Kdo chce vyhrát, musí makat!  1. díl

Štítky:

Poděbradský kapr maraton 2016

Těšili jsme se už od února, kdy jsme se zapsali na Kapr Maraton v Poděbradech, konaný od 28.9.2016 do 2.10.2016. Mě osobně se tedy moc nechtělo, ale kluky jsem v tom nemohla nechat samotné. Zapsali jsme se ve třech, Já jako náhradník, Kuba s Tomem jako hlavní kapraři. Těch 7 měsíců před závodem uteklo strašně rychle a už je tady 27. září, předvečer závodu.

Jeli jsme 3 spřátelené týmy. Dohodli jsme se přijet už v úterý večer, přespat a ráno hned nastoupit na zahájení. V úterý odpoledne máme naložené auto i vozík a můžeme vyrazit. Na jezero přijíždíme zhruba ve 21 hod. večer a setkáváme se tu s týmem Mikrobaits. Jsou to naši blízcí přátelé, dáme si s nimi jedno točené a zapálíme gril. Děláme si vlastní předzahájení. Chvíli na to přijíždí kolega z dalšího týmu – Polabí, se kterým budeme soutěžit. Lehátka rozkládáme za auty a po půlnoci se na to jdeme vyspat.

Středa 28.9.2016 – 1. den závodu.

Budík mám na 7:00 hodinu, samozřejmě ho posouvám až na 7:15, v 7:20 už stejně musíme vylézt ze zahřátých spacáků, protože jako střelou se hrnou ostatní týmy. Všichni skoro najednou, týmů je celkem 14, po 2-3 lidech. Všichni se sejdeme v baru u Johnyho, kde se každoročně odehrává zahájení i ukončení závodu. V 8:00 hodin nám ještě hlavní rozhodčí poví něco k pravidlům a můžeme jít losovat. První se losuje panák rumu s číslem, kolikátí půjdeme losovat místo lovu. Kluci to nechali na mě, takže mám trochu nervy.

Mám pár míst, která rozhodně nechci, tak se snažím soustředit na čísla, která vylosovat chceme. Panákovat jdu jako šestá a na dně rumu je číslo 13. No dobře, tak jako předposlední. Takže na nás zbudou dva fleky, Kuba na internetu vytahuje mapku sektorů a postupně odškrtáváme vylosovaná místa. Jako třetí jde losovat kolega z týmu Polabí a losuje flek, který jsem nechtěla na 100%, nervy mě opouštějí, už je to v pořádku. Přichází řada na mě, na dně skleněného poháru zbývají dvě plastová vajíčka. Volím pravé vejce. Je to místo 11! To jsme přece chtěli! Na jedenáctce loni vyhráli. Tím je na nás ale vyvíjen trochu tlak…

Nasedáme do aut a řítíme se k našemu pětidennímu fleku. Musíme s sebou hodit, v 11:00 se rozváží bójky, v půl dvanácté se krmí a ve 12:00 „to“ začne! Z aut vyndáváme jen to nejdůležitější, lehátka a bivaky mají čas. Kluci přemotávají vlasce a já si beru 3 pytlíky Chiméry Green a jdu půlit. Je 11:00 a všichni se honí po vodě, všichni zavážejí bójky. I kluci skáčou do člunu a vyráží, krmíme po půl dvanácté a pak zazní výstřel. Dva výstřely. Je odstartováno! Poslední prut zavážíme až po druhé hodině, ale máme je tam. Volíme taktiku krmení s peletami a boilí, samotných nebo na panáčka. Na krmení máme pestrý výběr pelet – Red fishek, řepkových pelet a obřích kukuřičných pelet. K tomu se přihazuje i pár kuliček. Vybrali jsme Chiméru green i Chiméru red, Apače – Indiána, Banana & Fish, chytací Barillo peletky ve všech možných příchutích. Boostrujeme, obalujeme v tekutých i práškových dipech. Prostě dokonalá příprava, jak má být.

Po rozvážce všech prutů přeparkujeme auta a je třeba trochu poklidit. Rozpalujeme po domácku vyrobený supergrill, na něj hodíme naložené kuřecí a bůček, ať máme sílu na ty zdolávačky. Během pozdního oběda se v 16:15 rozjede první prut, kluci skáčou do člunu a akorát přijíždí hlavní rozhodčí s přídělem chleba a rohlíků (rozvážka každý den). Prý si na rybu počká a klábosíme. Podle něj máme dobře rozmístěno, Kuba s Tomem se vrací bez kapříka, měl asi 55 cm a boduje se kapr nebo amur od 65 cm. V 17:20 máme další záběr, na půli cesty se však ryba vyřízne. O 40 minut později přesně se rozjíždí vlevo položený prut, v tu ránu jsou oba ve člunu a souboj trvá asi 20 minut. Vše pozoruju dalekohledem, bude to lepší ryba? Cestou zpátky mi hlásí, ať zavolám rozhodčímu, přes 10 kilo má určitě. Tak super a volám…

Kaprovi se v saku moc nelíbí. Přichází 3 pánové, kapr je změřen na 88 cm a zvážen na 14,15 kilo, Toma s jeho pupkáčem fotím já i rozhodčí, před pouštěním Tom probíhá vosím hnízdem a schytává 6 žihadel. Když je kapr zpátky v jezeře, už si rány hojí cibulí.

