Návštěva malé svazové slovenské vody aneb malá lekce ostravštiny!
Štítky:
Geniální nápad se zrodil v našich, již moderní jelcařinou opotřebených mozkovnách. Neb se nám stýskalo po našich kamarádech ze závodů RCCC, domluvili jsme se, že za nima vyrazíme a polovíme na slovenských revírech. Nápad to byl parádní, zvláště když nám náš spolucestující z auta oznámil, že musí vůz nechat ženě doma, aby případně netrpěla a měla možnost volného pohybu s nedávno narozeným potomkem. Tedy “valime“ přes Ostravu, čili zcela jiným směrem. Tak jsme si, neb nemůžeme nechat kolegáčka v bryndě, přičetli na trasu dalších 200km tam a 200zpět 
Jo halt jelcařská láska je nekonečná.
Díky Andymu a Hodikovi a záměru věnovat se cíleně lovu na malých vodách jsem se ocitl v zemi našich bratří, tedy ne v Ásii, ale na Slovensku. Zážitkem byla nejen parádní příroda a prostředí, ale i fakt, že mi nefungovalo telefonní, ani datové připojení a když, tak jen na krátké chvilky Tedy byl to relax jedinečný… Úvodní den jsem věnoval “seznamovacímu ceremoniálu” s tím, že mě po hodině od nahození vyrušil kapřík o váze asi 6kg! Pak jako by se voda pro mě zavřela.
Se zahájením činnosti velké intenzity začnu až ráno druhý den s úderem čtvrté ranní, tedy zahájením stanovené doby lovu. Do desáté ranní jsem jel tempem motorové myši a krmil a střídavě vymýšlel nové návazce a nástrahy. Kamarády navrhovaný Chod Rig jsem razantně odmítl a na rychlo jsem smotal několik demoverzí, které postupně dostaly označení Děd-rig (zapojení krmítek po dědovi) a Bobr-rig. Až jsem se trefil a rybky začaly intenzivně brát, chvilkama mě málem polévali předloktí ledovou vodou, neb jsem se musel prokousávat velkým množstvím kaprů střední velikosti. Velmi náročné bylo zejména zdolávání ryb, díky sloupcem táhnoucím se stulíkům, pásům s průjezdnou rákosinou, a podél břehu padlé stromy a větve vyžadovaly opravdu cit a trochu umu.
Spomb a házecí tyč jely prakticky neustále, s pravidelností kterou řídil můj budík, jehož výroba zřejmě úzce souvisí s dobou, kdy se vynalezl parní stroj Stále jsme míchali směs Konopáskovu, method mix a vysílali raketky s partiklem. Když vše docházelo, začal jsem do směsi drtit i sušenky a chipsy z jídelní tašky. Nakonec, ač mi popečky mizeli v tašce doslova pod rukama, neb jsem po každé rybě měnil, jsem se prokousal k opravdu krásným rybám, které mě zaujali buď svojí nadměrnou bojovností, nebo zvláštnostmi. Ale nebyl to pobyt jen o rybách… I když moje plavačkové já se těší, až někdy zkusí i tento oblíbený druh rybaření na této lokalitě. Byli zde totiž nádherní líni, karasové zlatí i stříbrní a mohutní cejni. Vláčková část mozku pak přebírala ve svém centru moment, kdy Standa sklepal z háčku metrovku, která se vrhla na cejna přitahovaného ke břehu.
Náš ostravský přítel, Kabíček, je rozeným chladným Angličanem a lingvistou. Tedy bylo naprosto jasné, kdo se bude starat o překlad při komunikaci ve trojčlence: východočeská votročtina – surová ostravština a južno slovenská záhoráčtina!!! Zajímavostí pro znalce jazykové komunikace jistě bude, že nakonec jsme zjistili, že nejjednodušším komunikačním prostředkem je surová lidová ostravština a slovní výraz (citoslovce na konci) pič… má asi 679 významů, čímž je v podstatě příbuzný čínštině! Jako zázrakem jsme si rázem všichni rozuměli! Pro mě obrovskou poctou je, že mě náš učitel na konci pochválil před nastoupenými jelcaři větou: “Dobře ty mluviš!“
Celou expedici tedy považuji ze všech stran za úspěšnou a děkuji za její realizaci mým dvěma bratřím Andymu a Hodikovi a dalším lidičkám, co se po břehu pohybovali a udržovali dobrý pocit z lovu a pobytu u vody. Už se těším na další výpravu do této země!
Pavel Bobrman Vohralík
Příspěvek Návštěva malé svazové slovenské vody aneb malá lekce ostravštiny! pochází z book Fishing
