Základní BPVRP by měly být v celém svazu jednotné!

Osobně velice vítám možnost pro uživatele rybářských revírů si na svých revírech tyto podmínky určit, a to zejména ve vztahu k ochraně ryb a našich revírů. Každý rybářský revír je totiž specifický a vyžaduje jiný přístup jak z hlediska podmínek lovu, tak k ochraně ryb. Pokud mám být konkrétní, tak se jistě shodneme na tom, že jiný přístup vyžaduje malý potok, jiný velká řeka či přehradní nádrž. A kdo jiný by měl tyto potřeby lépe znát a BPVPR navrhovat, než hospodář daného revíru.

Co je však naprosto špatně pro členskou základnu? Především to, že BPVRP jsou i v základních principech zcela odlišné na jednotlivých revírech, kdy se v této spleti předpisů rybáři ztrácí a popisy revírů se nám rozrůstají. Základní BPVRP by měly být v celém svazu jednotné! Jsem rád, že se nám již podařilo v letošním roce některé z nich nastavit a to zejména v oblasti ochrany ryb. Součástí povinné výbavy rybáře bude povinnost mít při lovu podběrák, byl zakázán používat vylovovací hák (gaf), bude zakázán lov na tzv. srkačku a nově budou zakázány trojháčky v jarním období do zahájení lovu dravců. Všechny tyto novinky vstoupí v platnost 1. ledna 2019 a jistě povedou ke zvýšené ochraně našich ryb. Všemu předcházela dlouhá jednání v Hospodářském odboru při Radě ČRS a v jednotlivých ÚS, neboť se bez většinové podpory pro dané návrhy neobejdeme.

Vzhledem k mnohdy až „šílené“ složitosti bližších podmínek vítám a podporuji myšlenku bližší podmínky zjednodušit a strukturalizovat tak, aby rybář jednoduše našel příslušné předpisy a orientoval se v nich. Příkladem může být lov z lodí, který je upraven v různých předpisech. Pokud by rybář v obsahu našel, že na straně č. XY je vše o lovu z lodí a tam si v několika málo jasných větách přečetl, že lov z lodí je povolen pouze tam, kde je to uvedeno v popisu revíru, měl by svůj rybářský život jednodušší. Dalším příkladem může být kapitola „Jak postupovat v případě ponechání ryby“. Jednoduše, stručně a věcně. Určitě by se pak rybářská stráž mnohem méně častěji setkávala s povolenkami, kde chybí kusy ryb, váhy apod..

Jisté však je, že jen tato opatření nestačí. Jsem připraven prosazovat v rámci dalších kroků vzájemnou dohodu v celém ČRS na omezení úlovků, neboť denní limit je v současné době velmi velkorysý. Není možné, aby nám 5% rybářů odlovilo 30% nasazených ryb (jak vyplývá ze statistik). Omezením všech úlovků by se nám určitě nesnížila výtěžnost revíru. Ryb by se ulovilo nepochybně stejně, ale úlovky by byly docíleny rovnoměrně po delší časový úsek a pro větší počet rybářů. Revíry by poté byly pro více rybářů atraktivní po celý rok a ubylo by takzvaných nájezdů na revíry, kde právě bylo vysazeno. Dokud však budou prostředky z redistribuce rozdělované dle 1 kg usmrcené ryby, nevidím velkou šanci na přijetí omezení úlovků. Redistribuce by měla být dělena procentuálně ve vztahu k rozloze revírů, počtu docházek a úlovkům.

Měli bychom také více chránit dravé ryby, a to vzhledem k jejich ceně, dostupnosti násad a vyšší mortalitě. Jako smysluplná opatření vidím ve zvýšení lovné míry štiky obecné na 60 cm, candáta obecného na 50 cm a okouna říčního na 20 cm. Dále bych byl pro zavedení pouze jednoho jednoháčku při lovu na rybku a její části, s výjimkou lovu sumce velkého. Zde bych jako podmínku pro použití více háčků (trojháčků) zároveň viděl minimální velikost nástražní ryby 25 cm.

Řešit bychom měli ale i lína obecného, který z našich stojatých vod mizí před očima. V současné době v našich revírech nenachází optimální podmínky pro přežití a přirozenou reprodukci. Vše řešíme jarním vysazováním dvouletých a víceletých násad, které se bohužel i přes nové omezení (4 ks denně) během několika dní, zejména v jarním období, odloví. Řešením by mohlo být jeho zařazení mezi vyjmenované druhy ryb, zvýšení lovné míry na 30 cm, nebo omezení denního úlovku na 2 ks. Rovněž tak bych souhlasil i se zákazem používat lína obecného jako nástražní rybu. Za současné situace a vzhledem k ceně je to prostě „luxus“, který si nemůžeme dovolit.

Jako důležité téma vidím i naše reofilní druhy ryb, které z našich vod také pomalu mizí. Zvýšenou pozornost by si např. zasloužila parma obecná. Bylo by vhodné zvýšit její lovnou míru na 50 cm, nebo ještě lépe ji celoročně hájit. Už samotné zvýšení míry by nepochybně vedlo k větší šanci na přirozenou reprodukci a zvýšení populací této cenné reofilní ryby v našich tocích.

V rámci úpravy BPVRP spatřuji nutnost větší ochrany pstruhových vod a to zavedením zákazu používat háčky s protihroty. Na pstruhových vodách jde o co nejrychlejší možné vyháčkování ryby ve vodě a omezení manipulace s ní. Uvítal bych kategorizaci pstruhových revírů. A to na revíry, kde budou pouze původní divoké ryby a revíry, kde budeme nasazovat ryby z umělých odchovů hlavně pro spotřebu lovících.

Velmi diskutovaným tématem současnosti je také tzv. „přítomnost lovícího u udic“. Rybářská stráž a ani rybáři nemají zcela jasno, co znamená slovo „neprodleně“ a dochází ke konfliktům a různým výkladům. Nemyslím si, že je řešením stanovení vzdálenosti, která sama o sobě nezajistí okamžitou manipulaci. Domnívám se ale, že je na místě význam slova „neprodleně“ ve smyslu přítomnosti u udic přesně definovat. Podobně vidím problematiku podsekávání ryb na zimovištích, kdy chybí jasná definice, co je myšleno podsekáváním nebo např. zakázaným samosekem. Takových nejasností je v BPVRP více a celé si zaslouží revizi a doplnění definic.

Musíme rovněž lépe pracovat při zachování, či dokonce obnově populací lipana podhorního či pstruha obecného potočního, podporovat chov těchto druhů ryb a vracet je do vhodných toků. Je nutné zachovat a hlavně daleko více podporovat líhně a rybochovná zařízení, která naše MO provozují mnohdy na hranici svého obětování.

Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství si pak musíme dále definovat body, co vše může uživatel v rámci BPVRP na svém revíru určit a na co je již třeba výjimka. Také musíme být silní při vyjednávání na Ministerstvu zemědělství a na Ministerstvu životního prostředí. Musíme umět využívat všechny dostupné dotační programy v oblasti rybářství, životního prostředí a ekologie.

To je jen několik základních myšlenek, co vše bychom mohli nebo měli udělat. Zachování rovnoměrné vyváženosti všech rybích druhů ve svazových vodách je naší povinností. Hleďme do budoucnosti, aby se nám nestalo, že děti našich dětí některé rybí druhy uvidí již pouze v encyklopediích.

říjen 2018

Dušan Hýbner

kandidát na předsedu ČRS