Po setmění zapalujeme tři louče na břehu fleku. Hlavní rozhodčí se na babetě vrací zpátky a prohodí s námi pár slov. Zatím jsme jediní s bodovanou rybou, ale pořád je před námi více jak 80 hodin. Na 3 místech po naší pravici se střídmě a ve vší rybářské počestnosti popíjí a panuje veselá nálada po celém jezeru, díky jejich občasnému upřímnému zasmání. To ale netrvá k našemu překvapení dlouho, po desáté večer je klid a tma. Mezitím se u nás krmilo a převáželo. Co tam vlastně máme? Pravý prut – Oozink pop-up ananas od Sonubaits, středně pravý – dvě šestnáctky koule Chiméry Green (dobře boosterované), středně levý – Red fish peletka + pop-up švestka, levý – Chiméra Green + pop-up švestka. Na vodě je klid, ani vlnka se nehne a tak kolem půlnoci usínáme.

Čtvrtek 29.9.2016 – 2. den závodu

Přes noc dva záběry, jeden menší a jeden 70+ čtyř a půl kiláček. V půl 9, když si Kuba zaváží prut, Tom seká jeho druhý. Je to lysec, 9 a půl kilo, ale tak atypický! Kapr má hlavu, břicho, a ocasní ploutvičky,  jenže žádný ocas. Tom ho nemůže ani pořádně chytit, není za co. Přesto se ho podaří zdokumentovat. Do oběda se i s těmito rybami daří udělat 8 záběrů a posunujeme se na 44 kilo, do 17 hodin 3 záběry a jedna bodovaná ryba. Náskok 27 kilo. Je druhý den, ještě se to vše může otočit, jezero je při závodech zvlášť zrádné. Záběry nikde, na vodě klid, jenom se po celém jezeru jezdí krmit a převážet.

Vydávám se na výzvědy nalevo od nás. Má cesta vede na flek 7, na hlavní pláž, kde sedí ti naši známí. Cestou se zastavuju u chlapů na desítce hned vedle nás, zatím jsou bez ryby. U pláže jsou ještě stále otevřené letní stánky a tak si necháme donést jedno točené. Od kluků si půjčuji dalekohled a sleduju naší jedenáctku. Je tam klid, tak se můžu chvilku zdržet. Jakmile uvidím záběr, sednu na kolo a jsem zpátky. Na sedmičce jsou kluci také ve třech, tak s sebou cestou zpátky beru Honzu, aby nás navštívil. Přichází tma a Honza se vrací zpátky za svým týmem. Hodinku na to hlásí pravý prut záběr, je to miničudlík, po zdolání je poslán zpátky, ať ještě povyroste.

Čtvrtečních pět bodovaných ryb přišlo ráno a během dne, proto ve 23:00 jdeme spát. Snad se to v noci znovu rozjezdí.

Pátek 30.9.2016 – 3. den závodu

Ve 2:00 ráno akorát pípnutí, ale nic z toho nebylo. Pravý záběr přichází až v 6:30, v 6:40 další a v 6:55 ještě jeden. Všechny ryby jsou ale ztraceny. Dno je poseté potrhanými vlasci a bůhvíčím, asi dojde na kotvičku. V 9:00 hodin máme osmikilového lyscc, po něm další záběr, ale utíká z háčku. Krasojízda skončila.

Proto přihazujeme do člunu ke všemu možnému ještě kotvičku na silném lanu a jede se. Kolem lovných míst kluci vytahují až šílené množství vlasců, větví, listí a nevím čeho ještě. Z toho, co přiváží ve člunu bychom namotali všechny naše udice a ještě by nám zbylo. Poděbradští domorodí rybáři si zřejmě oblíbili světle zelené vlasce.

Po obědě půlím kuličky Banana&Fish. Na konec září je fakt vedro, kluci na pláži se dokonce koupou, za dnešní dopoledne máme jednu bodovanou rybu. Tým na osmičce nás údajně pomalu dohání, nervozita stoupá.

Ve třičtvrtě na pět, zrovna když jsou kluci na vodě, rozpípá se levý prut. Sekám a vím, že to nejspíš nedopadne. Prut je zhruba 160 m daleko směrem k ostrovu, ve větvích a bordelu. Mávám na kluky, a když jim předávám žezlo, je jasné, že jsem ve vázce. Po promarněném záběru jdu připravit krmení – pro nás i pro ryby. A trochu poklidit.

Další zběsilé pípání hlásiče zazní ve 21:00 večer, musí to být lepší, snad bodovaná ryba, kluky dost vodí po jezeru. Ta by se hodila, jelikož když už během dne něco přišlo, buď to byl pánvičkář nebo utekl. Za půl hoďky už na toho bojovníka koukám ve vážícím saku, je to lysec a tipuju ho na 10+ kg. Po vážení od rozhodčích víme, že má bez jednoho deka 13 kilo. S druhou bodovanou páteční rybou skáčeme na 69,5 kilo. Hodinu na to další rybka utíká z háčku. Ve 23:00, než jdeme spát, dáváme budíky na půlnoc s tím, že se převezou pruty…

Pokračování příští týden.

Kuba SOUČEK – Tomá KYCLT – Hedvika PUŽMANOVÁ

Příspěvek Kdo chce vyhrát, musí makat!  1. díl pochází z Chytil magazín