i s šancí proniknout do Guinnesovy knihy rekordů. Je to nikdy nekončící olympiáda, i když heslo Pierra de Coubertina „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ tady moc neplatí. Vyhrát je důležité.
Rybářský řád, centralismus a drobné podfuky
Snažím se být klidný, nezaujatý a racionální. Neprovokovat, nedráždit, brát věci s nadhledem a spíše s úsměvem. Lidé se i tak hádají dost a dost, včetně rybářů. Ne vždy se mi to daří a tak si asi teď pár nepřátel vytvořím. Jsem totiž centralista. A to i v rybařině.
Extrémisté, klasici a svoloč
Rybáře dělím a kategorizuji v podstatě jen do tří skupin: na extrémisty, klasiky a svoloč…
Čtyři strachy
Na fotografii vidíte opuštěné rybářské stanoviště na břehu řeky Otavy. Kdepak je rybář ? No, nachází se momentálně v tom hustém houští, které je vidět v pozadí. A prožívá tam své čtyři strachy Jaké to jsou?
Vnuci a čtyři dogy
Asi téměř každý rybář má tendenci předat své zkušenosti mladší, nastupující generaci. Mám dvě dcery a s těmi to moc nepřicházelo v úvahu. I když dnes řada dívek a žen již ryby chytá a v rybolovné technice vyniká. Osud mé touhy školitele ovšem vyslyšel, mám dva vnuky. Od útlého mládí jsem se tedy snažil navést je k rybařině.
