I když různé druhy žížal patří mezi nejúčinnější rybářské nástrahy, hodně záleží také na tom, jak je rybám naservírujeme. Občas jejich klasické napíchnutí na háček totiž k tížené rybě nemusí vést. A není to vždy jen tím, že žížaly se umí z háčků vykroutit.
Většina rybářů napichuje dendrobeny, rousnice, ale i další druhy žížal jednoduše, klasicky na háček a to buď tak, že žížala kopíruje tělo háčku, nebo je napíchnutá například jako harmonika. Ovšem pokud nepoužíváme háčky s drobnými protihroty na ramínku, často o žížalu přijdeme, protože se dokáže z háčku sami vysoukat. Další promarněné šance po náhozu návazce se žížalou na háčku pak bývají díky šikovnosti ryb, které místo aby háček nasály, tak žížaly prostě „oštípají“, nebo je dokáží z háčku také stáhnout a to ať už celé kusy, nebo jen části, žížaly prostě přetrhnou. Některým, zvláště opatrným rybám, pak vadí i samotná prezentace nástrahy, tedy v tomto případě žížaly či žížal, které jsou napíchnuté přímo na háčku.
Mě osobně se moc osvědčilo občas žížaly navléci na přívěs háčku, tedy přesně pod háček na tzv. boilies přívěs. Má to několik výhod. Žížalka, či více žížal, se daleko více přirozeně kroutí na dně, háček se pak často ztratí v reliéfu povrchu dna. A ještě tato metoda nastražení žížal má jednu velkou výhodu. Žížala se rozhodně z přívěsu sama nedostane, ať se bude snažit sebevíce.
Mé zkušenosti jsou takové, že občas ryby na žížaly na háčku prostě nereagují, zatím co žížaly na přívěsu háčku rádi ochutnají. Samozřejmě, jak to tak v rybařině platí, občas je to pak i naopak. 🙂 Ale rozhodně se vyplatí občas ryby překvapit a žížaly na přívěs háčku nastražit. Hlavně při chytání větších ryb je tato metoda nastražení velice úspěšná.