Seznamte se – Nelinka, rybářka našeho územního svazu

Před devíti lety se Nela Möllerová narodila jako zdravá holčička. Bohužel v 17. měsíci jejího života jí lékaři stanovili diagnózu spinální muskulární atrofie typu II, což je nemoc svalů. Je to genetické, progresivní onemocnění svalstva, které je v současné době neléčitelné.

Nela žije s maminkou Janou v Žatci. Těžko si někdo z nás umí představit, jak se paní Jana cítí, a co ve skutečnosti každý den prožívá. I přes to velké trápení je statečná a snaží si každý den s dcerou maximálně užít.

A Nela, i přes svůj těžký úděl, žije, co jí síly stačí.

Asi si teď mnozí z vás kladou otázku, proč vám ten příběh vyprávíme?

Přátelé, malá Nela je totiž celým svým srdcem vášnivou rybářkou. Od malička ji k rybaření vedl její dědeček, stejně tak jako všechna vnoučata, s velkou láskou a úctou k rybolovu je dovedl až k získání rybářského lístku a první povolenky. Před rokem však zemřel a bohužel Nelinku, i s ohledem na její zdravotní stav, už k rybářskému lístku nedovedl. A tak místo dědečka zafungovala rodina. Pokud to její zdravotní stav dovolí, tráví rodina co nejvíce času u vody, téměř každý víkend.

„Řeka nebo rybník či přehrada není žádný problém, místo si vždy najdeme,“ říká maminka Jana.

Nelča měla jedno obrovské přání – stát se rybářkou. Opravdovou a se vším všudy. A milující rodina se rozhodla udělat maximum, aby její přání splnila. Neboť jak říkají, u vody je jedno z míst, kde se usmívá a je šťastná.

„Pokaždé když jsme spolu u vody a na rybách, strašně si přeje být součástí a chce chytat stejně jako ostatní. Za každou cenu se musí dotknout prutu a nahodit si, samozřejmě s pomocí. Jde o ten pocit, který každý rybář tak dobře zná,“ říká Antonín Chvojka, strýc Nelinky, jenž po dědově smrti v rybářské výchově zaujal jeho místo.

Vše nabralo ještě více obrátek, když parta rybářek a rybářů na facebooku založila skupinu „Úsměv pro Nelinku“ a jedna ze zakladatelek, Sabrina Jírů, doporučila rodině, aby se ohledně rybářského lístku o pomoc obrátila na předsedu Středočeského územního svazu Dušana Hýbnera.

„Stačil jeden telefonát s panem Hýbnerem a vše se rozjelo,“ říká pan Chvojka.

Předseda SÚS nechal Nelince udělat rybářský lístek u své domovské organizace v Bělé pod Bezdězem, zařídil ze zdrojů SÚS CS povolenku. Tím to ale neskončilo, Nelinka obdržela výbavu k lovu jí šitou na míru. Na té se podíleli kromě D. Hýbnera i další čtyři dárci (ti dohromady zaslali 2 100 korun), SÚS a pak firma Mivardi prostřednictvím  Karla Skalického, jež je dlouhodobým partnerem našeho územního svazu a ta Nelince věnovala dva krásné navijáky. „Postoj Karla Skalického mě nesmírně potěšil, když jsem mu v krátkosti převyprávěl příběh devítileté dívky při tom, co jsem pro ni vybíral vybavení, ihned chtěl pomoci a také pomohl. Toho si velmi vážím,“ uvedl Dušan Hýbner

Dnes došlo na našem rybníku Božkov k velkému setkání, kde na Nelču čekal Dušan Hýbner a předal jí vše tak, aby se stala právoplatnou členkou Českého rybářského svazu. Navíc si hned mohla vyzkoušet naši zbrusu novou plošinu pro handicapované rybáře, ze které byla nadšená.

„Získání rybářského lístku a povolenky ji otevře dveře a naplní jí to pocitem, že je součástí nás rybářů a může tak své schopnosti rozvíjet. Společně s maminkou budou moci trávit více času u vody, s více zážitky než doposud. Nejde ani slovy vyjádřit, co to pro nás všechny znamená,“ řekl strýc Nelinky.

A že pan Chvojka nemluvil do větru, potvrdilo celé setkání. Nelinka s doprovodem dorazila na Božkov před 16 hodinou a neměla vůbec o ničem tušení. Nejprve ji udivila povolenka a její rybářský lístek a následně i to, co ji čekalo na molu – pruty, futrál, vezírek, podběrák, prostě základní výbava doplněná naučnými a propagačními předměty SÚS. Nechtěla uvěřit, že to všechno je její…

A pak už se šlo chytat, mladá rybářka se činila a celkem ulovila 9 perlínů, dvě plotice a dva kapříky.

Nejdříve lovila na kratší vzdálenost bílou rybu, sama nahazovala a podařilo se jí i vyprostit z tlamy perlína háček, později si již troufla i na větší vzdálenost a větší ryby, zde byla nutná pomoc s nahozením i zdoláváním, ale ze splávku nespustila oči.

„Byla úžasná a láska k rybaření z ní čišela. Měla obrovský zájem a zvládla pro mě nepochopitelné věci, byla to radost ji sledovat,“ uvedl předseda SÚS.

Nakonec po hodině a třičtvrtě odjížděla domů, ale vůbec se jí nechtělo a maminku včetně ostatních, to stálo velké přemlouvání.

„Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tomto, pro ni nádherném odpoledni, podíleli a podpořili ji v její lásce k rybaření. Přiznám se, že to setkání bylo krásné i pro mě a cestou domů jsem měl o čem přemýšlet… Nelinka odjížděla šťastná a spokojená, víc jsme si všichni nemohli přát. Tímto však z pozice SÚS náš zájem o Nelinku nekončí. Je a bude naše se vším, co k tomu patří i do budoucna,“ slíbil Dušan Hýbner.